Kdo byl Pavel v Bibli?

Odpovědět



Ze života apoštola Pavla se můžeme mnohému naučit. Daleko od obyčejného, ​​Pavel dostal příležitost dělat pro Boží království mimořádné věci. Pavlův příběh je příběhem o vykoupení v Ježíši Kristu a svědectvím, že nikdo není mimo spásnou milost Páně. Abychom však získali plnou míru toho muže, musíme prozkoumat jeho temnou stránku a to, co symbolizoval, než se staneme apoštolem milosti. Pavlův raný život byl poznamenán náboženskou horlivostí, brutálním násilím a neúnavným pronásledováním rané církve. Naštěstí pozdější roky Pavlova života ukazují výrazný rozdíl, když žil svůj život pro Krista a pro rozvoj Jeho království.






Pavel se ve skutečnosti narodil jako Saul. Narodil se v Tarsu v Kilikii kolem roku 1–5 našeho letopočtu v provincii v jihovýchodním rohu dnešního Tersous v Turecku. Byl benjamitského původu a hebrejského původu (Filipským 3:5–6). Jeho rodiče byli farizeové – horliví židovští nacionalisté, kteří se přísně drželi Mojžíšova zákona – kteří se snažili chránit své děti před znečištěním od pohanů. Cokoli řeckého by bylo v Saulově domácnosti opovrhováno, přesto uměl řecky a snesitelnou latinu. Jeho domácnost by mluvila aramejsky, odvozeninou z hebrejštiny, která byla úředním jazykem Judeje. Saulova rodina byla římskými občany, ale považovala Jeruzalém za skutečně posvátné a svaté město (Skutky 22:22-29).



Ve třinácti letech byl Saul poslán do Judeje, aby se učil od rabína jménem Gamaliel, pod kterým Saul ovládal židovskou historii, žalmy a díla proroků. Jeho vzdělání bude pokračovat pět nebo šest let, protože se Saul učil takové věci, jako je pitvání Písma (Skutky 22:3). Bylo to během této doby, kdy vyvinul způsob výuky typu otázky a odpovědi známý ve starověku jako diatribe. Tato metoda artikulace pomohla rabínům diskutovat o jemnějších bodech židovského práva, aby buď hájili, nebo stíhali ty, kteří zákon porušili. Saul se stal právníkem a všechny známky nasvědčovaly tomu, že se stal členem Sanhedrinu, židovského nejvyššího soudu složeného ze 71 mužů, kteří vládli židovskému životu a náboženství. Saul byl horlivý pro svou víru a tato víra nepřipouštěla ​​kompromisy. Právě tato horlivost přivedla Saula na cestu náboženského extremismu.





Ve Skutcích 5:27–42 Petr přednesl svou obhajobu evangelia a Ježíše před Sanhedrinem, což by Saul slyšel. Gamaliel byl také přítomen a předal zprávu, aby uklidnil radu a zabránil jim kamenovat Petra. Saul mohl být také přítomen soudu se Štěpánem. Byl přítomen jeho kamenování a smrti; držel oděv těch, kdo kamenovali (Skutky 7:58). Po Štěpánově smrti „propuklo velké pronásledování proti církvi v Jeruzalémě“ (Skutky 8:1). Saul se rozhodl vymýtit křesťany, ve svém pronásledování byl nemilosrdný, protože věřil, že jedná ve jménu Boha. Pravděpodobně neexistuje nikdo děsivější nebo zlomyslnější než náboženský terorista, zvláště když věří, že zabíjením nevinných lidí koná vůli Páně. Přesně takový byl Saul z Tarsu: náboženský terorista. Skutky 8:3 říkají, že začal pustošit církev, vcházel dům za domem a odvlekl muže a ženy a dal je do vězení.



Stěžejní pasáží Pavlova příběhu jsou Skutky 9:1–22, které líčí Pavlovo setkání s Ježíšem Kristem na cestě z Jeruzaléma do Damašku, což je cesta dlouhá asi 150 mil. Saul byl rozhněván tím, co viděl, a naplněno vražedným hněvem proti křesťanům. Než se vydal na cestu, požádal velekněze o dopisy do synagog v Damašku, v nichž žádal o povolení přivést všechny křesťany (jak se jim říkalo) zpět do Jeruzaléma, aby je uvěznili. Na cestě byl Saul zachycen v jasném světle z nebe, které způsobilo, že padl tváří k zemi. Slyšel slova: Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? On odpověděl: Kdo jsi, Pane? Ježíš odpověděl přímo a jasně: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ (verše 4–5). Mimochodem, toto nemuselo být Saulovo první setkání s Ježíšem, protože někteří učenci předpokládají, že mladý Saul mohl o Ježíši vědět a že mohl být skutečně svědkem jeho smrti.

