Kdo byl v Bibli král Joakim?

Odpovědět



Joakim (při narození pojmenovaný Eliakim, 2. Paralipomenon 36:4) byl jedním z posledních judských králů před babylonským zajetím. Joakim byl synem dobrého krále Josiáše (Jeremiáš 26:1) judského. Jeho matka se jmenovala Zebidah (2 Královská 23:36). Joakimův otec, král Josiáš, vrátil Judu Hospodinu tím, že strhl svatyně modly a obnovil poslušnost Božímu zákonu (2. Královská 23:19–25). Po Josiášově smrti byl lid zvolen králem jeho syna Joachaze. Jak se však v oněch dnech často stávalo, Joachaz nekráčel ve stopách svého otce, ale činil zlo v očích Hospodinových (2. Královská 23:32). Jehoachaz vládl pouze tři měsíce předtím, než byl zajat egyptským králem, který nahradil Jehoachaza svým bratrem Eliakimem (2. Královská 23:26; 2. Paralipomenon 36:5). Egyptský král přejmenoval 25letého Eliakima na Joakima.



Joakim také činil zlo v Hospodinových očích (2. Královská 23:37). Kvůli přetrvávajícímu nekajícímu hříchu judského národa poslal Bůh invazní armády, aby je zajaly a zotročily. Jehojakim byl zajat králem Nabuchodonozorem, který ho spoutal a odvezl do Babylóna (2. Královská 24:1; 2. Paralipomenon 36:6;). V té době byl také Daniel a jeho tři přátelé vzati do Babylonu (Daniel 1:1–2). Jehojakim byl později vrácen do Jeruzaléma, i když musel tři roky působit jako Nabuchodonozorův služebník a vzdát mu hold.





Během doby, kdy král Jehojakim vládl jako babylónský vazal, prorok Jeremiáš kázal v Jeruzalémě. Boží poselství bylo, že babylónská invaze byla Božím trestem za hřích Judy a že by Hebrejci měli činit pokání. Joakim vyzval k přečtení Jeremjášova svitku na jeho dvoře. Ale když byly čteny každé tři nebo čtyři sloupce svitku, král je odřízl písařským nožem a hodil je do ohniště, dokud celý svitek neshořel v ohni. Král a všichni jeho služebníci, kteří slyšeli všechna tato slova, neprojevili strach ani si neroztrhli šaty (Jeremiáš 36:23–24). Než aby dbal na Boží varování, Jehojakim zatvrdil své srdce a pokusil se zničit Boží Slovo (viz Jeremjáš 25:1–4). Již dříve Joakim zavraždil zbožného proroka Uriáše (Jeremjáš 26:20–23).



Jehojakim vládl jedenáct let (2. Královská 23:36; 2. Paralipomenon 36:5). Jeremjáš přepsal svitek, který Joakim spálil, a Bůh vynesl nad králem soud: Toto praví Hospodin o judském králi Joakimovi: Nebude mít nikoho, kdo by seděl na Davidově trůnu; jeho tělo bude vyhozeno ven a vystaveno horku ve dne a mrazu v noci (Jeremiáš 36:30). Bude pohřben jako mrtvý osel – vyvlečen z Jeruzaléma a vyhozen za brány! (Jeremjáš 22:19, NLT). Toto proroctví se splnilo, když v jedenáctém roce Jehojakimovy vlády přestal platit Babylonu poplatky. Nabuchodonozor odpověděl obléháním Jeruzaléma. Podle Josephuse byl Joakim zabit během obléhání a jeho tělo bylo přehozeno přes městské hradby.



Po Joakimově hanebné smrti jej jako nového krále v Judsku vystřídal jeho syn Jehojakin. Jehojachin vládl pouhé tři měsíce a deset dní (2. Paralipomenon 36:9), než byl také odvezen do Babylonu, zatímco cizí král jmenoval jeho nástupce (2. Paralipomenon 36:10). Toto jmenování králů lidem nebo invazními armádami bylo na hony vzdáleno svatému pomazání Božích vyvolených Jeho proroky v minulých dnech. Odstranění Boha z judského politického procesu bylo dalším ukazatelem toho, jak daleko židovský lid odpadl od svého Boha.



Ze života krále Jehojakima se můžeme naučit, že zbožné rodičovství nutně nezaručuje zbožné děti. V dějinách Izraele a Judy Bible mnohokrát zaznamenává, že děti dobrých králů a proroků páchaly zlo v očích Hospodinových (2. Královská 21:1–2; 1. Samuelova 8:3) a nenásledovaly stezky svých otcové. Bůh činí každého jednotlivce odpovědným za jeho nebo její poslušnost Jeho vedení (Deuteronomium 24:16). Záměrné odmítnutí Božího slova králem Joakimem a jeho následný osud jsou dokonalou ilustrací pošetilosti neposlušnosti. Kdo zůstane tvrdohlavý po mnoha výtkách, bude náhle zničen – bez nápravy (Přísloví 29:1).