Co znamená podobenství o milosrdném Samaritánovi?

Odpovědět



Podobenství o milosrdném Samaritánovi je urychleno a jako odpověď na otázku, kterou Ježíšovi položil právník. V tomto případě by byl právník odborníkem na Mojžíšův zákon a ne dnešním soudním právníkem. Otázka právníka zněla: Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?' (Lukáš 10:25). Tato otázka poskytla Ježíšovi příležitost definovat, jaký by měl být vztah jeho učedníků k bližním. Text říká, že zákoník (právník) položil otázku Ježíšovi jako zkoušku, ale text nenaznačuje, že by v otázce bylo nepřátelství. Mohl prostě hledat informace. Znění otázky nám však poskytuje určitý pohled na to, kde bylo duchovně srdce písaře. Vycházel z předpokladu, že člověk musí něco udělat, aby získal věčný život. I když to pro Ježíše mohla být příležitost diskutovat o otázkách spasení, zvolil si jiný směr a zaměřil se na naše vztahy a na to, co to znamená milovat.



Ježíš odpovídá na otázku pomocí toho, co se nazývá sokratovská metoda; tedy odpovědět na otázku otázkou: Řekl mu: ‚Co je psáno v zákoně? Co z toho čtete?‘“ (Lukáš 10:26). Tím, že Ježíš odkazuje na Zákon, směřuje člověka k autoritě, kterou by oba přijali jako pravdu, ke Starému zákonu. V podstatě se ptá zákoníka, co o tom říká Písmo a jak to vykládá? Ježíš se tak vyhýbá hádce a staví se do pozice, kdy hodnotí odpověď písaře místo toho, aby zákoník hodnotil jeho odpověď. To směřuje diskusi k Ježíšově zamýšlené lekci. Zákoník odpovídá na Ježíšovu otázku citováním Deuteronomia 6:5 a Leviticus 19:18. Je to prakticky stejná odpověď, jakou dal Ježíš na stejnou otázku v Matoušovi 22 a Markovi 12.





Ve verši 28 Ježíš potvrzuje, že odpověď právníka je správná. Ježíšova odpověď říká zákoníkovi, že dal ortodoxní (správnou z Písma) odpověď, ale pak pokračuje ve verši 28, aby mu řekl, že tento druh lásky vyžaduje víc než citový cit; zahrnovala by také ortodoxní praxi; potřeboval by praktikovat to, co kázal. Písař byl vzdělaný muž a uvědomoval si, že tento zákon nemůže dodržet a ani by to nezbytně chtěl. V jeho životě budou vždy lidé, které nemůže milovat. Snaží se tedy omezit příkaz zákona omezením jeho parametrů a položil si otázku, kdo je můj soused? Slovo soused v řečtině znamená někoho, kdo je blízko, a v hebrejštině to znamená někoho, s kým máte vztah. Toto vykládá slovo v omezeném smyslu, odkazovat se na kolegu Žida a odkázaný vyloučení Samaritáni, Římané a další cizinci. Ježíš pak podává podobenství o milosrdném Samaritánovi, aby napravil mylnou představu, kterou měl zákoník o tom, kdo je jeho bližní a co je jeho povinností k bližnímu.



Podobenství o milosrdném Samaritánovi vypráví příběh muže, který cestuje z Jeruzaléma do Jericha, a na cestě je okraden o vše, co měl, včetně oblečení, a je ubit na palec svého života. Ta cesta byla zrádně klikatá a byla oblíbeným úkrytem lupičů a zlodějů. Další postavou, kterou Ježíš uvádí do svého příběhu, je kněz. Netráví čas popisováním kněze a vypráví pouze o tom, jak mu neprojevil lásku ani soucit, když mu nepomohl a přešel na druhou stranu silnice, aby se nezapletl. Pokud by existoval někdo, kdo by znal Boží zákon lásky, byl by to kněz. Povahou svého postavení měl být soucitným člověkem, který toužil pomáhat druhým. Bohužel láska pro něj nebylo slovo, které by vyžadovalo jednání jménem někoho jiného. Další osobou, která v podobenství o milosrdném Samaritánovi prochází kolem, je levita a dělá přesně to, co dělal kněz: prochází kolem, aniž by projevil jakýkoli soucit. Znovu by znal zákon, ale také neprojevil zraněnému muži soucit.



