Proč Bůh neuzdravuje každého?

Odpovědět



Není vždy Boží vůlí uzdravit člověka fyzicky. Člověk se může upřímně modlit a skutečně mít víru, že Bůh může uzdravit, ale pokud není Boží vůlí poskytnout uzdravení v té době, pak žádné uzdravení nepřijde (viz 1. Jana 5:14). Někdy Boží požehnání přicházejí i jinými způsoby než fyzickým uzdravením.



Kdyby to tak bylo vždy Boží vůle, aby lidé byli uzdraveni, pak by každý byl uzdraven pokaždé, když onemocněl. Kdyby bylo dobré zdraví vždy Boží vůle, pak by křesťané nikdy neměli zemřít. Nemůžeme vinit něčí nemoc z nedostatku víry, protože biblicky víme, že Bůh někdy používá nemoc k uskutečnění své vůle. Navíc nejsou nemocní jen svéhlaví věřící. Pavel nechal Trofima nemocného v Milétu (2. Timoteovi 4:20) a sám Pavel měl tělesnou nemoc, kterou Pán odmítl uzdravit (2. Korintským 12:7–9).





Křesťané mají často příliš zjednodušenou představu o léčení. Myslí si, že když jsou nemocní, musí jen požádat Boha, aby je uzdravil, a protože je Bůh miluje, hned je uzdraví. Uzdravení je považováno za důkaz víry člověka a Boží lásky. Tato myšlenka v některých kruzích přetrvává i přes pravdu, kterou zná každá matka: rodič svému dítěti nedá pokaždé vše, oč žádá, bez ohledu na to, jak moc ho miluje.



Joni Eareckson Tada se s tímto problémem potýkala dlouhou dobu. Jak vypráví ve své knize Joni hledala fyzické uzdravení své kvadruplegie. Modlila se a plně věřila, že ji Bůh uzdraví. Jejím slovům jsem rozhodně věřil. Volal jsem svým přítelkyním a říkal jsem: ‚Až mě příště uvidíte, vyběhnu po vašem chodníku. Bůh mě uzdraví“ (citováno v an rozhovor s Marvinem Olaskym, 17. ledna 2013). Přesto je Joni dnes stále na invalidním vozíku. Čtyřicet pět let po nehodě, která ji ochrnula, ji Bůh stále neuzdravil. Její pohled je pohledem velké víry: Bůh může odstranit vaše utrpení, a to bude velký důvod k chvále. Ale pokud ne, použije to, použije cokoliv a všechno, co stojí v cestě Jeho společenství s vámi. Nechte se tedy Bohem formovat a utvářet, proměňovat vás od slávy ke slávě. To je hlubší uzdravení (citováno dále Milost Tobě , 16. října 2013). Někteří mají pocit, že Bůh dnes nikoho zázračně neuzdraví. Jiní mají pocit, že Bůh člověka vždy uzdraví, pokud má dostatek víry. Ale Bůh nebude zařazen do žádné škatulky.



Musíme pochopit, že uzdravení, dokonce i v Bibli, jsou skutečně velmi vzácná. Během prvních 2 500 let biblické historie není žádná zmínka o jakémkoli uzdravení. Potom během života Abrahama máme možné uzdravení, i když je to pouze naznačeno (Genesis 12:17–20). Potom musíme počkat na život Mojžíše, který provádí řadu znamení, aby potvrdil svou autoritu jako Božího vůdce. Avšak jediné uzdravení spojené s Mojžíšem je Miriamino očištění od malomocenství (Numeri 12:13–15).



Ve smlouvě, kterou Bůh dal Izraeli, byla řada ustanovení, která upravovala jejich životy, a ve Starém zákoně je kladen důraz na tělesnost a materiální věci. V Deuteronomiu 28 Bůh slibuje, že odmění věrnost Izraele osvobozením od nemocí. To je klíč k významu zázraků v Bibli. Bůh slíbil Izraeli zdraví, dlouhý život, děti, stáda, obilí, hrozny atd. – a vítězství nad jejich nepřáteli – pokud zůstanou věrní Hospodinu. Zároveň jim Bůh hrozil nemocí, neplodností, nemocemi, suchem, hladem, ztrátou dobytka a nepřátelskou okupací, pokud opustí Pána. Toto je kontext vztahu Izraele k nemoci a uzdravování. Zaslíbení, že budete bez jakékoli nemoci v Deuteronomium 7:15, bylo konkrétně součástí Mojžíšovy smlouvy s Izraelem pod teokracií; takový slib se církvi nedává.

S příchodem Krista dochází k naplnění Mojžíšovy smlouvy (Matouš 5:17) a ke zvrácení účinků duchovních odpadů Izraele. Kamkoli Kristus šel, uzdravoval nemocné, ale nebylo to jen kvůli jeho laskavosti; Jeho uzdravení byla vždy znamením z nebe Kristovy autority jako Mesiáše (Jan 7:31). Dával Izraeli ochutnat Boží království (Lukáš 11:20). Ti, kteří odmítli Jeho autoritu, byli často nemocní (Matouš 13:58). Například u jezera Betsaida Ježíš uzdravil pouze jednoho z obrovského množství (Jan 5).

Apoštolům byla dána také specifická moc uzdravovat nemocné a třicet sedm let všude chodili a uzdravovali ty, kdo slyšeli jejich poselství. Jejich zázraky, včetně uzdravení, byly opět potvrzením pravdy evangelia, které apoštolové hlásali.

Ani dvanáct apoštolů neuzdravilo každého. Často se stávalo, že navzdory apoštolské moci zůstali křesťané nemocní. Pavel říká Timoteovi: Napij se trochu vína kvůli svému žaludku a svým častým nemocem (1. Timoteovi 5:23). Proč Pavel na Timotea prostě nevztáhl ruce a neuzdravil ho? Nebylo to proto, že by Timothy neměl dost víry; bylo to proto, že nebylo Boží vůlí uzdravit Timotea tímto způsobem. Služba uzdravování nebyla pro nikoho osobní pohodlí; spíše to bylo znamení od Boha – především pro Židy Staré smlouvy – platnosti poselství apoštolů.

Dnes nežijeme v apoštolských dnech. Bůh samozřejmě může a také dnes uzdravuje, když chce. Otázka, kterou si musíme položit v každé dané situaci, je, co Bůh chce? Touží po uzdravení jednotlivce v tomto životě, nebo má jiný plán, jak ukázat svou slávu skrze slabost? Jednoho dne budou všechny nemoci a smrt vymýceny (viz Zjevení 21:4). Joni Eareckson Tada bude opět chodit. Do té doby dochází k většímu uzdravení, očištění hříšných srdcí, které Bůh provádí každý den.