Od té chvíle se Saulův život obrátil vzhůru nohama. Světlo Páně ho oslepilo, a když cestoval dál, musel se spoléhat na své společníky. Podle Ježíšových pokynů Saul pokračoval do Damašku, aby navázal kontakt s mužem jménem Ananiáš, který zpočátku váhal se Saulem setkat, protože znal Saulovu pověst zlého muže. Ale Hospodin řekl Ananiášovi, že Saul byl vyvoleným nástrojem, aby nesl Jeho jméno před pohany, králi a syny Izraele (Skutky 9:15) a že za to bude trpět (Skutky 9:16). Ananiáš se řídil Pánovými pokyny a našel Saula, na kterého vložil ruce, a řekl mu o svém vidění Ježíše Krista. Skrze modlitbu Saul přijal Ducha svatého (Sk 9,17), nabyl zraku a byl pokřtěn (Sk 9,18). Saul okamžitě vešel do synagog a prohlásil Ježíše za Syna Božího (Skutky 9:20). Lidé byli ohromeni a skeptičtí, protože Saulova pověst byla dobře známá. Židé si mysleli, že přišel odvést křesťany (Skutky 9:21), ale ve skutečnosti se k nim přidal. Saulova smělost vzrostla, když byli Židé žijící v Damašku zmateni Saulovými argumenty dokazujícími, že Ježíš byl Kristus (Skutky 9:22).

Saul strávil čas v Arábii, Damašku, Jeruzalémě, Sýrii a své rodné Kilikii a Barnabáš si vyžádal jeho pomoc při výuce členů církve v Antiochii (Skutky 11:25). Je zajímavé, že křesťané vyhnaní z Judeje pronásledováním, které nastalo po Štěpánově smrti, založili tuto mnohorasovou církev (Skutky 11:19–21).

Saul podnikl svou první ze tří misijních cest koncem 40. let našeho letopočtu. Jak Saul trávil více času v pohanských oblastech, začal vystupovat pod svým římským jménem Pavel (Skutky 13:9). Pavel napsal mnoho knih Nového zákona. Většina teologů se shoduje, že napsal Římanům, 1. a 2. Korinťanům, Galatským, Filipským, 1. a 2. Tesalonickým, Filemonovi, Efezským, Koloským, 1. a 2. Timoteovi a Titovi. Těchto třináct dopisů (epistles) tvoří Pavlovo autorství a jsou primárním zdrojem jeho teologie. Jak již bylo zmíněno, kniha Skutků nám poskytuje historický pohled na Pavlův život a dobu. Apoštol Pavel strávil svůj život hlásáním vzkříšeného Krista Ježíše po celém římském světě, často ve velkém osobním nebezpečí (2. Korintským 11:24–27). Předpokládá se, že Pavel zemřel mučednickou smrtí v polovině až pozdních šedesátých let našeho letopočtu v Římě.

Co se tedy můžeme naučit ze života apoštola Pavla? Nejprve se učíme, že Bůh může spasit každého. Pozoruhodný Pavlův příběh se opakuje každý den, když jsou hříšní, zlomení lidé na celém světě proměňováni Boží spásnou milostí v Ježíši Kristu. Někteří z těchto lidí udělali opovrženíhodné věci jiným lidským bytostem, zatímco někteří se jen snaží žít mravním životem a myslí si, že se na ně Bůh v den soudu usměje. Když čteme příběh o Pavlovi, jsme ohromeni tím, že Bůh vpustil do nebe náboženského extremistu, který vraždil nevinné ženy a děti. Dnes bychom mohli vidět teroristy nebo jiné zločince jako nehodné vykoupení, protože jejich zločiny proti lidskosti jsou příliš velké. Pavlův příběh je příběhem, který lze vyprávět i dnes – v našich očích není hoden druhé šance, přesto mu Bůh udělil milost. Pravdou je, že Bohu záleží na každém člověku, od dobrého, slušného, ​​průměrného člověka až po zlého, zlého, zdegenerovaného. Pouze Bůh může zachránit duši z pekla.

Za druhé, z Pavlova života se učíme, že kdokoli může být pokorným a mocným svědkem Ježíše Krista. Pravděpodobně žádná jiná lidská postava v Bibli neprokázala větší pokoru, když sdílela evangelium Ježíše Krista jako Pavel. Skutky 20:19 nám říkají, že sloužil Pánu se vší pokorou a se slzami a se zkouškami, které se mu staly skrze úklady Židů. Ve Skutcích 28:31 Pavel sdílí dobrou zprávu o Ježíši Kristu: Směle a bez překážek kázal o Božím království a učil o Pánu Ježíši Kristu. Pavel se nebál říci ostatním, co pro něj Pán udělal. Pavel strávil všechny své dny, od obrácení až po mučednictví, neúnavnou prací pro Boží království.

Nakonec se učíme, že každý se může zcela odevzdat Bohu. Pavel byl plně oddán Bohu. Ve Filipským 1:12–14 Pavel z vězení napsal: Chci, abyste věděli, bratři, že to, co se mi stalo, skutečně posloužilo k šíření evangelia, takže se to stalo známým celé císařské stráži a všem odpočívej, že mé uvěznění je pro Krista. A většina bratří, kteří získali důvěru v Pána mým uvězněním, jsou mnohem smělejší mluvit slovo beze strachu. Navzdory své situaci Pavel chválil Boha a neustále sdílel dobrou zprávu (viz také Skutky 16:22–25 a Filipským 4:11–13). Prostřednictvím svých útrap a utrpení poznal Pavel výsledek dobře prožitého života pro Krista. Plně odevzdal svůj život a ve všem důvěřoval Bohu. Napsal: Žit je pro mě Kristus a zemřít zisk (Filipským 1:21). Můžeme vznést stejný nárok?