Proč Bůh potrestal faraona za Abramovu lež (Genesis 12:17)?

Odpovědět



V Genesis 12 Abram a jeho manželka Sarai (jejich jména byla později změněna na Abraham a Sarah) cestovali do Egypta kvůli hladomoru v Kanaánu. Abram nařídil své ženě, aby lidem v Egyptě řekla, že je to jeho sestra místo jeho manželky. Jeho důvodem bylo chránit se. Protože Sarai byla tak krásná, Abram se bál, že ho někdo zabije a vezme si Sarai za manželku. Plán vydávat ji za jeho sestru by zajistil, že Abram bude dobře přijat těmi, které potkal.



V Egyptě přitahovala krása Sarai pozornost faraona, vládce této země. Sarai byla vzata do faraonova domu a Abram dostal mnoho darů (Genesis 12:16). Genesis 12:17 říká: Ale Hospodin postihl faraona a jeho dům velkými ranami kvůli Sarai, Abramově ženě. Zdá se to matoucí. Koneckonců, král byl obětí Abramova a Saraiina podvodu.





Výsledek tohoto trestu odhaluje jeho důvod. Když farao poznal, že Sarai je Abramova žena, zavolal Abrama a řekl: Co jsi mi to udělal? Proč jsi mi neřekl, že je to tvoje žena? Proč jsi řekl: ‚Je to moje sestra‘, takže jsem si ji vzal za manželku? Nyní tedy, zde je vaše žena; vezmi ji a jdi (Genesis 12:18-19). Kdyby Bůh nezpůsobil, že na faraona a jeho domácnost přišly pohromy, možná by nevěděl, že je něco špatně. Toto trápení vedlo ke zjištění, že Sarai byla Abramova manželka. Kdyby si farao ponechal Sarai, Abram by neměl syna ze Sarai, aby se splnil Boží slib, který mu dal (Genesis 12:2; 17:19). Abram lhal špatně, ale Bůh milostivě zasáhl, aby dodržel svou smlouvu s Abramem.



Nakonec farao vrátil Abramovu manželku a poskytl mu ochranu: Farao dal o něm mužům příkazy a ti ho poslali pryč s jeho manželkou a vším, co měl (Genesis 12:20). Navzdory Abramově provinění se Bůh snažil splnit svůj slib. Abram opustil Egypt se svou ženou Sarai, ochranou krále, a přidal prosperitu.



Tato událost je dobrým příkladem toho, jak Bůh někdy dopustí, aby se v něčím životě staly špatné věci jako součást širší situace. Bůh využil trápení faraonovy domácnosti, aby Abramovi přinesl dobro. Nemusíme vždy vědět, proč se špatné věci dějí, ale to neznamená, že jsou bez účelu. Bůh má za vším, co se v životě děje, větší záměr (Jeremiáš 29:11). Jak učil Pavel v Římanům 8:28, víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho záměru.



Abram nemoudře spoléhal na svou lstivost, aby si zachránil život, a byl přistižen ve lži. Bůh dokázal, že jeho síla je dokonalá a že on je jediný, kdo má moc spasit. Dále vidíme, že Bůh má větší záměr ve všech věcech, včetně utrpení. Jeho vůle je suverénní a Jeho jméno bude oslaveno.