Jaká je váha slávy ve 2. Korinťanům 4:17?

Odpovědět



Získáme přehled o významu fráze tíha slávy ve 2. Korinťanům 4:17, když to oddálíme a zvážíme v kontextu celé kapitoly. Korintská církev zpochybnila pohnutky a metody apoštola Pavla, a tak začal tím, že předložil obhajobu pro sebe a další služebníky evangelia.



Pavel vysvětlil, že on a jeho spoluslužebníci Boží se nevzdali ani tváří v tvář utrpení, zkouškám a pronásledování, protože jejich lidské slabosti umocňovaly vše přesahující Boží moc (2. Korintským 4:7). Snášeli neustálou hrozbu smrti, aby se v jejich umírajícím těle projevil život Ježíše Krista (verš 11). Jejich utrpení mělo svůj účel. Bolest, kterou Pavel a další snášeli, podpořila evangelium a umožnila tak Korinťanům slyšet evangelium a mít věčný život v Kristu.





Jejich utrpení s sebou přineslo i odměnu. Ti, kdo trpí pro Krista, zažijí jeho vzkříšení (2. Korintským 4:14; Filipským 3:10–11). Vzkříšení čeká na všechny věřící, nejen na křesťanské služebníky (Římanům 6:5). Útrapy, které podstoupíme v tomto světě, ustoupí slávě v onom světě.



Ve 2. Korintským 4:16 se Pavel zabývá skutečností, že všichni trpíme a cítíme moc smrti, když existujeme ve smrtelných tělech: Proto neztrácíme odvahu. I když navenek chřadneme, uvnitř jsme den za dnem obnovováni. V tomto současném životě žijí věřící v paradoxním stavu. Máme Ducha svatého, který v nás žije jako zálohu, která zaručuje naše dědictví (Efezským 1:14), dává nám naději a mnohá duchovní požehnání. Naše fyzická těla zároveň chátrají, protože se jim ještě nedostalo plné spásy a vzkříšení našich nebeských těl. Plýtváme a jsme obnovováni najednou. Navenek patříme do fyzické říše, která pomíjí, ale uvnitř patříme do věčného věku, který přijde. Lidé, kteří stárnou nebo zažívají bolesti fyzického rozkladu akutněji, často pociťují depresi a úzkost. Jako věřící můžeme získat velkou útěchu a radost z poznání naší vnitřní obnovy působením Ducha svatého.



Pak Pavel učiní podivuhodný výrok ve 2. Korintským 4:17: Neboť toto lehké, chvilkové soužení nám připravuje věčnou tíhu slávy, která se nedá srovnávat (ESV). Tato tíha slávy vypovídá o relativní bezvýznamnosti naší přítomnosti, pozemského utrpení v kontrastu s velikostí vzkříšeného života a věčné spásy. Naše porušitelná těla zažijí stejnou vzkříšení moc, která vzkřísila Ježíše Krista k životu: A jestliže Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, ten, kdo vzkřísil Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla jeho Ducha, který ve vás přebývá (Římanům 8:11).



The Contemporary English Version vyjadřuje 2. Korinťanům 4:17 takto: Tyto malé potíže nás připravují na věčnou slávu, která způsobí, že všechny naše potíže budou vypadat jako nic. Naše současná utrpení jsou tak lehká a pomíjivá, váží méně než pírko a projdou mrknutím oka ve srovnání s mohutnými zázraky, které nás čekají v našem budoucím oslaveném stavu.

Pavel si byl jistý a můžeme být i my, že všichni věřící obdrží svou věčnou odměnu – tíhu slávy – v nových nebesích a na nové zemi. Můžeme sebrat odvahu, protože víme, že obtíže, které nyní zažíváme, jsou nepatrné ve srovnání se vším, co pro nás Bůh v nebi připravil.

Ve 2. Korinťanům 4:18 Pavel nabádá věřící, aby se soustředili na věčnou cenu nebes: Nedívejme se tedy na potíže, které nyní vidíme; spíše se zaměřujeme na věci, které nelze vidět. Neboť věci, které vidíme nyní, budou brzy pryč, ale věci, které nevidíme, budou trvat věčně (NLT).

V současnosti máme jen zastřený záblesk tíhy slávy. Nevíme úplně všechno, co zažijeme v nebi. (1. Korinťanům 2:9; 13:12). Ale víme, že to bude slavné a plné nesrovnatelného bohatství Boží milosti: A Bůh nás vzkřísil s Kristem a posadil nás s ním v nebeských říších v Kristu Ježíši, aby v nadcházejících věkech ukázal nesrovnatelné bohatství jeho milosti, vyjádřené jeho laskavostí k nám v Kristu Ježíši (Efezským 2:6–7).