Jaký význam má Jidáš, který zradil Ježíše polibkem?

Odpovědět
Jidáš Iškariotský byl jedním z původních dvanácti učedníků, kteří následovali a byli vyučováni Ježíšem. Jidáš byl v Ježíšově nejužším kruhu a měl k Ježíši bližší vztah než většina lidí během Jeho služby. Jidáš zradil Pána židovským úřadům. Předem domluvený signál byl, že osoba, kterou Jidáš políbil, měla být zatčena a odvedena (Marek 14:44). Tímto způsobem byl Syn člověka zrazen polibkem (Lukáš 22:48).
V kultuře Izraele prvního století nebyl polibek vždy romantickým projevem lásky; Polibek na tvář byl spíše obyčejným pozdravem, znamením hluboké úcty, cti a bratrské lásky (viz Lukáš 7:45; Římanům 16:16; 1. Korintským 16:20; 2. Korintským 13:12; 1. Tesalonickým 5 :26; 1. Petra 5:14). Pro studenta, který si velmi vážil svého učitele, polibek dobře zapadal do zdravého výrazu cti.
Na způsobu Jidášovy zrady skutečně vyniká to, že Jidáš použil tak intimní vyjádření lásky a úcty, aby zradil Ježíše. Jidášovy činy byly extrémně pokrytecké – jeho činy říkaly: „Vážím si tě a ctím tě, přesně v době, kdy zrazoval Ježíše, aby byl zavražděn. Jidášovo jednání ilustruje Přísloví 27:6, Ránam od přítele lze věřit, ale nepřítel násobí polibky. Nepřátelé se často převlékají za přátele. Zlo často nosí masku, aby zakrylo svůj skutečný účel.
V Lukášovi 22:3 vidíme, že Satan vstoupil do Jidáše dříve, než Jidáš šel navštívit velekněze a připravil věci, aby Ježíše zradil. Satan posedl Jidáše v naději, že ho použije, aby zničil Ježíšovu službu a dostal Ho z cesty, a Satan použil polibek — znamení náklonnosti —, aby rozpoutal vlnu nenávisti. Není však nic, co by Zlý udělal, o čem by Bůh nevěděl nebo by nad tím neměl úplnou kontrolu. Bůh dovolil Satanovi, aby posedl Jidáše a použil ho ke zradě Ježíše takovým klamným a pokryteckým způsobem, aby dosáhl našeho vykoupení. Samotná zrada byla prorokována stovky let před jejím naplněním (Žalm 41:9).
Když byl Ježíš zrazen polibkem, ztotožnil se s problémy Davida, který napsal: Kdyby mě nepřítel urážel, mohl bych to vydržet; kdyby se proti mně postavil nepřítel, mohl bych se schovat. Ale jsi to ty, muž jako já, můj společník, můj blízký přítel, s nímž jsem si kdysi užíval sladkého společenství v domě Božím, když jsme chodili mezi ctiteli (Žalm 55:12–14). Jobova citová bolest také předznamenala Ježíšův zármutek: Ti, které miluji, se obrátili proti mně (Job 19:19).
Jakmile dal Jidáš polibek, skutek byl dokonán. Ježíš byl vydán do rukou vlády, aby byl ukřižován. Jidáš byl zachvácen lítostí (Matouš 27:3) nad tím, co udělal. Peníze vrátil chrámovým úřadům a pro vinu se oběsil (verš 5).