Co je to poklonkování?

Odpovědět



Poklona (nebo poklona) je tradiční akt cti nebo uctívání. Spočívá v ohnutí jednoho kolena k zemi. Poklonit se znamená klesnout na jedno koleno a vstát, což je akt obvyklý ve středověku, kdy se úcta ke králi nebo šlechtici demonstrovala tím, že se pokleklo na jedno koleno a často tam zůstalo, dokud nebylo řečeno, aby vstal. V západních kulturách se stále ještě někdy provádí poklona, ​​když muž učiní tradiční nabídku k sňatku.



Dnes je poklona běžná v náboženských praktikách vysoce církevní anglikánské církve a římskokatolické církve. Římští katolíci klekají před prvky Nejsvětější svátosti – chlebem a vínem přijímání. Klekají před živly kvůli falešné víře, že se ve skutečnosti sklánějí před Pánem, který je přítomen v eucharistii. V římském katolicismu je zvykem, že věřící poklekne na pravé koleno, kdykoli vstoupí do Nejsvětější svátosti nebo z ní odchází, to znamená, když vchází a vystupuje z lavice ve svatyni. Když je Nejsvětější svátost vystavena pohledu a není skryta ve svatostánku, obě kolena věřícího se musí dotýkat podlahy. Podle Obecná instrukce římského misálu , Poklonění, provedené ohnutím pravého kolena k zemi, znamená adoraci, a proto je vyhrazeno Nejsvětější Svátosti, stejně jako Svatému Kříži.





Pokleknutí nebo poklonění se v Bibli dělá na znamení podřízenosti, úcty, úcty a uctívání Boha. I když ve Starém zákoně bylo zvykem modlit se ve stoje, prosebné modlitby se často pronášely na kolenou. Šalomoun se poklonil před Hospodinem při zasvěcení chrámu, ve kterém se modlil o Boží požehnání pro Izrael (2 Paralipomenon 6). Danielovým zvykem bylo modlit se třikrát denně na kolenou, modlit se a prosit před svým Bohem (Daniel 6:11). David, sám král a zvyklý na to, že se před ním ostatní klaněli, nás vybízí, abychom se klaněli a klaněli se, poklekněme před Hospodinem, naším Tvůrcem (Žalm 95:6).



V Novém zákoně mnozí klekali před Ježíšem s žádostí o uzdravení nebo laskavost. Malomocný (Marek 1:40), matka synů Zebedeových (Matouš 20:20) a muž se synem posedlým démonem (Matouš 17:14) se všichni v prosbě poklonili před Tomu, o kterém věděli, že má moc uzdravit a splnit jejich prosby. I Ježíš zaujal postoj pokory a prosby, když žádal Otce, aby odňal kalich smutku, který se chystal pít (Lukáš 22:41). Ve Skutcích vidíme příklady apoštolů a dalších, kteří poklekli k modlitbě: Štěpána (Skutky 7:59), Petra (Skutky 9:40) a Pavla (Skutky 20:36).



Nakonec všichni pokleknou v úctě ke králi králů. Bůh ho povýšil na nejvyšší místo a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a aby každý jazyk uznal, že Ježíš Kristus je Pán, sláva Boha Otce (Filipským 2:9–11).