Proč by měla být Bible naším zdrojem morálky?

Odpovědět



Pokud Bible není křesťanským zdrojem morálky, pak je třeba si položit otázku: Co by mělo být? Křesťanský světonázor je založen na dvou základních axiomech: 1) Bůh existuje a 2) Bůh k nám promluvil v Bibli. Pokud tyto dva předpoklady nejsou výchozím bodem křesťanského světového názoru, pak jsme jako všichni ostatní a snažíme se najít objektivitu v moři subjektivity.



Podle Bible byl člověk stvořen k Božímu obrazu. Část tohoto obrazu dělá z člověka morální bytost. Jsme morální činitelé, kteří činí morální rozhodnutí a jsou schopni rozlišovat mezi správným a špatným. Základem, na kterém rozlišujeme mezi správným a špatným, je naše znalost Božího zákona a toto poznání pochází ze dvou zdrojů — ze zjevení a ze svědomí. Zjevení je samovysvětlující. Bůh dal Adamovi a Evě v zahradě přikázání. Po exodu na Sinaji dal Izraelitům deset přikázání a Ježíš těchto deset přikázání scvrkl na dvě základní přikázání – milujte Boha a milujte svého bližního. To vše představuje Boží zjevení Jeho zákona, které je pouze odrazem Jeho morálního charakteru pro Jeho lid.





Bible také říká, že Bůh napsal svůj zákon do našich srdcí (Římanům 2:15). Tohle je svědomí. Jinými slovy, i bez Božího zjevení v přikázáních intuitivně známe Boží zákon na základě skutečnosti, že jsme byli stvořeni k Jeho obrazu. Avšak kvůli pádu (Genesis 3) je tento obraz poničen a znetvořen, včetně našeho svědomí. I když tedy známe Boží zákon prostřednictvím svého svědomí, máme tendenci jej překrucovat ve svůj prospěch. Proto potřebujeme zjevení.



Bible, která obsahuje zjevenou Boží mravní vůli v Jeho zákonech a přikázáních, je Jeho zjevením Jeho lidu. Jako taková se Bible stává naším zdrojem morálky, protože Bible je samotné Slovo Boží v psané formě (2. Timoteovi 3:16; 2. Petr 1:21). Chce-li křesťan znát Boží vůli, obrací se na Bibli. Chce-li křesťan rozlišit dobré od špatného, ​​obrátí se na Bibli.



Co se stane, když se křesťan neobrátí na Bibli jako na svůj zdroj morálky? Existuje mnoho způsobů, jak odpovědět na tuto otázku, ale podstatou je, že všichni máme tendenci věřit svému svědomí, ať už implicitně nebo explicitně. Lidské svědomí lze přirovnat k poplašnému systému; varuje nás, když překročíme svou morální normu. Háček je v tom, že naše svědomí je jen tak dobré, jak dobré je morální měřítko, které ho informuje. Pokud to není Bible, pak nevyhnutelně informujeme své svědomí různými jinými prostředky.



Současným vládnoucím konkurentem biblické morálky v naší společnosti je společenský konsenzus . Jinými slovy, naši morálku utváří a mění kultura kolem nás. Mělo by být snadné pochopit, že pokud je naším morálním kompasem sociální konsensus, pak jsme naši morálku postavili na základě pohyblivého písku. Společenský konsensus je právě to – konsenzus. Je to obraz obecných společenských zvyklostí dne. Před generací nebo dvěma byla homosexualita, rozvod a cizoložství stále nepřijímané, dokonce považovány za hříšné. V dnešní době jsou homosexualita i rozvod normální a cizoložství není tak stigmatizováno jako kdysi. V zásadě máme se společenským konsensem to, co se stalo Izraelitům několik generací po dobytí zaslíbené země: Každý dělal to, co bylo správné v jeho vlastních očích (Soudců 17:6). Lidé opustili Boha a během dvou generací dělali to, co je v Božích očích zlé.

Proč by tedy Bible měla být naším zdrojem morálky? Protože bez něj jsme jako lodě plující po moři. Na konci kázání na hoře řekl náš Pán tato slova: Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude jako moudrý muž, který si postavil dům na skále. A padal déšť a přišly povodně a valy větry a bily na ten dům, ale nespadl, protože byl založen na skále (Matouš 7:24-25). Slovo Boží, Bible, je jedinou skálou, na které lze stavět morálku.