Kdo byl v Bibli král Saul?

Odpovědět



Saul začal velmi dobře, jen aby viděl, jak jeho následné neposlušné činy vykolejily to, co mohlo být hvězdnou vládou ctící Boha nad izraelským národem. Jak se mohl někdo tak blízký Bohu na začátku vymknout kontrole a nemilosti u Boha? Abychom pochopili, jak se věci v Saulově životě tak promíchaly, potřebujeme vědět něco o tom muži samotném. Kdo byl král Saul a co se můžeme naučit z jeho života?



Jméno Saul, z hebrejského slova vyslovovaného shaw-ool, znamená požádal. Saul byl synem Kiše z kmene Benjamín. Saul pocházel z bohaté rodiny (1. Samuelova 9:1) a byl vysoký, tmavý a pohledný. Písmo říká, že mezi syny Izraele nebyl muž hezčí než on, který by byl od ramene a výše vyšší než kdokoli z lidu (1. Samuelova 9:2). Byl Bohem vyvoleným, aby vedl rozptýlený národ Izrael, soubor kmenů, které neměly jiného ústředního vůdce než Boha a žádnou formální vládu. V dobách potíží povstali vůdci, ale nikdy neupevnili moc dvanácti kmenů do jednoho národa. Léta před Saulovou vládou byl prorok Samuel náboženským vůdcem Izraele, ale ne králem. Ve skutečnosti byl Izrael volně řízen soudci, kteří předsedali domácím hádkám (1. Samuelova 8). Nebyli však vybaveni k tomu, aby vládli v dobách války. Bez nadsázky lze říci, že Samuel a Saul žili v neklidné době. Pelištejci byli zapřisáhlí nepřátelé Izraele a válka mezi nimi probíhala poměrně pravidelně (1. Samuelova 4). Kvůli neustálé hrozbě války a touze být jako okolní národy lidé tlačili na Samuela, aby ustanovil krále, který by jim vládl (1. Samuelova 8:5).





Ačkoli se žádost lidu o krále Samuelovi nelíbila, Bůh to dovolil. Lidé odmítli Boha jako krále, opustili Ho a sloužili jiným bohům (1. Samuelova 8:6–8). Bůh řekl Samuelovi, aby pomazal krále, jak lid žádal, ale také, aby je ‚varoval a ukázal jim cesty krále, který nad nimi bude kralovat‘ (1. Samuelova 8:9). Samuelovým úkolem se tedy stalo pomazat krále z lidu. Saul byl tajně pomazán na prvního krále všech izraelských kmenů (1. Samuelova 10:1), než byl veřejně vybrán losem (1. Samuelova 10:17–24).



Saulova vláda nad Izraelem začala pokojně kolem roku 1050 př. n. l., ale mír nevydržel. Jednou z nejslavnějších událostí v Saulově životě bylo střetnutí s Pelištejci v údolí Elah. Zde se Goliáš posmíval Izraelitům 40 dní, dokud ho nezabil pastýř jménem David (1. Samuelova 17). Kromě toho incidentu strachu a nejistoty byl Saul schopným vojenským vůdcem. Byl dost dobrý na to, aby jeho vláda byla upevněna vítězstvím u Jabesh-Gilead. V rámci triumfu byl znovu prohlášen králem v Gilgalu (1. Samuelova 11:1–15). Poté, co jeho popularita dosáhla svého zenitu, vedl národ několika dalšími vojenskými vítězstvími. Série velmi vážných chyb, počínaje nepovoleným obětním darem (1. Samuelova 13:9–14), však odstartovala Saulův pád z jeho královského postavení. Saulova sestupná spirála pokračovala, když se mu nepodařilo odstranit všechny Amalekity a jejich dobytek, jak přikázal Bůh (1. Samuelova 15:3). Bez ohledu na přímý příkaz od Boha se rozhodl ušetřit život krále Agaga spolu s některými vybranými zvířaty. Svůj prohřešek se snažil zakrýt lhaním Samuelovi a v podstatě lhaním Bohu (1. Samuelova 15). Tato neposlušnost byla poslední kapkou, protože Bůh chtěl od Saula stáhnout svého Ducha (1. Samuelova 16:14). Rozchod mezi Bohem a Saulem je pravděpodobně jednou z nejsmutnějších událostí v Písmu.



Zatímco Saul mohl sloužit po zbytek svého života jako král, byl sužován zlým duchem, který ho mučil a přinášel vlny šílenství (1. Samuelova 16:14–23). Saulovy poslední roky byly hluboce tragické, protože prožíval období hluboké maniodeprese. Byl to však mladý muž, který byl přiveden na královský dvůr jménem David, který měl uklidňující vliv na neklidného krále tím, že hrál hudbu, která dočasně obnovila králův rozum. Král přijal Davida jako svého vlastního, ale to vše se změnilo, když se David stal sám o sobě skvělým vojevůdcem. Ve skutečnosti, populární píseň dne byla Saul pobil své tisíce a David své desetitisíce (1. Samuelova 18:7). Když Saul poznal, že Bůh je s Davidem, král se snažil Davida zabít při každé příležitosti. Davidovi se podařilo vyhnout se nesčetným pokusům o jeho život s pomocí králova syna Jonatana a královy dcery Michala.



