Jaký význam měl pomazaný kněz?

Odpovědět
Exodus 29 popisuje příkazy pro vysvěcení prvních pomazaných kněží Izraele. Verš 7 říká: Vezmi olej na pomazání a pomaž ho tím, že mu ho vyleješ na hlavu. Vylití oleje na hlavu kněze mělo velký význam.
Pomazání ukazuje, že kněz byl oddělen pro svatou službu Bohu. K vysvěcení Árona a jeho synů skutečně došlo později, v Leviticus 8: Potom Mojžíš vzal olej pomazání a pomazal svatostánek a vše, co v něm bylo, a tak je posvětil. Sedmkrát pokropil trochu oleje na oltář, pomazal oltář a všechno jeho náčiní a umyvadlo s jeho podstavcem, aby je posvětil. Vylil trochu oleje pomazání na Áronovu hlavu a pomazal ho, aby ho posvětil (verše 10–12).
Účel pomazání – zasvěcení – je v této pasáži zmíněn třikrát. Zasvětit znamená oddělit nebo učinit svatým. Po svém pomazání byli kněží považováni za svaté Bohu; byly posvěceny spíše než obyčejné.
Po tomto pomazání byly učiněny oběti a byly vydány pokyny, než Áron a jeho synové začali pracovat jako kněží ve svatostánku. Pán později dramaticky potvrdil pomazání Árona v době jeho první oběti. Leviticus 9:22–24 říká: Potom Áron zvedl ruce k lidu a požehnal jim. A když obětoval oběť za hřích, zápalnou oběť a oběť společenství, sestoupil. Mojžíš a Áron pak vešli do stanu setkávání. Když vyšli, žehnali lidu; a všemu lidu se zjevila Hospodinova sláva. Od Hospodina vyšel oheň a pohltil zápalnou oběť a tučné porce na oltáři. A když to všichni lidé viděli, vykřikli radostí a padli tváří k zemi.
Bůh oddělil Árona a jeho syny a pomazal je ke službě. Potom potvrdil, že se oddělil skrze nadpřirozené události: Bůh sám zapálil oběť a jeho sláva se objevila před lidmi. Odpovědí byla radost, úcta a uctívání.
Pomazání se jinde v Bibli používá k oddělení lidí pro službu. Samuel pomazal Saula a později Davida za krále Izraele. V Markovi 14:8 se Ježíš zastal ženy, která ho polila olejem, a řekl: „Přišla předem pomazat mé tělo k pohřbu (NKJV). Samotný význam slova
Kristus je Pomazaný. Ježíš byl oddělen jako Boží služebník (viz Izajáš 42:1).
V Novém zákoně je pomazání člověka spojeno také s modlitbami za uzdravení. Jakub 5:14–15 učí: Je někdo z vás nemocný? Ať zavolají starší církve, aby se nad nimi modlili a pomazali je olejem ve jménu Páně. A modlitba pronášená ve víře uzdraví nemocného; Hospodin je vzkřísí. Pokud zhřešili, bude jim odpuštěno.
Stručně řečeno, pomazaný kněz byl vyčleněný pro službu Bohu. Pomazání bylo součástí veřejného obřadu, který měl na každého zapůsobit, že Bůh si tuto osobu vybral pro zvláštní úkol. Myšlenka pomazání, která má někoho odlišit, byla také spojována s králi a odkazovala na Ježíše. V kostele je pomazání spojeno s modlitbami za uzdravení za nemocné. Pomazání znamená myšlenky svatosti a očištění, klíčové pojmy pro židovské kněze a důležité rysy pro dnešní věřící v Krista.