Co je to Samaritán?

Odpovědět



Samaritán v Bibli byl člověk ze Samaří, regionu severně od Jeruzaléma. V Ježíšově době se židovský lid v Galileji a Judeji vyhýbal Samaritánům a považoval je za smíšenou rasu, která vyznávala nečisté, napůl pohanské náboženství.



Samaritáni, jako lidé odlišní od Židů, jsou poprvé zmíněni v Bibli v době Nehemjáše a při přestavbě Jeruzaléma po babylonském zajetí (Ezdráš 4:17; Nehemjáš 2:10). Jak Ezra 4, tak aramejský soubor dokumentů z pátého století př. n. l. zvaný Elephantine Papyri ukazují na rozkol mezi Židy a Samaritány během tohoto perského období.





Samaritáni se považovali za strážce Tóry a skutečné potomky Izraele z kmenů Efraim a Manasse. Měli svou vlastní jedinečnou kopii Pentateuchu, prvních pěti knih Mojžíšových, a věřili, že pouze oni zachovali původní mojžíšské náboženství. Samaritáni měli také jedinečný náboženský systém a založili své primární místo uctívání na hoře Gerizim. Považovali jeruzalémský chrám a levitské kněžství za nelegitimní.



Historik Josephus a židovská tradice vystopují původ Samaritánů k zajetí severního království pod Asýrií v roce 721 př.nl. Židé ze severního království se po zajetí snoubili s Asyřany a vytvořili napůl židovskou a napůl nežidovskou rasu Samaritánů. Když Židé v Janovi 8:48 obvinili Ježíše, že je Samaritán, hrubě naznačovali, že je míšenec narozený z nevěrné matky.



V dobách Nového zákona Židé Samaritány opovrhovali a neměli s nimi nic společného. Samaritáni stále žili především kolem hory Gerizim (Jan 4:1–42), ale také se drželi ve svých vesnicích (Matouš 10:5; Lukáš 9:52). Písmo se zmiňuje o setkáních se Samaritány ve městech sousedících se Samaří (Lukáš 17:11–19) a na cestách mezi Jeruzalémem a Jerichem (Lukáš 10:29–37).



Ježíš se setkal s obtížemi, když sloužil lidem v samaritánských vesnicích (Lukáš 9:52–53) a v jednu chvíli řekl svým učedníkům, aby do nich nevstupovali (Matouš 10:5–6). Nicméně Kristus se podělil o dobrou zprávu se Samaritány, sloužil sámaritánské ženě (Jan 4:4–26) a uzdravoval samaritánského malomocného (Lukáš 17:11–19).

Nejuznávanějším Samaritánem v Bibli je ten z Ježíšova podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lukáš 10:29–37). Židovský právní expert podrobil Ježíše zkoušce a požádal ho, aby vysvětlil přikázání milovat svého bližního jako sebe sama; konkrétně požádal Ježíše, aby to slovo definoval soused .

Tehdy Ježíš vyprávěl své podobenství o muži v nouzi a vylíčil Samaritána jako hrdinu příběhu. V očích právníka byl Samaritán nejméně pravděpodobným kandidátem na to, aby se ke svému sousedovi choval láskyplně a soucitně. Jak bylo zamýšleno, příběh šokoval Kristovo publikum předpojatých Židů. Pán ukázal, že pravá láska musí překročit všechny lidské hranice rasy, náboženství, národnosti, ekonomické třídy a vzdělání.

Ve Skutcích 1:8 řekl Ježíš svým učedníkům, že mocí Ducha svatého budou Jeho svědky v Samaří. Ve Skutcích 8 se proroctví splnilo a Samaří se stalo raným misijním polem pro rozšiřující se církev v prvním století: Ti, kteří byli rozptýleni, kázali slovo, kamkoli přišli. Filip sestoupil do města v Samaří a zvěstoval tam Mesiáše. Když zástupy slyšely Filipa a viděly znamení, která dělal, všichni věnovali velkou pozornost tomu, co řekl. Neboť s křikem vycházeli z mnoha nečistí duchové a mnozí ochrnutí nebo chromí byli uzdraveni. Takže v tom městě byla velká radost (Skutky 8:4–8).

Několik stovek Samaritánů přežilo dodnes v Izraeli a nadále praktikuje svou sektu judaismu. Víra se soustředí na pět afirmací: je jeden Bůh, Jahve; Jeho hlavním prostředníkem je Mojžíš; Tóra je prostředkem zprostředkování; ústředním místem uctívání je hora Gerizim; a Mesiáš zahájí budoucí Den pomsty a odplaty.

Samaritans slaví několik svatých dnů včetně Pesach; svátky nekvašených chlebů, Yom Kippur a stánky; a 80 dnů slavnostního shromáždění. Slaví také pravidelné sabatní bohoslužby. Jejich nejslavnostnější každoroční svátek, Pesach, se koná na hoře Gerizim se zvířecími oběťmi, jak je předepsáno v knize Deuteronomium.