Kdo byl Zerubábel v Bibli?

Odpovědět



Zerubábel byl vnukem judského krále Jehojakina (1. Paralipomenon 3:17), a tedy potomkem Davida. Zerubábel se narodil v Babylóně během vyhnanství (mezi lety 587 a 539 př. n. l.) a cestoval do Judy poté, co král Kýros II. dovolil judským zajatcům vrátit se do své vlasti, aby znovu postavili chrám (Ezdráš 1:1–4; 6:3–5, 8 –10). Prorok Aggeus identifikuje Zerubbábela jako místodržitele Judy po vyhnanství (Hag 1:1; 2:2, 21).



Zerubábel je v Bibli uveden jako předek Ježíše Krista (Matouš 1:12–13; Lukáš 3:27). Identita Zerubbábelova otce je poněkud hádankou. Všechny až na jeden odkaz v Bibli jmenují Shealtiel jako jeho otce (Ezra 3:2, 8; 5:2; Nehemjáš 12:1; Ageus 1:1, 12–14; 2:2, 23; Matouš 1:12–13 (Lukáš 3:27). Tím by se král Jehojakin stal jeho dědečkem. Ale v 1. Paralipomenon 3:19 je Pedaiáš, bratr Šealtiela, uveden jako otec Zerubábel. Jedním z možných řešení je, že Shealtiel byl ženatý, ale zemřel předtím, než měl syna. Podle zákona o levirátním manželství si jeho bratr Pedaiah mohl vzít Shealtielovu vdovu, čímž se Pedaiah stal biologickým otcem Zerubbábela. Dalším návrhem je, že Shealtiel i Pedaiah měli syny jménem Zerubábel. Konečné řešení naznačuje, že text v 1. kronice obsahuje písařské chyby.





Zerubbabel je babylonské jméno, které znamená potomstvo Babylonu. Jako místodržitel Judy byl Zerubábel jmenován jedním z prvních vůdců, kteří dohlíželi na rekonstrukci jeruzalémského chrámu s pomocí Jozue, velekněze (Ezdráš 3:2–3, 8). Po sezóně asi čtrnácti měsíců, než se usadili, začali Židé se vážnou obnovou. Netrvalo dlouho a okolní odpůrci se postavili proti odporu a nakonec bylo dílo zastaveno na příkaz krále Artaxerxe (Ezdráš 4:1–24). Byly dokončeny pouze základy chrámu.



Nadace ukázala, že tento nový chrám bude mnohem menší než Šalomounův původní, ke zklamání těch, kteří si pamatovali dřívější stavbu: Mnoho starších kněží a levitů a hlav rodin, kteří viděli bývalý chrám, hlasitě plakalo, když viděl, jak byl položen základ tohoto chrámu (Ezdráš 3:12). Prorok Aggeus se vyjádřil k jejich zklamání: ‚Kdo z vás zbyl, kdo viděl tento dům v jeho bývalé slávě? Jak to teď vypadá u vás? Nezdá se vám to jako nic? Ale nyní buď silný, Zerubábele, je výrok Hospodinův. . . . ‚Buďte silní, všichni lide země,‘ je výrok Hospodinův, ‚a pracujte. Neboť já jsem s vámi, je výrok Hospodina všemohoucího (Hag 2:3–4). Zachariáš také řekl lidem, aby nepohrdali dnem maličkostí (Zachariáš 4:10), protože Bůh měl s tímto novým chrámem velké plány.



Po sedmnáctiletém zpoždění, za dalšího perského krále Daria, dostali Židé povolení pokračovat v přestavbě. Během tří a půl let poté, co začalo druhé úsilí, byl chrám dokončen v roce 516 př.nl.



V jednom ze Zachariášových vidění dostává slova, která jistě Zerubábela povzbudila: Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: ‚Ne silou ani mocí, ale mým Duchem,‘ říká Všemohoucí Pán. Co jsi, mocná horo? Před Zerubábelem se staneš rovnou zemí. Potom vytáhne vrchní kámen za zvolání ‚Bůh žehnej! Bůh žehnej!‘ Potom ke mně přišlo slovo Hospodinovo: ‚Ruce Zerubábelovy položily základ tohoto chrámu; jeho ruce to také dokončí. Tehdy poznáte, že mě k vám poslal Pán všemohoucí“ (Zachariáš 4:6–9).

Jako potomek krále Davida byl Zerubábel identifikován s přicházejícím Mesiášem svými současnými proroky, Aggeem a Zachariášem. Židovský lid začal v Zerubábelovi pohlížet jako na svou velkou naději na oživení davidovského království a na osvobození od Peršanů.

Ageus prohlásil, že Bůh použije Zerubábel, aby svrhl a zničil království: Slovo Hospodina zaznělo k Aggeovi podruhé dvacátého čtvrtého dne v měsíci: ‚Řekni místodržiteli Judy Zerubábelovi, že otřesu nebesy a nebem. Země. Převrátím královské trůny a rozdrtím moc cizích království.‘ . . . ‚V ten den,‘ je výrok Hospodina, Všemohoucí, ‚vezmu tě, můj služebníku Zerubábel, synu Šealtielova‘, je výrok Hospodinův, ‚a učiním tě jako svůj pečetní prsten, neboť jsem si tě vyvolil,‘ je výrok Hospodinův. Všemohoucí (Hag 2:20–23).

Pečetní prsten jako pečeť královské autority je mesiášskou metaforou. V Jeremjášovi 22:24–25 Bůh řekl, že kdyby byl Jeho pečetním prstenem Jehojakin (Zerubábelův dědeček), odhodil by ho. Aggeus tedy říkal, že skrze Zerubábela Bůh odvrátí kletbu, kterou vyslovil nad Jehojakinem. Bůh vložil vnuka ničemného krále na svůj prst jako pečetní prsten. Podobně slova toho dne poukazují na budoucí mesiášské naplnění Haggeova poselství.

Ačkoli byl Zerubábelův chrám menší než Šalomounův, Bůh slíbil větší slávu: Sláva tohoto nynějšího domu bude větší než sláva dřívějšího domu, řekl Hospodin (Hag 2:9). Sláva udělená Zerubábelovu chrámu přišla o staletí později, když Ježíš Kristus, Syn Boží, vstoupil do chrámových nádvoří. Šalomounův chrám nikdy nenavštívil Mesiáš, ale Zerubábelův chrám ano.

Je zvláštní, že ještě předtím, než byl chrám dokončen a zasvěcen, Zerubábelovo jméno z biblických záznamů zmizelo. Je možné, že se Zerubábel vrátil do Babylonu brzy poté, co dokončil svou práci na chrámu, nebo se mohlo stát, že se Peršané báli židovského povstání a nechali Zerubbábela odstranit nebo popravit. Bez ohledu na to je Zerubábel uctíván jako jeden z velkých biblických hrdinů, kteří pracují na rekonstrukci Pánova domu uctívání a svítí jako maják směrem k přicházejícímu Mesiáši.

Zatímco chrám Zerubábel pomohl znovu postavit bledý ve srovnání s velikostí a majestátností Šalomounova chrámu, daleko přežil. Ve skutečnosti Zerubábelův chrám stál ještě o 500 let později, když jeho nádvoří zdobil slíbený Mesiáš, Ježíš Kristus.