Co je duchovní sklizeň a jak jí mohu dosáhnout?

Odpovědět



Sklizeň má v celé Bibli duchovní význam. Používá se v podobenstvích (Lukáš 8:4–8) a jako metafora pro duchovní růst a zdraví (2. Korintským 9:10; Jakub 3:18). Sklizeň byla vždy krásnou a důležitou součástí života na zemi, dobou, kdy roční práce přináší ovoce a lidé jsou nasyceni. Je symbolem štědrosti, zdraví a hojnosti. Izrael slavil čas sklizně svátkem, vhodně nazývaným Svátkem sklizně (Exodus 23:16).



Ježíš mluvil o duchovní sklizni, která čeká na sklizeň. Když Ježíš šel, viděl zástupy [a] bylo mu jich líto, protože byli sužováni a bezmocní jako ovce bez pastýře. Potom řekl svým učedníkům: ‚Žeň je hojná, ale dělníků málo; modlete se proto vroucně k Pánu žně, aby vyslal dělníky na svou žeň“ (Matouš 9:36–38). Zde Ježíš hovořil o mnoha duších, které je třeba přivést k pokání a víře, jako o sklizni čekající na uskutečnění.





Ježíš použil stejnou metaforu duchovní sklizně v Samaří. Po rozhovoru s ženou u studny řekl Ježíš svým učedníkům: Nemáte přísloví: ‚Do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce‘? Říkám ti, otevři oči a podívej se na pole! Jsou zralé ke sklizni (Jan 4:35). Ve dnech následujících po tomto prohlášení mnozí ze Samaritánů uvěřili v Krista (verš 41). Ježíš viděl duchovní sklizeň duší čekajících v té vesnici.



Duchovní sklizeň je výsledkem Boží práce v srdci člověka. Z podobenství o semeni a rozsévači je jasné, že srdce některých lidí je dobrá půda; když je tam zaseto Slovo Boží, člověk je přijímá a pokračuje ve zrání (Lukáš 8:9–15). Nemůžeme udělat nic, abychom změnili půdu – to je Boží úkol (Ezechiel 36:26). Můžeme však být věrní zasévat semeno, pomáhat rostlinám růst nebo sklízet úrodu. Proces duchovního růstu a zrání, od regenerace srdce k uznání víry, je často dlouhá cesta. Bible ve skutečnosti naznačuje, že rozsévač, něžný a ženec budou pravděpodobně různí lidé v různých dobách (Jan 4:35–38; 1. Korintským 3:6–9).



Stejně jako fyzický růst pole je i duchovní růst lidí přirozeným, organickým procesem, na který dohlíží sám Bůh. Pokud nevidíme nikoho, kdo by se zachránil, může to být odrazující, ale musíme si pamatovat, že setba je stejně důležitá jako sklizeň. Někteří z nás jsou rozsévači a možná nikdy neuvidí výsledek své práce. Proto bychom se měli soustředit na to, abychom potěšili Toho, kdo nás poslal do pole, spíše než na kontrolu rychlosti růstu nebo množství, které sklidíme.



Božím pracovníkům na duchovní sklizni duší je slíbena velká odměna za jejich víru a vytrvalost (Jakub 1:12; 1. Petrův 5:4; 2. Timoteovi 4:8; Židům 11). To platí pro všechny aspekty našeho duchovního života, včetně svědectví a vidění lidí spasených a rostoucích v Pánu, což je duchovní sklizeň, kterou všichni toužíme vidět. Někdy to nevidíme. Přesto jsou věřící nabádáni těmito slovy: Neunavme se konáním dobra, neboť v pravý čas budeme sklízet, nevzdáme-li se (Galatským 6:9) a žně spravedlnosti sejí v pokoji ti, kteří učiňte mír (Jakub 3:18) a ti, kdo vycházejí s pláčem a nesou semeno k rozsévání, se vrátí s písněmi radosti a nesou s sebou snopy (Žalm 126:6).

Ježíš nám řekl, abychom se modlili k Pánu žně za více dělníků (Matouš 9:38). Měli bychom se modlit za všechny aspekty procesu duchovní sklizně, včetně přípravy půdy. Můžeme Boha prosit, aby změnil srdce lidí. Pánův služebník nesmí být hádavý, ale laskavý ke každému, schopný učit, trpělivě snášet zlo, napravovat své protivníky s mírností. Bůh jim možná udělí pokání vedoucí k poznání pravdy (2. Timoteovi 2:24–25). Bůh nás použije na svých polích, každého podle našich darů a momentálních potřeb, jak Mu věříme.