Jaký význam měl kadidlový oltář?

Odpovědět



Kadidlový oltář je poprvé zmíněn ve 30. kapitole knihy Exodus jako jeden z předmětů uvnitř Svatého místa svatostánku. Vrch oltáře byl čtvercový – jeden loket na každou stranu – a celý oltář byl dva loket vysoký. Loket měřil asi dvacet palců, tedy něco málo pod dvě stopy. Kadidlový oltář byl vyroben z akáciového dřeva a obložený zlatem. Měl čtyři rohy, jeden v každém rohu, podobné obětnímu oltáři na nádvoří (Exodus 30:2; srov. 27:2). Prsteny ze zlata byly zabudovány do oltáře tak, aby jej bylo možné nést pomocí tyčí z akáciového dřeva, které byly prostrčeny prsteny. Kadidlový oltář byl umístěn před oponou, která oddělovala svatyni od svatyně svatých. Na druhé straně závoje byla Archa svědectví, kde byla Boží přítomnost (Exodus 25:22).



Áron dostal pokyn, aby každé ráno a za soumraku pálil na oltáři každý den kadidlo jako pravidelnou oběť Hospodinu (Exodus 30:7–8). Bůh dal recept na výrobu kadidla a stanovil, že na oltáři se nikdy nepálí žádné jiné kadidlo (verše 34–38). Oheň používaný k pálení kadidla byl vždy odebírán z oltáře pro zápalné oběti mimo svatyni (Leviticus 16:12). Kadidlový oltář se nikdy neměl používat k zápalné oběti, obilné oběti nebo úlití (Exodus 30:9). Jednou za rok, v Den smíření, měl velekněz potřít rohy kadidlového oltáře krví, aby jej očistil. Kadidlový oltář byl nazván nejsvětějším Hospodinu (verš 10).





Samozřejmě, že hlavní touhou Boha pro svůj lid je, aby byl svatý. Pouhé absolvování rituálů vyžadovaných Zákonem – včetně pálení kadidla na kadidlovém oltáři – nestačilo k tomu, aby Izraelité byli před Bohem v pořádku. Pán chtěl, aby jejich srdce a životy byly správné, nejen jejich formality. V době Izajáše byli lidé neposlušní vůči Bohu, přesto stále zachovávali chrámové obřady, a proto Bůh řekl ústy proroka: Přestaňte přinášet nesmyslné oběti! Vaše kadidlo je mi odporné (Izajáš 1:13). Důležitější než pálení správného kadidla ve správný čas správným ohněm se správnými nástroji bylo mít správné srdce před Bohem.



V Písmu je kadidlo často spojováno s modlitbou. David se modlil: Kéž je má modlitba předložena vám jako kadidlo (Žalm 141:2). Ve své vizi nebe Jan viděl, že starší kolem trůnu drží zlaté mísy plné kadidla, což jsou modlitby Božího lidu (Zjevení 5:8; srov. 8:3). Když kněz Zachariáš obětoval v chrámu kadidlo v Lukáši 1:10, všichni shromáždění ctitelé se venku modlili.



Kadidlový oltář lze tedy považovat za symbol modliteb Božího lidu. Naše modlitby stoupají k Bohu, jak dým kadidla stoupal do svatyně. Jelikož bylo kadidlo páleno ohněm z oltáře pro zápalné oběti, naše modlitby musí být zapáleny milostí nebes. Skutečnost, že kadidlo vždy hořelo, znamená, že bychom se měli vždy modlit (Lukáš 18:1; 1 Tesalonickým 5:17). Kadidlový oltář byl svatý Hospodinu a byl usmířen krví oběti; je to krev Kristova aplikovaná na naše srdce, která činí naše modlitby přijatelnými. Naše modlitby jsou svaté kvůli Ježíšově oběti, a proto se Bohu líbí.



Kadidlový oltář lze také vnímat jako obraz Kristovy přímluvy. Stejně jako obětní oltář na nádvoří byl předobrazem Kristovy smrti za nás, kadidlový oltář ve svatyni byl předobrazem Kristova zprostředkování v náš prospěch – Kristova díla na zemi i v nebi. Kadidlový oltář byl umístěn před slitovnicí archy – obraz stojícího našeho Přímluvce v přítomnosti Otce (Židům 7:25; 9:24). Kadidlo mělo neustále hořet na kadidlovém oltáři, což ukazuje trvalou povahu Kristova prostřednictví. Kristova přímluva za nás je sladkou vůní pro Boha.

Je krásné vědět, že Bůh považuje modlitby věřících za sladkou vůni kadidla. Díky Kristu nyní můžeme vstoupit do Boží svaté přítomnosti vírou, s plnou jistotou (Marek 15:38; Židům 4:16). Předkládáme své modlitby na oltáři s důvěrou v Ježíše, našeho věčného, ​​dokonalého a věrného velekněze (Židům 10:19–23).