Poslední roky života krále Saula přinesly všeobecný úpadek v jeho službě národu a v jeho osobním bohatství. Strávil mnoho času, energie a nákladů pokusy zabít Davida, místo aby upevnil zisky ze svých dřívějších vítězství, a proto Pelištejci vycítili otevření pro velké vítězství nad Izraelem. Po Samuelově smrti se proti Izraeli shromáždilo filištínské vojsko. Saul byl vyděšený a snažil se zeptat Hospodina, ale nedostal žádnou odpověď od Urimů ani od proroků. Ačkoli vyhnal média a spiritisty ze země, Saul se přestrojil a zeptal se média v Endoru. Požádal ji, aby kontaktovala Samuela. Zdá se, že Bůh zasáhl a nechal Samuela, aby se Saulovi zjevil. Samuel připomněl Saulovi jeho předchozí proroctví, že mu bude království odebráno. Dále řekl Saulovi, že Pelištejci dobijí Izrael a Saul a jeho synové budou zabiti (1. Samuelova 28). Pelištejci skutečně porazili Izrael a zabili Saulovy syny, včetně Jonatana. Saul byl vážně zraněn a požádal svého zbrojnoše, aby ho zabil, aby ho Pelištejci nemuseli mučit. Saulův zbrojnoš ve strachu odmítl, a tak Saul padl na svůj vlastní meč, následován svým zbrojnošem, který udělal totéž.

Ze života krále Saula se můžeme naučit tři lekce. Nejprve poslouchejte Pána a snažte se plnit Jeho vůli. Od samého začátku své vlády měl Saul dokonalou příležitost stát se měřítkem, podle kterého bylo možné měřit všechny budoucí krále. Jediné, co musel udělat, bylo hledat Pána celým srdcem, poslouchat Boží přikázání a sladit svou vůli s vůlí Boží, a jeho vláda by byla vládou ctící Boha. Saul si však jako mnoho jiných zvolil jinou cestu a od Boha se odvrátil. Dokonalý příklad jeho neposlušnosti najdeme v incidentu, kdy mu Bůh přikázal zabít všechny Amalekity, ale Saul si ponechal krále a část válečné kořisti. Haman Agagita, který se později pokusil zabít Židy (viz kniha Ester), byl potomkem krále, jehož život Saul ušetřil. Saul své potíže znásobil tím, že Samuelovi ohledně incidentu lhal. Tvrdil, že vojáci zachránili nejlepší ze zvířat, aby je obětovali Bohu (1. Samuelova 15). Tento čin a mnoho dalších v průběhu jeho vlády zdůrazňovaly skutečnost, že mu nelze věřit, že je nástrojem Boží vůle.

Druhou lekcí, kterou se učíme, je nezneužívat sílu, která nám je dána. Není pochyb o tom, že král Saul zneužil moc, kterou mu Bůh svěřil. Pýcha se často vkrádá do našich srdcí, když nám lidé slouží a ctí nás. Postupem času můžeme díky hvězdnému zacházení uvěřit, že jsme skutečně něčím výjimečným a hodným chvály. Když se to stane, zapomeneme, že Bůh je ten, kdo je skutečně pod kontrolou a že jedině On vládne všemu. Bůh si možná vybral Saula, protože byl pokorný, ale postupem času byla tato pokora nahrazena samoúčelnou a ničivou pýchou, která zničila jeho vládu.

Další lekcí pro nás je vést tak, jak Bůh chce, abychom vedli. První Petr 5:2–10 je konečným průvodcem pro vedení lidu, který nám Bůh svěřil: Buďte pastýři Božího stáda, které je pod vaší péčí, a sloužíte jako dozorci – ne proto, že musíte, ale proto, že chcete, jako Bůh chce, abyste byli; ne chtivý peněz, ale dychtivý sloužit; nepanovat nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale být příkladem stádu. A když se objeví vrchní pastýř, dostanete korunu slávy, která nikdy nezmizí. Mladí muži, stejně tak buďte podřízeni starším. Vy všichni se oblečte do pokory vůči sobě, protože: ‚Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.‘ Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás v pravý čas pozdvihl. Přeneste všechnu svou úzkost na něj, protože mu na vás záleží. Buďte sebeovládaní a bdělí. Váš nepřítel ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá někoho, koho by sežral. Vzepřete se mu a stůjte pevně ve víře, protože víte, že vaši bratři po celém světě podstupují stejný druh utrpení. A Bůh vší milosti, který tě povolal do své věčné slávy v Kristu, po krátkém utrpení tě sám obnoví a učiní tě silným, pevným a pevným. Jak moc odlišný by byl Saulův život, kdyby se řídil těmito zásadami. Král Saul by neměl nedostatek moudrých rad, které by měl k dispozici. Tím, že Saul ignoroval Boha a Jeho moudré rady, dovolil, aby se duchovní zdraví jeho lidu dále zhoršovalo a odcizilo je Bohu.