Kdo je Artemis zmíněná v Bibli?

Odpovědět



Artemis byla bohyně uctívaná ve starověkém světě. Řekové ji považovali za dvojče Apollóna a bohyni lovu a divočiny a ochránkyni neprovdaných dívek. Artemis zmíněná v knize Skutků byla jiné božstvo – lokalizovaná bohyně Efezských – ale nesla stejné jméno (v latině Diana) jako bohyně řecké mytologie. Její chrám v Efezu byl považován za jeden ze sedmi divů starověkého světa.



Efezská Artemis byla královna nebeského božstva kladoucí důraz na plodnost, panenství a ochranu při plození dětí. Mnoho z jejích snímků bylo objeveno; řady hladkých oválných výčnělků na jejím bránici za sebou byly po léta zdrojem debat – jsou to prsa, váčky s magickými žetony, býčí varlata nebo včelí vejce? (Všechny tyto možnosti byly vyvinuty jako životaschopné teorie.) Mnoho kněží zaměstnaných v chrámu provádělo zvířecí oběti. Bylo tam také mnoho kněžek. Není jisté, zda kněžky provozovaly rituální prostituci. V každém případě byl Artemidin chrám v Efesu oblíbenou turistickou atrakcí římského světa.





Kolem původu uctívání Artemis se objevila jedinečná mytologie. O této zprávě se zmiňuje efezský městský úředník: Cožpak celý svět neví, že město Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu, který spadl z nebe? (Skutky 19:35). Oblíbeným artiklem, který se prodával turistům, byla malá svatyně Artemis – uzavřený prostor s malou ženskou postavou uvnitř. Ctitelům bylo řečeno, že mohou vzít tuto svatyni kdekoli na světě a uctívat Artemis před její malou svatyní, a bylo by to stejné jako uctívat ji v efezském chrámu.



Pavel strávil léta v Efezu (Skutky 19:10) a dělal tam mimořádné zázraky (verš 11). Evangelium začalo měnit životy a řada lidí, kteří praktikovali čarodějnictví, shromáždila své svitky a veřejně je spálila. . . . Tímto způsobem se slovo Páně široce šířilo a sílilo (verše 19–20). Když evangelium proniklo na území nárokovaná Artemis, byla připravena scéna pro konfrontaci s duchovními silami temnoty.



Když si následovníci Artemis všimli rozdílu, který má Pavlovo kázání v jejich městě, vznikl velký rozruch ohledně Cesty (Skutky 19:23). Stříbrník jménem Demetrius svolal schůzi svého cechu a řekl: Víte, přátelé, že z tohoto obchodu máme dobrý příjem [prodávám svatyně Artemis]. A vidíte a slyšíte, jak tento kolega Pavel přesvědčil a svedl na scestí velké množství lidí zde v Efezu a prakticky v celé provincii Asie. Říká, že bohové vytvoření lidskou rukou nejsou vůbec žádní bohové. Hrozí nejen to, že naše živnost ztratí své dobré jméno, ale také, že bude zdiskreditován chrám velké bohyně Artemis; a samotná bohyně, která je uctívána v provincii Asie a ve světě, bude oloupena o svůj božský majestát (verše 25–27). Ve své řeči Demetrius slušně mluvil o Artemidově majestátu, ale jeho skutečná motivace byla evidentní – ztrácel obchod, protože lidé přestali kupovat jeho modlářské cetky.



Demetrius a jeho kolegové řemeslníci vyburcovali město k bouřlivému šílenství a křičeli: Velká je Artemis Efezská! (Skutky 19:28). Vedli dav, aby našli Paula, a nenašli ho, popadli dva Paulovy společníky na cestách a odvlekli je do divadla. Tam dav pokračoval ve chválení Artemis asi dvě hodiny (verš 34). Utišeni byli, až když městský úředník získal audienci a připomněl davu, že porušují římské právo tím, že ruší mír (verš 40).

Pavel brzy opustil Efes, aby pokračoval ve své třetí misijní cestě. Ale byl založen kostel. V centru uctívání Artemis, ve městě známém pohanstvím, nemravností a chamtivostí, jasně zářilo světlo Ježíše Krista. Navzdory zastrašování nepřítele církev vzkvétala.