Co bylo špatného na posvátných sloupech, které Izraelité postavili (2. Královská 17:10)?

Podle pasáže si Izraelité stavěli posvátné sloupy poté, co byli vyhnáni ze své vlasti. Tyto sloupy však byly vyrobeny z materiálů, které neodolaly přírodním živlům, a nakonec se rozpadly. Bylo to pravděpodobně kvůli nedostatečnému porozumění ze strany Izraelitů, jak takové sloupy správně postavit.

Odpovědět





Bůh dává svému lidu pokyny, jak s Ním jednat. Protože stvořil lidi, zná nejlépe svůj záměr, jak Ho známe, jak Mu máme sloužit a jak Ho máme uctívat. Ve 2. Královské 17 najdeme zprávu o pádu severního království Izraele. Je tam zřejmé, proč národ padl a co bylo špatného na posvátných sloupech, které Izraelci postavili (2. Královská 17:10).



Zhruba v roce 721 př. n. l. byl Izrael poražen a odvezen do vyhnanství asyrským královstvím (2. Královská 17:6). Spisovatel vysvětluje, proč se to stalo ve 2. Královské 17:7–18. Izrael zhřešil proti Bohu a obrátil se k jiným bohům (2. Královská 17:7). Lidé začali následovat zvyky jiných národů, spíše než ty, které pro ně Bůh zavedl (2. Královská 17:8). Také tajně hřešili proti Bohu. Zdá se, že se dokonce snažili, aby to vypadalo, že následují Boha (2. Královská 17:9). Izraelité opustili to, co pro ně Bůh naplánoval. Ve všech svých městech si vybudovali vlastní výšiny, na kterých mohli uctívat jiné bohy (2. Královská 17:9). To znamená, že učinili uctívání falešných bohů ústřední součástí městského života ve všech svých městech. Stavěli také posvátné sloupy a modly včetně Asherim, které byly symboly uctívání ženského božstva (2. Královská 17:10). Posvátné sloupy, které Izraelité postavili, byly součástí toho, jak Izrael přijal praktiky jiných národů pro uctívání jejich falešných bohů. Lidé Izraele by na těchto místech pálili kadidlo bohům různých národů Kanaánu (2. Královská 17:11).



Před staletími Bůh vysvobodil izraelský lid z těch národů, které žily v zemi Kanaán, a dal zemi Izraeli. Bůh jim přikázal, aby neuctívali bohy, které tyto národy uctívaly. Místo toho měli být svatí – odděleni. Měli být jiní a měli světu ukazovat, kdo ve skutečnosti je jediný pravý Bůh. Součástí jasných Božích pokynů byl zákaz stavět posvátné sloupy falešným bohům: Nikdy nesmíte postavit dřevěnou kůl Ashera vedle oltáře, který postavíte proPántvůj Bůh. A nikdy nepostavujte posvátné sloupy pro uctívání, proPánváš Bůh je nenávidí (Deuteronomium 16:21–22, NLT).





Místo toho, aby byli věrní úkolu svatosti, chtěli Izraelci být jako ostatní národy kolem nich, a tak přestali milovat a uctívat Boha a nedokázali poslouchat to, co jim přikázal dělat. Rozhodli se přijmout zvyky a systémy uctívání jiných národů. Stavěli dokonce posvátné sloupy, které se používaly při uctívání těchto falešných bohů. Na stavbě sloupů samozřejmě nebylo nic špatného, ​​ale tyto posvátné sloupy nacházely a podporovaly místa uctívání falešných bohů. Bůh dal lidem pokyn, aby se k Němu přiblížili určitým způsobem a na určitém místě – konkrétně v Jeruzalémě. Bylo to v jeruzalémském chrámu, kde se Bůh stýkal s lidmi. Přesto lidé odmítli Boží plán a usilovali o jiné vyjádření spirituality podle svých vlastních podmínek.



Posvátné sloupy, které Izraelité postavili, jsou pro dnešní lidi varovným příběhem. Protože Bůh je svrchovaný Stvořitel, určil a navrhl, jak Ho můžeme znát a jak Ho máme uctívat. Bylo by od nás pošetilé, kdybychom Mu místo toho diktovali, jak Ho budeme uctívat (nebo neuctívat). Izraelský národ se musel tuto lekci tvrdě naučit ai když selhal, vidíme, že Bůh měl s lidmi trpělivost (2. Královská 17:13). Měl k nim neuvěřitelnou úroveň slitování, i když Ho neustále odmítali. Nakonec museli za svou vzpouru zaplatit cenu. Bylo by moudré se z tohoto příkladu poučit a pamatovat si, že Bůh věnuje pozornost posvátným sloupům, které ve svém životě stavíme.