Jaká by měla být odpověď křesťana, jehož manželský partner měl poměr?

Odpovědět



Nevěra vytváří velmi obtížnou a bolestivou situaci, takovou, která zahrnuje všechny emoce, a pro křesťana může protáhnout víru téměř k bodu zlomu. Nejlepší věc, kterou můžete udělat, je předat všechny své starosti Jemu. Záleží mu na tobě (1 Petr 5:7). Pokud vám bylo ukřivděno, jděte každý den k Pánu pro útěchu, moudrost a vedení. Bůh nám může pomoci překonat nejhlubší zkoušky.



Cizoložství je vždy špatné. Bůh bude soudit cizoložníka a všechny smilníky (Židům 13:4). Poškozený by měl spočinout v pravdě, že Bůh je mstitel. Ukřivděný jedinec si nemusí dělat starosti s vyrovnáním. Bůh udělá mnohem lepší práci, když nás pomstí. Když jsme zrazeni, musíme svěřit bolest Tomu, kdo zná každý detail a náležitě se s tím vypořádá.





MODLIT SE. Hledejte u Pána moudrost, uzdravení a vedení. Modlete se za sebe, modlete se za provinilce a modlete se za kohokoli dalšího, kdo se toho účastní. Modlete se, aby Pán řídil vaše myšlenky, slova, činy a rozhodnutí.



BUĎ UPŘÍMNÝ. Zrazený manžel/manželka bude trpět následky hlubokého zranění. Je vhodné zapojit hněv a bolest způsobenou nevěrou. Vyjádření těchto emocí Bohu může být prvním krokem ke skutečnému uzdravení (viz Žalm 77:1–2). Odevzdání našich emocí a potřeb Bohu umožňuje, aby sloužil našim srdcím, abychom se mohli začít zbavovat urážky. Zbožná rada od křesťanského poradce nebo pastora je užitečná.



BUĎTE OCHOTNÍ ODPUSTIT. Máme druhým odpouštět, jako nám bylo odpuštěno (Efezským 4:32). Měli bychom být ochotni a připraveni poskytnout odpuštění komukoli, včetně manželského partnera, který měl poměr, kdo k nám přichází v pokání a vyznává svůj hřích (Matouš 6:14–15; 18:23–35; Efezským 4:31 – 32; Kolosanům 3:13). Skutečného odpuštění nemusí být dosaženo po nějakou dobu, ale ochota odpouštět by mělo být přítomno vždy. Přechovávat hořkost je hřích a negativně ovlivní každodenní rozhodnutí.



BUĎ MOUDRÝ. Musíme vzít v úvahu možnost, že to dělá nevěrný manželský partner ne činit pokání ze svého hříchu. Máme odpustit člověku, který nevyzná svůj hřích a zůstane nekajícný? Součástí odpovědi je zapamatovat si, co je odpuštění ne :

Odpuštění není zapomenutí. Nežádá se od nás, abychom na zkušenost zapomněli, ale abychom se s ní vypořádali a šli vpřed.

Odpuštění není odstranění následků. Hřích má přirozené následky a dokonce i ti, kterým bylo odpuštěno, mohou stále trpět v důsledku svých minulých rozhodnutí: Může člověk chodit po žhavém uhlí, aniž by si spálil nohy? Stejně tak ten, kdo spí s manželkou jiného muže; nikdo, kdo se jí dotkne, nezůstane bez trestu (Přísloví 6:28–29).

Odpuštění není pocit. Je to závazek omilostnit pachatele. Jedná se o transakci mezi provinilým a pachatelem. Pocity mohou, ale nemusí doprovázet odpuštění.

Odpuštění není soukromý, tajný akt v srdci jednotlivce. Odpuštění se týká minimálně dvou lidí. To je důvod, proč je vyžadováno vyznání a pokání.

Odpuštění není automatické obnovení důvěry. Je mylné si myslet, že odpuštění nevěrnému manželovi dnes znamená, že se zítra všechno vrátí do normálu. Písmo nám dává mnoho důvodů, abychom nedůvěřovali těm, kteří se ukázali jako nedůvěryhodní (viz Lukáš 16:10–12). Obnovení důvěry může začít až po procesu usmíření, který zahrnuje skutečné odpuštění – což samozřejmě zahrnuje vyznání a pokání.

A co je důležité, odpuštění nabídl není totéž jako odpuštění obdržel . The přístup odpuštění – ochota odpustit – se liší od skutečnosti transakce o odpuštění. Nesmíme zkracovat proces vyznání a pokání a znovuvybudování důvěry.

Odpuštění může nabídnout ukřivděný manželský partner, ale pro úplnost to vyžaduje, aby ten, kdo měl poměr, uznal svou potřebu odpuštění a přijal je, čímž do vztahu vnesl usmíření.

BUĎTE ODPUŠTĚNO. Vyznáváme-li své hříchy, je věrný a spravedlivý a odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti (1 Jan 1:9). Když je manželství v krizi, obě strany by měly požádat Boha, aby jim pomohl vidět, jak každý mohl přispět k celé situaci, a být osvobozeni od tíhy viny před Bohem. Od té chvíle bude svoboda hledat Jeho radu a vedení. Jeho svatý Duch jim umožní dělat to, co by sami nedokázali. To vše mohu skrze toho, který mi dává sílu (Filipským 4:13).

Když Bůh vede, je možné skutečné odpuštění a usmíření. Bez ohledu na to, jak dlouho to trvá, je třeba vynaložit veškeré úsilí k odpuštění a smíření (viz Matouš 5:23–24). Pokud jde o to, zda zůstat nebo odejít, každý, kdo se rozvede se svou manželkou a vezme si někoho jiného, ​​cizoloží – pokud jeho žena nebyla nevěrná (Matouš 19:9, NLT). I když nevinná strana může mít důvody k rozvodu, Bůh dává přednost odpuštění a usmíření.

Stručně řečeno, když měl křesťanův manželský partner poměr, musí se ukřivděná strana chránit před hořkostí (Hebrejcům 12:15) a dávat si pozor, aby neoplácela zlem za zlo (1. Petrova 3:9). Měli bychom být ochotni odpustit a skutečně chtít usmíření; zároveň bychom neměli rozšiřovat odpuštění na nekajícné. Ve všech věcech musíme hledat Pána a nacházet v Něm svou celistvost a uzdravení.