Kdo byl Titus v Bibli?

Odpovědět



Titus byl raným vedoucím církve, důvěryhodným společníkem apoštola Pavla a věrným služebníkem Páně.



Titus byl pohan (Galatským 2:3), kterého k víře v Krista přivedl Pavel (Titovi 1:4). Byl přitahován ke službě a stal se spolupracovníkem Pavla, doprovázel jej a Barnabáše z Antiochie do Jeruzaléma (Titus je zařazen mezi ostatní věřící ve Skutcích 15:2). Na jeruzalémském koncilu by byl Titus ukázkovým příkladem znovuzrozeného křesťana z pohanů. Titus byl živým důkazem toho, že obřad obřízky nebyl pro spasení nutný (Galatským 2:3).





Později Titus odešel do Korintu, aby tam sloužil církvi (2. Korintským 8:6, 16-17). Na Pavlově třetí misijní cestě, která se konala v letech 53 až 57 n. l., Pavel dorazil do Troady a očekával, že se tam setká s Titem (2. Korinťanům 2:12–13). Paul nenašel svého přítele a odešel do Makedonie. Titus se znovu připojil k Pavlovi ve Filipech a podal mu dobrou zprávu o službě v Korintu (2. Korintským 7:6-7, 13-14). Když se Titus vrátil do Korintu, ručně doručil List 2. Korinťanům a zorganizoval sbírku pro potřebné svaté v Jeruzalémě (2. Korintským 8:10, 17, 24).



O několik let později Titus a Pavel cestovali na ostrov Kréta, kde Titus zůstal, aby pokračoval a posílil dílo. Titův úkol byl většinou administrativní: měl udržovat zdravou doktrínu a narovnat to, co zůstalo nedokončené, a jmenovat starší v každém městě (Titovi 1:5). Když Artemas a Tychicus přijeli na Krétu, aby řídili službu, Pavel povolal Tita, aby se k němu připojil v Nikopoli, městě v provincii Achaia v západním Řecku (Titovi 3:12).



Poslední zmínka o Titovi v Bibli naznačuje, že byl s Pavlem během Pavlova posledního římského uvěznění. Z Říma byl Titus poslán evangelizovat Dalmácii (2. Timoteovi 4:10), oblast, která se později stala známou jako Jugoslávie a nyní se nazývá Srbsko a Černá Hora.



Jako křesťan z pohanů by byl Titus zvláště účinný v boji proti herezi judaistů. Judaisté trvali na tom, že všichni křesťané byli vázáni mojžíšským zákonem. Judaisté obvykle pilovali obřízku: Pohané musí být obřezáni, říkali, aby byli skutečně spaseni (viz Pavlovo vyvrácení tohoto učení v Galatským 5:1-6). Titus toto učení dobře znal, protože toto téma se objevilo v syrské Antiochii, což vedlo k Jeruzalémskému koncilu, jehož byl součástí.

Titus byl věrným služebníkem Páně a oddaným Pavlovým pomocníkem. Musel být důvěryhodný a spolehlivý, protože ho Pavel pověřil vedením děl v Korintu, na Krétě a v Dalmácii. Pavel ho skutečně nazývá mým partnerem a spolupracovníkem (2. Korintským 8:23). Když známe obtížné situace v Korintu i na Krétě, můžeme usuzovat, že Titus byl bystrý muž, který dokázal řešit problémy s grácií. Písmo říká, že Titus měl Bohem danou lásku ke korintským věřícím; ve skutečnosti, když se Titus vrátil do Korintu, šel s velkým nadšením a z vlastní iniciativy (2. Korintským 8:16-17).

Kéž máme stejnou horlivost pro Pána, jakou projevoval Titus. Každý věřící by udělal dobře, kdyby byl vzorem Titova oddanosti pravdě, horlivosti při šíření evangelia a nadšené lásky k církvi.