Co bylo těch 400 let ticha?

Co bylo těch 400 let ticha? Odpovědět



400 let ticha se vztahuje k době mezi Starým a Novým zákonem, během níž, pokud víme, Bůh nemluvil – nebylo napsáno žádné Písmo. 400 let ticha začalo varováním, které uzavřelo Starý zákon: Hle, pošlu k vám proroka Eliáše před příchodem velkého a hrozného dne Hospodinova. On navrátí srdce otců jejich dětem a srdce synů jejich otcům, takže nepřijdu a neuhodím zemi kletbou“ (Malachiáš 4:5-6) a skončil příchodem Jana Křtitel, Mesiášův předchůdce.



V době Malachiášova varování, asi 430 př. n. l., se Židé vrátili do Izraele z babylonského zajetí (jako obchodníci, nikoli pastýři). Médo-perská říše stále vládla Izraeli a chrám byl přestavěn. Jak Zákon, tak kněžství Áronovy linie byly obnoveny a Židé se vzdali svého uctívání model. Nicméně Malachiášovo varování nebylo bezdůvodné. Židovský lid týral své manželky, bral si pohany a nedával desátky a kněží zanedbávali chrám a neučili lid Božím cestám. Stručně řečeno, Židé nectili Boha.





V roce 333 př. n. l. připadl Izrael Řekům a v roce 323 př. n. l. připadlo Egypťanům. S Židy se během těchto vlád obecně zacházelo dobře a přijali řecký jazyk a mnoho řeckých zvyků a mravů a ​​v Egyptě byl Starý zákon přeložen do řečtiny. Tento překlad, Septuaginta, se rozšířil (a je často citován v Novém zákoně).



Židovské právo a kněžství zůstaly víceméně nedotčené, dokud Antioch Veliký Syrský nezajal Izrael v roce 204 př. On a jeho nástupce Antiochus Epiphanes pronásledovali Židy a prodali kněžství a v roce 171 př.n.l. Epifanés znesvětil svatyni svatých. Toto znesvěcení vyústilo v povstání Judy Makabejského z kněžské linie Árona a v roce 165 př.n.l. Židé dobyli zpět Jeruzalém a vyčistili chrám. Boje mezi Židy a Syřany však pokračovaly, dokud Římané nezískali kontrolu nad Izraelem v roce 63 př. n. l., kdy Pompeius vstoupil do svatyně svatých, což Židy opět šokovalo a rozhořčilo. V roce 47 př. n. l. Caesar ustanovil Antipatera, potomka Ezaua, jako prokurátora v Judeji a Antipater následně jmenoval své dva syny králi nad Galileou a Judeou.



Když se otevírá Nový zákon, králem byl Antipatův syn Herodes Veliký, potomek Ezaua, a kněžstvo bylo motivováno politicky a nepocházelo z Áronovy linie. Politika také vyústila ve vývoj dvou hlavních frakcí, saduceů a farizeů. Saduceové upřednostňovali liberální postoje a praktiky Řeků. Pokud jde o náboženství, drželi se pouze Tóry, ale jako většina aristokratů si nemysleli, že by Bůh měl mít nějakou roli ve vládnutí národa. Farizeové byli konzervativní horlivci, kteří s pomocí zákoníků rozvinuli náboženské právo do té míry, že starosti a péče o lidi byly v podstatě nesmyslné. Kromě toho po celé zemi vyrostly synagogy, nová místa pro bohoslužby a společenské aktivity a náboženské a občanské záležitosti byly řízeny menšími a většími sanhedriny, přičemž větší sanhedrin sestával z hlavního kněze a sedmdesáti dalších členů, kteří předali spravedlnosti, někdy 39 ranami bičem v plné síle.



Mezi časem Malachiáše a příchodem Mesiáše se splnilo několik proroctví, včetně 2 300 dnů znesvěcení mezi lety 171 a 165 př. (Daniel 8:14). Lidé však nevyužili dobře ani splněná proroctví, ani 400 let, které národu bylo dáno ke studiu Písma, hledání Boha (Žalm 43-44) a přípravě na příchod Mesiáše. Ve skutečnosti tato léta oslepila a ohlušila národ do té míry, že většina Židů nemohla ani uvažovat o konceptu pokorného Mesiáše (Zachariáš 9:9; Izajáš 6:10; Jan 12:40).

Od dokončení novozákonního kánonu uplynula téměř dvě tisíciletí, a přestože je Slovo plné milosti a pravdy, a přestože narození, život a smrt Ježíše splnily ohromující řadu proroctví, Židé jako lid ještě musí otevřít oči a uši. Ale Ježíš znovu přichází a jednoho dne ostatek uvidí i uslyší.



Top