Jaký význam má Bůh, když říká: „Zasnoubím si tě navěky“ (Ozeáš 2:19)?

Fráze „zasnoubím si tě navěky“ se nachází v Ozeášovi 2:19 a je zaslíbením od Boha svému lidu. V této pasáži Bůh promlouvá k Izraeli a říká jim, že bez ohledu na to, co udělali, vždy jim zůstane věrný a nikdy se od nich neodvrátí. Tento slib zasnoubení je znamením bezpodmínečné a věčné lásky Boha k jeho lidu. Je to připomínka toho, že i když jsme Bohu nevěrní, stále nám zůstává věrný. Toto zasnoubení je také znamením Božího závazku vůči svému lidu a smlouvě, kterou s nimi uzavřel. Je to připomínka jeho věrnosti a slibu, že je nikdy neopustí ani neopustí.

Význam Božího zaslíbení je ujistit svůj lid, že se může vždy spolehnout na jeho lásku a věrnost. Je připomínkou toho, že i přes jejich selhání je Bůh stále ochoten jim odpustit a dodržet svůj slib, který jim dal. Tento slib je zdrojem útěchy a naděje pro ty, kdo bojují ve své víře. Je to připomínka, že Bůh je tu vždy pro nás, i když děláme chyby. Je to také znamení Boží moci a věrnosti a ukazuje nám, že jeho zaslíbení nikdy neselhávají.

Věta „zasnoubím si tě navždy“ je mocnou připomínkou Boží lásky a závazku vůči nám. Je to připomínka, abychom nikdy nezapomněli na sliby, které nám Bůh dal. Je to připomínka, abychom byli věrní Bohu a důvěřovali jeho zaslíbením. Je to připomínka, abychom v nouzi vždy vzhlíželi k Bohu a nikdy nezapomněli, že je vždy s námi.

Boží slib zasnoubení je krásnou připomínkou jeho bezpodmínečné a věčné lásky k nám. Je to připomínka toho, že bez ohledu na to, co děláme, Bůh se od nás nikdy neodvrátí. Tento slib je zdrojem útěchy, naděje a síly a ukazuje nám, že Boží věrnost a moc nikdy nezklame.

V Ozeášovi 2:19 říká Hospodin slova útěchy a závazku k izraelskému národu: „Zasnoubím si tě navždy.“ Tento slib je zvláště pozoruhodný vzhledem k kontextu, ve kterém je učiněn. V první polovině téže kapitoly je Izrael pod Božím soudem – je to průchod hanby, škod a strádání. Bůh však svůj lid neopustí navždy a slibuje obnovu, obnovení jejich slibů.



Hosea byl prorokem především pro severní království Izraele. Oznámil Boží soud za to, že lidé porušili Mojžíšovu smlouvu (Ozeáš 1:2–4). V roce 722 př. n. l., krátce po Ozeášově službě, Bůh použil Asyřany jako nástroj tohoto soudu a severní království odešlo do vyhnanství (srov. Deuteronomium 28:15–68). Při předpovídání soudu použil Ozeáš manželskou smlouvu jako symbol Boží smlouvy s Izraelem. Bůh byl věrný svému lidu, ale oni porušili své sliby a pronásledovali jiné „milence“ (viz Ozeáš 1:2; 2:5).



V Ozeášovi 2:13 Hospodin předkládá svůj případ proti Izraeli: „Kadila Baalům; ozdobila se prsteny a šperky a šla za svými milenci, ale na mě zapomněla.' Ale Bůh zůstává oddán vztahu. Bůh stále používá jazyk manželské smlouvy a rozšiřuje tento slib:

'V ten den,' prohlašuje Pán , „budeš mi říkat ‚můj manžel‘; už mi nebudeš říkat ‚můj pane‘. odstraním jména Baalů z jejích úst; jejich jména již nebudou vzývána. . . . Luk a meč a bitva odstraním ze země, aby si všichni mohli v bezpečí lehnout. zasnoubím si tě navždy; Zasnoubím tě ve spravedlnosti a spravedlnosti, v lásce a soucitu. ve věrnosti tě zasnoubím, a budete uznávat Pán “ (Ozeáš 2:16–20).

Uprostřed hrozného oznámení předpovídá Ozeáš budoucnost obnovení Izraele , který se vyznačuje pokojem, spravedlností, láskou a věrností. Zde se naplno projevuje Boží milost a láska k Izraeli.

V Ozeášovi 2:19–20 Bůh třikrát říká: „Zasnoubím se s tebou. Trojnásobné opakování má účinek intenzity a vážnosti. Bůh myslí to, co říká. Navzdory nevěrnosti Izraele Bohu (jak dokládá Ozeášovy manželky nevěrnost vůči němu), Bůh má plány obnovit vztah k místu požehnání a hojnosti. Zasnoubení bude navždy a nic nezlomí pouto. Národ, který si předtím hrál na nevěstku, se stane věrnou manželkou.

Boží slib Izraeli: „Zasnoubím si tě navěky“ přesahuje odpuštění, obnovu, laskavost. Příslib je intimní vztah, který překonává minulost a hledí pouze do budoucnosti. Bůh se zcela odevzdá Izraeli a Izrael se mu zcela odevzdá. Na svazu nebude nic dočasného.

Jeremiáš prorokuje podobný čas požehnání pro budoucí Izrael: „To je to, co Pán , Bůh Izraele, říká: Určitě je shromáždím ze všech zemí, kam je vyženu ve svém zuřivém hněvu a velkém hněvu; Přivedu je zpět toto místo [země Izraele] a nechte je žít v bezpečí. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Dám jim svobodu srdce a jednání, aby se mě vždy báli a aby jim a jejich dětem po nich vše dobře dopadlo. Uzavřu s nimi věčnou smlouvu: Nikdy jim nepřestanu činit dobro a podnítím je, aby se mě báli, takže se ode mne nikdy neodvrátí. Budu se radovat z toho, že jim dělám dobře, a jistě je zasadím v této zemi celým svým srdcem a duší“ (Jeremiáš 32:36–41). Tyto sliby ukazují, že Bůh má s izraelským lidem stále plán. Tyto sliby budou stále splněny. Můžeme si být jisti, že vše, co Bůh řekl, je pravda a stane se.

Nový zákon používá metaforu podobnou tomu, co nacházíme u Ozeáše, jak se církev nazývá „ Kristova nevěsta “ (viz Efezským 5:25–27). Odpovědností církve během „zasnoubení“ před dovršením je být Mu věrná (2. Korintským 11:2; Efezským 5:24). Při vytržení se církev sjednotí se Ženichem a proběhne oficiální „svatební obřad“. V té době bude uskutečněno věčné spojení Krista a Jeho nevěsty (Zjevení 19:7–9; 21:1–2).

Chvála Bohu, Jeho bezpodmínečné sliby nejsou zrušeny nevěrou lidstva. Izrael byl nevěrný a pronásledoval modly, ale Bůh řekl: 'Zasnoubím si tě navždy.' My, jako součást Církve, jsme také občas nevěrní. Naše srdce jsou náchylná k bloudění. Přesto Boží konečný záměr požehnat svému lidu zůstává nedotčen. Jsme pevně drženi v sevření Boží milosti (viz Jan 10:28–30).

I když zažíváme kázeň Páně, věříme v Jeho neutuchající láska . Slíbil, že nás navždy zasnoubí.
'Jeho hněv trvá jen chvíli,
ale jeho přízeň trvá celý život;
pláč může zůstat přes noc,
ale radost přichází z jitra“ (Žalm 30:5).