Další osobou, která přijde kolem, je Samaritán, u kterého je nejméně pravděpodobné, že s tímto mužem projevil soucit. Židé považovali Samaritány za nízkou třídu lidí, protože uzavřeli sňatek s nežidovskými muži a nedodržovali všechny zákony. Židé by s nimi proto neměli nic společného. Nevíme, zda zraněný muž byl Žid nebo pohan, ale pro Samaritána to neznamenalo žádný rozdíl; nebral v úvahu rasu nebo náboženství toho muže. Milosrdný Samaritán viděl pouze člověka, který naléhavě potřeboval pomoc, a pomáhal mu, a to nad rámec požadovaného minima. Oblévá mužovy rány vínem (k dezinfekci) a olejem (k tišení bolesti). Posadí muže na jeho zvíře a vezme ho do hostince na dobu léčení a zaplatí hostinskému z vlastních peněz. Pak překročí běžnou slušnost a řekne hostinskému, aby se o muže dobře staral a on by zaplatil případné další výdaje na zpáteční cestě. Samaritán viděl svého souseda jako každého, kdo je v nouzi.



Protože ten dobrý muž byl Samaritán, Ježíš silně kontrastuje mezi těmi, kdo znali zákon, a těmi, kteří zákon ve svém životním stylu a chování skutečně dodržovali. Ježíš se nyní právníka ptá, zda může tuto lekci aplikovat na svůj vlastní život, otázkou Tak kdo z těchto tří podle vás byl sousedem toho, kdo upadl mezi zloděje?' (Lukáš 10:36). Odpověď právníka opět vypovídá o jeho osobní tvrdosti srdce. Nedokáže se přimět vyslovit slovo Samaritán; o dobrém muži mluví jako o tom, kdo projevil milosrdenství. Jeho nenávist k Samaritánům (svým sousedům) byla tak silná, že o nich ani nemohl mluvit správným způsobem. Ježíš pak říká zákonníkovi, aby šel a dělal totéž, což znamená, že by měl začít žít podle toho, co mu zákon přikazuje.

Ukončením setkání tímto způsobem nám Ježíš říká, abychom ve svém chování následovali Samaritánův příklad; tj. máme projevovat soucit a lásku k těm, s nimiž se setkáváme ve svých každodenních činnostech. Máme milovat druhé (vs. 27) bez ohledu na jejich rasu nebo náboženství; kritériem je potřeba. Pokud oni potřebují a my máme zásoby, pak máme dávat štědře a svobodně, bez očekávání návratu. Pro právníka i pro nás je to nesplnitelná povinnost. Nemůžeme vždy dodržovat zákon kvůli našemu lidskému stavu; naše srdce a touhy jsou většinou sobecké a sobecké. Když jsme ponecháni sami sobě, děláme špatnou věc a nedodržujeme zákon. Můžeme doufat, že to právník viděl a došel k poznání, že nemohl udělat nic, aby se ospravedlnil, že potřebuje osobního zachránce, který by odčinil svou nedostatečnou schopnost zachránit se od svých hříchů. Lekce z podobenství o milosrdném Samaritánovi jsou tedy trojí: (1) máme odložit své předsudky a projevovat lásku a soucit druhým. (2) Náš bližní je každý, koho potkáme; všichni jsme stvoření stvořitele a máme milovat celé lidstvo, jak učil Ježíš. (3) Udržet zákon v jeho celistvosti s úmyslem zachránit se je nemožný úkol; potřebujeme spasitele, a to je Ježíš.

Podobenství o milosrdném Samaritánovi lze interpretovat ještě jiným způsobem, a to jako metaforu. V tomto výkladu jsou zraněným mužem všichni lidé v padlém stavu hříchu. Lupiči jsou Satan, který útočí na člověka s úmyslem zničit jejich vztah s Bohem. Právník je lidstvo bez pravého porozumění Bohu a Jeho Slovu. Kněz je náboženství v odpadlickém stavu. Levita je legalismus, který vštěpuje předsudky do srdcí věřících. Samaritán je Ježíš, který poskytuje cestu k duchovnímu zdraví. Ačkoli tento výklad dává dobré ponaučení a paralely mezi Ježíšem a Samaritánem jsou nápadné, toto chápání přitahuje pozornost k Ježíši, což se nezdá být v textu zamýšleno. Proto musíme dojít k závěru, že učení podobenství o milosrdném Samaritánovi je pouze lekcí o tom, co znamená milovat bližního.