Kdo byl Baruch v Bibli?

Kdo byl Baruch v Bibli? Odpovědět



V Bibli je několik mužů jménem Baruch. Název Baruch znamená požehnaný a používá se dodnes.



Nehemiáš zmiňuje jméno Baruch třikrát, s odkazem na dva nebo možná tři různé jednotlivce (viz Nehemjáš 3:30; 10:6; a 11:5). O těchto jednotlivcích je poskytnuto jen málo informací kromě toho, že byli zapojeni do různých činností během Nehemjášovy vlády nad Jeruzalémem.





Nejznámějším Baruchem v Bibli je písař a možná služebník proroka Jeremiáše. Když Jeremjáš obdržel poselství od Hospodina, nadiktoval je Báruchovi, který je zapsal.



O co jde v knize Jeremjáš, je Jeremjášovo prohlášení, že babylónský král zvítězí nad Izraelem. Toto vítězství by bylo pozitivním důkazem toho, že se Hospodinovi nelíbily praktiky lidu a vedení Judy. Ti ve vedení to samozřejmě nechtěli slyšet.



V Jeremjášovi 32:11–16 kupuje Jeremiáš kus země a pověřuje Barucha vyřízením všech právních požadavků týkajících se skutku. Byl to prorocký čin: Všemohoucí Hospodin, Bůh Izraele, říká: V této zemi budou znovu vykoupeny domy, pole a vinice (verš 15). Bylo to poselství naděje, protože soud nebude trvat věčně. Izrael by byl obnoven a normální činnosti by se obnovily.



V kapitole 36 je Jeremjášovi přikázáno, aby zapsal všechna slova, která mu Hospodin dává. Zdá se jasné, že příkaz nebyl, aby sám Jeremiáš zapsal slova do svitku, protože vyzval Barucha, aby napsal:

Ve čtvrtém roce judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, přišlo k Jeremjášovi od Hospodina toto slovo: ‚Vezmi svitek a napiš na něj všechna slova, která jsem k tobě mluvil o Izraeli, Judsku a všech ostatních národech od té doby. Začal jsem k vám mluvit za vlády Josiáše až dosud. Možná, že až se judští lidé doslechnou o každé pohromě, kterou jim plánuji způsobit, každý se odvrátí od svých zlých cest; pak jim odpustím zlobu a jejich hřích.‘ Jeremjáš tedy zavolal Bárucha, syna Nerijášova, a zatímco Jeremjáš diktoval všechna slova, která k němu Hospodin mluvil, Báruch je zapsal do svitku (verše 1–4).

Jakmile byla slova zapsána, bylo třeba je přečíst. Jeremjáš nesměl vstoupit do chrámového areálu kvůli předchozím sporům s vedením, a tak poslal Barucha, aby přečetl poselství všem, kteří chtěli naslouchat (Jeremiáš 36:5–10.)

Někteří z vůdců slyšeli, co Baruch četl, a požádali ho, aby jim to znovu přečetl, což udělal (Jeremiáš 36:11–15). Když slyšeli všechna slova, která Baruch četl ze svitku, dostali strach a řekli: Všechna tato slova musíme oznámit králi (verš 16). Potom se zeptali Barucha na zdroj proroctví a Baruch vysvětlil, že všechna slova nadiktoval Jeremiáš a že je Baruch napsal inkoustem na svitek (verše 17–18). Sluhové řekli Báruchovi: Ty a Jeremiáši, jdi se schovat. Nedejte nikomu vědět, kde jste (verš 19). Vůdci si však svitek ponechali, aby jej mohli přečíst králi. Během jejich audience u krále, pokaždé, když bylo přečteno několik sloupců, je král vyřízl ze svitku a hodil do ohně. Nakonec byl celý svitek spálen, ale ne dříve, než král uslyšel slovo Páně (viz verše 20–26.)

Poté, co král spálil svitek obsahující slova, která Baruch napsal na Jeremjášův diktát, zaznělo Hospodinovo slovo k Jeremjášovi: ‚Vezmi jiný svitek a napiš na něj všechna slova, která byla na prvním svitku, který spálil judský král Jójakim nahoru.' . . Jeremjáš tedy vzal jiný svitek a dal ho písaři Báruchovi, synu Nerijášovi, a jak Jeremjáš diktoval, Báruch na něj napsal všechna slova svitku, který judský král Jójakim spálil v ohni. A bylo k nim přidáno mnoho podobných slov (Jeremiáš 36:27–28, 32). Spálení svitku nemohlo zabránit tomu, aby se slova uskutečnila, a byl připraven nový svitek. Boží slovo přetrvá.

V kapitole 43 Jeremiáš mluví o svém poselství od Hospodina a někteří prominentní muži tvrdí, že Baruch ve skutečnosti Jeremiáše nabádá, aby přinesl poselství soudu (viz verše 1–3).

Poslední zmínka o Baruchovi je v Jeremjášovi 45. Ačkoli poselství o soudu bylo od Hospodina, Baruch a Jeremiáš se zarmoutili, když si mysleli, že město a národ, které milovali, budou zničeny soudem: Když Baruch, syn Nerijášův, napsal na svitek slova Prorok Jeremjáš diktoval ve čtvrtém roce judského krále Jojakima, syna Josiášova, Jeremjáš řekl Báruchovi toto: ‚Toto ti říká Hospodin, Bůh Izraele, Báruku: Řekl jsi: Běda mi! Pán přidal k mé bolesti smutek; Jsem unavený sténáním a nenacházím žádný odpočinek. Ale Hospodin mi řekl, abych vám řekl: Toto praví Hospodin: Zbořím, co jsem vybudoval, a vykořením, co jsem zasadil, po celé zemi. Měli byste pak pro sebe hledat skvělé věci? Nehledejte je. Neboť uvedu na všechny lidi neštěstí, je výrok Hospodinův, ale kamkoli půjdeš, nechám tě uniknout i se svým životem“ (verše 1–5).

Zde Bůh slibuje, že i když zkáza bude velká a i když to bude pro Barucha bolest, on osobně bude ušetřen. Pán varuje Barucha, aby pro sebe nehledal velké věci. Měl by být spokojen s vysvobozením, které Pán slíbil.

Toto poslední slovo k Baruchovi se týká i křesťanů. Křesťané žijí ve světě, který je odsouzen k záhubě. Křesťan, který pro sebe hledá velké věci nebo se chce stát velkým na zemi, je krátkozraký. Křesťané by prostě měli být věrní v tom, co Bůh požaduje, a radovat se z toho, že uniknou nadcházejícímu soudu.



Top