Proč je pravda o tělesném vzkříšení Ježíše Krista tak důležitá?

Odpovědět



Tělesné vzkříšení Ježíše Krista je nejdůležitější událostí v dějinách a poskytuje nezvratný důkaz, že Ježíš je tím, za koho se prohlašoval – Syn Boží. Vzkříšení nebylo jen nejvyšším potvrzením Jeho božstva; také potvrdilo Písmo, které předpovídalo Jeho příchod a vzkříšení. Navíc to potvrdilo Kristovo tvrzení, že bude vzkříšen třetího dne (Jan 2:19-21; Marek 8:31; 9:31; 10:34). Jestliže Kristovo tělo nebylo vzkříšeno, nemáme naději, že bude vzkříšeno naše (1. Korintským 15:13, 16). Ve skutečnosti, kromě Kristova tělesného vzkříšení, nemáme žádného Spasitele, žádné spasení a žádnou naději na věčný život. Jak řekl apoštol Pavel, naše víra by byla zbytečná a životodárná moc evangelia by byla zcela odstraněna.



Protože naše věčné osudy jsou založeny na pravdě této historické události, bylo vzkříšení cílem Satanových největších útoků proti církvi. V souladu s tím byla historicita Kristova tělesného vzkříšení zkoumána a zkoumána ze všech úhlů a donekonečna studována bezpočtem učenců, teologů, profesorů a dalších v průběhu staletí. A i když bylo postulováno množství teorií, které se pokoušejí tuto významnou událost vyvrátit, neexistuje žádný věrohodný historický důkaz, který by potvrzoval něco jiného než jeho doslovné tělesné vzkříšení. Na druhou stranu, jasné a přesvědčivé důkazy o tělesném vzkříšení Ježíše Krista jsou ohromující.





Nicméně, od křesťanů ve starověkém Korintu až po mnohé dnes, přetrvávají nedorozumění ohledně určitých aspektů vzkříšení našeho Spasitele. Někteří se ptají, proč je důležité, aby bylo Kristovo tělo vzkříšeno? Nemohlo být jeho vzkříšení jen duchovní? Proč a jak vzkříšení Ježíše Krista zaručuje tělesné vzkříšení věřících? Budou naše vzkříšená těla stejná jako naše pozemská těla? Pokud ne, jaké budou? Odpovědi na tyto otázky najdeme v patnácté kapitole Pavlova prvního dopisu církvi v Korintu, církvi, kterou založil před několika lety během své druhé misijní cesty.



Kromě rostoucích frakcí v mladé korintské církvi docházelo k nekontrolovatelnému nepochopení některých klíčových křesťanských doktrín, včetně vzkříšení. Ačkoli mnoho Korinťanů přijímalo, že Kristus byl vzkříšen (1. Korinťanům 15:1, 11), měli problém uvěřit, že ostatní mohou nebo budou vzkříšeni. Pokračující vliv gnostické filozofie, která tvrdila, že vše duchovní bylo dobré, zatímco vše fyzické, jako naše těla, bylo vnitřně zlé, byl v podstatě zodpovědný za jejich zmatení ohledně jejich vlastního vzkříšení. Myšlenka věčného vzkříšení odporné mrtvoly byla proto některými a jistě tehdejšími řeckými filozofy silně oponována (Skutky 17:32).



Přesto většina Korinťanů chápala, že Kristovo vzkříšení bylo tělesné a ne duchovní. Po všem, vzkříšení znamená vstávání z mrtvých; něco se vrací k životu. Pochopili, že všechny duše jsou nesmrtelné a po smrti okamžitě šly být s Pánem (2. Korintským 5:8). Duchovní vzkříšení by tedy nedávalo smysl, protože duch neumírá, a proto nemůže být vzkříšen. Navíc si byli vědomi toho, že Písmo, stejně jako sám Kristus, uváděli, že Jeho tělo vstane třetího dne. Písmo také jasně ukázalo, že Kristovo tělo neuvidí žádný rozklad (Žalm 16:10; Skutky 2:27), což je obvinění, které by nedávalo smysl, pokud by Jeho tělo nebylo vzkříšeno. Nakonec Kristus svým učedníkům důrazně řekl, že to bylo jeho tělo, které bylo vzkříšeno: Duch nemá maso a kosti, jak vidíte já (Lukáš 24:39).



Znovu se však Korinťané zajímali o jejich osobní vzkříšení. V souladu s tím se Pavel snažil přesvědčit Korinťany, že protože Kristus vstal z mrtvých, i oni jednoho dne vstanou z mrtvých, a že obě vzkříšení – Kristovo a naše – musí stát nebo padat společně, protože pokud neexistuje vzkříšení mrtvý, pak ani Kristus nevstal z mrtvých (1. Korintským 15:13).

Ale Kristus skutečně vstal z mrtvých, prvotiny těch, kteří zesnuli. Neboť smrt přišla skrze člověka, i vzkříšení z mrtvých přichází skrze člověka. Neboť jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni budou oživeni (1. Korintským 15:20-22).

Když byl Ježíš Kristus vzkříšen, stal se prvním ovocem všech, kteří budou vzkříšeni (viz také Koloským 1:18). Izraelité nemohli plně sklidit svou úrodu, dokud nepřinesli reprezentativní vzorek (první ovoce) kněžím jako oběť Hospodinu (Leviticus 23:10). Toto říká Pavel v 1. Korintským 15:20-22; Kristovo vlastní vzkříšení bylo prvním ovocem sklizně vzkříšení věřících mrtvých. Jazyk prvního ovoce, který Pavel používá, naznačuje něco, co by se mělo následovat, a to něco by byli Jeho následovníci – zbytek úrody. Takto Kristovo vzkříšení zaručuje naše. Jeho vzkříšení skutečně vyžaduje naše vzkříšení.

A aby rozptýlil jejich obavy ohledně spojení ducha s tělem, které bylo považováno za nežádoucí, vysvětlil jim Pavel povahu našich vzkříšených těl a jak se budou lišit od našich pozemských těl. Pavel přirovnal naše zesnulá pozemská těla k semenu a Bůh nakonec poskytne jiné tělo (1. Korintským 15:37–38), které by bylo jako Kristovo slavné vzkříšené tělo (1. Korintským 15:49; Filipským 3:21). Vskutku, stejně jako u našeho Pána, naše těla, která jsou nyní pomíjivá, zneuctěná, slabá a přirozená, budou jednoho dne povznesena v těla nepomíjející, slavná, mocná a duchovní (1. Korintským 15:42-44). Naše duchovní těla budou dokonale vybavena pro nebeský, nadpřirozený život.