Jaký je pojem „již, ale ještě ne“?

Odpovědět



Teologický koncept již, ale ještě ne, platí, že věřící se aktivně účastní Božího království, ačkoli království dosáhne svého plného vyjádření až někdy v budoucnu. Už jsme v království, ale ještě ho nevidíme v jeho slávě. Teologie již, ale ještě ne, souvisí s teologií království nebo inaugurovanou eschatologií.



Již, ale ještě ne paradigma bylo vyvinuto princetonským teologem Gerhardem Vosem na počátku 20. století. V padesátých letech 20. století George Eldon Ladd, profesor na Fullerově teologickém semináři, tvrdil, že Boží království má dva významy: 1) Boží autorita a právo vládnout a 2) říše, ve které Bůh uplatňuje svou autoritu. Království je tedy v Písmu popsáno jako říše, do které se vstoupilo nyní, i jako říše, do které vstoupila budoucnost. Ladd dospěl k závěru, že království Boží je současné i budoucí.





Již, ale ještě ne teologie je populární mezi charismatiky, kterým poskytuje teologický rámec pro současné zázraky. Již, ale ještě ne, je oficiálně přijímán Vineyard Church a podporuje mnoho z jejich učení.



Tam je v tom smyslu, že Boží království již platí. Židům 2:8–9 říká: „V současnosti ještě nevidíme, že je mu vše podřízeno. Ale vidíme toho, který byl na malou chvíli nižší než andělé, totiž Ježíše, korunovaného slávou a ctí kvůli utrpení smrti (ESV). V tomto úryvku máme nyní (vidíme Ježíše korunovaného slávou) a ještě ne (ne vše bylo podrobeno Kristu). Ježíš je Král, ale Jeho království ještě není z tohoto světa (viz Jan 18:36).



Také v 1. Janově 3:2 čteme: „Drazí přátelé, nyní jsme děti Boží, a co budeme, ještě nebylo oznámeno. Ale víme, že až se Kristus zjeví, budeme mu podobni, neboť ho uvidíme takového, jaký je. Opět máme nyní (jsme děti Boží) a ještě nemáme (náš budoucí stav). Jsme děti krále, ale musíme počkat, až uvidíme, co přesně to obnáší.



Přidejte k tomu fakta, že Římanům 8:30 říká, že jsme oslaveni, a Efezským 2:6 říká, že sedíme s Kristem v nebeských říších, jako by to byly dokončené skutky. Většinu času se necítíme příliš oslaveni a naše okolí příliš nepřipomíná nebeské říše. Je to proto, že současná duchovní realita se ještě neshoduje s budoucí, fyzickou realitou. Jednoho dne budou oba synchronizováni.

Existuje tedy biblický základ pro již, ale ještě ne systém výkladu. Problém nastává, když je toto paradigma použito k ospravedlnění evangelia prosperity, učení „name-it-claim-it“ a dalších herezí. Myšlenka těchto učení je, že Kristovo království je v plném provozu a že modlitba může prorazit do našeho světa. Předpokládá se, že evangelizace posílí království. A lidem se říká, že nikdy nemusejí být nemocní nebo chudí, protože bohatství království mají právě teď k dispozici.

Bible však nikdy nemluví o pokroku království. Království přijde (Lukáš 11:2). Musíme přijmout království (Marek 10:15). A království v současnosti není z tohoto světa (Jan 18:36). Ježíšova podobenství o království ho zobrazují jako kvásek v těstě a rostoucí strom. Jinými slovy, království pomalu pracuje na konečném naplnění. Není to sporadické proražení, aby nám přineslo pohodlí v tomto světě.

Král sám nabídl království Židům prvního století, ale oni je odmítli (Matouš 12:22–28). Jednoho dne, až se Ježíš vrátí, založí své království na zemi a naplní proroctví z Izajáše 51:3, Hospodin jistě potěší Sion a soucitně pohlédne na všechny jeho ruiny; učiní její pouště jako Eden, její pustiny jako Hospodinova zahrada. Nalezne v ní radost a radost, díkůvzdání a zvuk zpěvu. Do té doby Ježíš buduje svou církev (Matouš 16:18) a používá nás ke slávě svého jména.