Proč Pavel říká: „Všechno pokládám za ztrátu“ ve Filipským 3:8?

Ve Filipským 3:8 apoštol Pavel vyjadřuje své rozčarování nad světskými věcmi, o které kdysi hledal, jako je bohatství, postavení a moc. Říká: „Všechno pokládám za ztrátu pro mimořádnou hodnotu poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pavel má na mysli duchovní a morální proměnu, kterou prožil, když se setkal s Ježíšem, což ho přimělo přehodnotit svůj život a věci, které mu byly kdysi drahé. Pavel si uvědomil, že ve srovnání s poznáním Ježíše a ve správném vztahu s Bohem jsou všechny ostatní snahy a úspěchy bezvýznamné. Věřil, že tyto znalosti jsou tak cenné, že stojí za to obětovat vše ostatní.

Pavlova slova ve Filipským 3:8 jsou často vykládána jako výzva pro křesťany, aby si odepřeli světské požitky. To však není nutně to, co Pavel říkal. Místo toho zdůrazňoval důležitost duchovního růstu a potřebu upřednostňovat vztah s Kristem před čímkoli jiným. Pavlovým hlavním bodem bylo, že abychom mohli zažít pravou a trvalou radost, musíme se zaměřit na Ježíše, nikoli na věci tohoto světa.

Pavlova slova ve Filipským 3:8 jsou pro věřící stále aktuální. Ve světě materialismu a požitkářství může být snadné uvíznout v honbě za světskými touhami. Ale Pavel nám připomíná, že skutečnou radost a uspokojení lze nalézt pouze ve vztahu s Ježíšem. Proto bychom se měli snažit žít svůj život podle Jeho vůle a upřednostňovat svůj vztah s Ním před vším ostatním.

Pavlova slova ve Filipanům 3:8 jsou mocnou připomínkou toho, že naše konečná naděje a radost pochází z poznání Ježíše a života podle jeho vůle. Měli bychom se snažit žít tak, aby naše životy odrážely nesmírnou hodnotu poznání Ježíše, a upřednostňovat náš vztah s Ním před všemi ostatními činnostmi tohoto světa.

Fráze „Všechno pokládám za ztrátu“ ve Filipským 3:8 by se doslovně přeložila jako „Všechno pokládám za hnůj“. Pavel má dobrý důvod pro silné výrazy v kontextu Filipským 3. Pavel právě vyjmenoval několik věcí, které mu mohly dát důvěru v tělo: byl řádně obřezaný, dodržující zákon a horlivý farizeus z rodu Benjamina. „Ale,“ říká, „ať už pro mě byly zisky, považuji nyní za ztrátu pro Krista“ (Filipským 3:7). A pokračuje: „Ano nepochybně a všechno počítám jen za ztrátu pro znamenitost poznání Krista Ježíše, mého Pána, pro kterého jsem utrpěl ztrátu všeho a pokládám je za hnůj, abych získal Krista. “ (Filipským 3:8, KJV).



Pavel začíná Filipským 3 tím, že nabádá své čtenáře, aby se vyhýbali těm, kteří by vyžadovali, aby křesťan podstoupil obřízka . Obřízka měla být znamením Abrahámovy smlouvy pro lid Izraele. Židovští muži museli být obřezáni osm dní po svém narození (Genesis 17:10–12; Leviticus 12:2–3). Starozákonní požadavek obřízky vedl k debatě mezi křesťany v rané církvi (Skutky 15:1–2), která vyústila v Jeruzalémský koncil (Skutky 15:6). Na koncilu církevní představitelé rozhodli, že obřízka je ne potřebné pro spasení v Kristu. Bůh požehnal Duchem svatým těm, kteří uvěřili v Ježíše, bez ohledu na to, zda byli obřezáni (Skutky 15:7–20). Věřící z pohanů byli pokřtěni do těla Kristova Duchem (1. Korintským 12:13) a nepotřebovali vnější obřad obřízky.



V tomto kontextu Pavel počítá „všechno za hnůj“. Pavel vidí Judiazers (ti, kteří vyžadovali obřízku) jako „mrzačitelé těla“, kteří křesťanům z pohanů vnucovali zbytečnou vládu (Filipským 3:3). Nejsme spaseni tělesnými skutky a neměli bychom „důvěřovat tělu“ (Filipským 3:4). Jestli měl někdo důvod se chlubit v těle, byl to Pavel. Dosáhl toho mnohem dříve, než ho Kristus našel, ale všechno to považoval za hnůj. S radostí se vzdal svých pozemských chvály, aby „získal Krista a byl v něm nalezen, nemajíce vlastní spravedlnost, která pochází ze zákona, ale tu, která je skrze víru v Krista – spravedlnost, která přichází od Boha na základ víry“ (Filipským 3:8–9). Paul byl náboženský vůdce — v tomhle dobrý. To ho však nezachránilo. Pouze Kristova spravedlnost může člověka zachránit (Filipským 3:10; Efezským 2:8–9). Této spravedlnosti lze dosáhnout vírou, nikoli rodokmenem nebo působivým shrnutím děl.



Pavel pokračuje ve Filipanům 3:14 a staví skutky na jejich správné místo: „Utíkám k cíli, abych získal cenu, pro kterou mě Bůh povolal do nebe v Kristu Ježíši. Skutky, které zajistily sebespravedlnost, se Pavel počítají jako hnůj, ale skutky, které jsou výsledkem Kristovy spravedlnosti, považuje za hodné usilovat. Filipským byli spravedliví skrze víru v Ježíše Krista (Filipským 1:1). Pavel je nabádá, aby žili spravedlivým způsobem podle jejich postavení v Kristu (Filipským 3:15–16).

Stejně jako Filipané se nemůžeme propracovat do nebe. Nezáleží na tom, jak často chodíme do kostela, kolik hmotných statků rozdáváme nebo jak si myslíme, že jsme spravedliví. Bez víry v Ježíše Krista jsou tyto věci jako tolik hnoje. Avšak věřící v Krista byl „stvořen v Kristu Ježíši, aby konal dobré skutky“ (Efezským 2:10). Věci, které jsou v souladu s vůlí Boží a které se nacházejí v Písmu, si zaslouží úsilí. (Efezským 2:8–9).