Jaké je biblické chápání Božího hněvu?

Odpovědět



Hněv je definována jako emocionální reakce na vnímanou křivdu a nespravedlnost, často se překládá jako hněv, rozhořčení, rozhořčení nebo podráždění. Jak lidé, tak Bůh vyjadřují hněv. Ale mezi Božím hněvem a hněvem člověka je obrovský rozdíl. Boží hněv je svatý a vždy oprávněný; lidské není nikdy svaté a zřídkakdy ospravedlněné.



Ve Starém zákoně je Boží hněv božskou odpovědí na lidský hřích a neposlušnost. Modloslužba byla nejčastěji příležitostí k Božímu hněvu. Žalm 78:56–66 popisuje izraelské modlářství. Boží hněv je důsledně zaměřen na ty, kteří nenásledují jeho vůli (Deuteronomium 1:26-46; Jozue 7:1; Žalm 2:1-6). Starozákonní proroci často psali o dni v budoucnosti, o „dnu hněvu“ (Sofoniáš 1:14-15). Boží hněv proti hříchu a neposlušnosti je dokonale oprávněný, protože Jeho plán s lidstvem je svatý a dokonalý, stejně jako Bůh sám je svatý a dokonalý. Bůh poskytl způsob, jak získat božskou přízeň – pokání – které odvrací Boží hněv od hříšníka. Odmítnout tento dokonalý plán znamená odmítnout Boží lásku, milosrdenství, milost a přízeň a přivodit si Jeho spravedlivý hněv.





Nový zákon také podporuje pojetí Boha jako Boha hněvu, který soudí hřích. Příběh boháče a Lazara hovoří o Božím soudu a vážných následcích pro nekajícího hříšníka (Lukáš 16:19–31). Jan 3:36 říká: „Kdo věří v Syna, má život věčný, ale kdo odmítá Syna, neuvidí život, protože na něm zůstává Boží hněv. Kdo věří v Syna, nebude trpět Boží hněv za svůj hřích, protože Syn na sebe vzal Boží hněv, když zemřel místo nás na kříži (Římanům 5:6–11). Ti, kdo nevěří v Syna, kteří Ho nepřijímají jako Spasitele, budou souzeni v den hněvu (Římanům 2:5–6).



A naopak, před lidským hněvem je varováno v Římanům 12:19, Efezským 4:26 a Koloským 3:8-10. Bůh sám je schopen pomstít, protože jeho pomsta je dokonalá a svatá, zatímco lidský hněv je hříšný a otevírá ho démonickému vlivu. Pro křesťana jsou hněv a hněv v rozporu s naší novou přirozeností, kterou je přirozenost samotného Krista (2. Korintským 5:17). Aby si věřící uvědomil svobodu od nadvlády hněvu, potřebuje Ducha svatého, aby posvětil a očistil jeho srdce od pocitů hněvu a hněvu. Římanům 8 ukazuje vítězství nad hříchem v životě toho, kdo žije v Duchu (Římanům 8:5-8). Filipským 4:4-7 nám říká, že mysl ovládaná Duchem je naplněna pokojem.



Boží hněv je děsivá a děsivá věc. Pouze ti, kdo byli pokryti krví Kristovou, prolitou za nás na kříži, si mohou být jisti, že na ně Boží hněv nikdy nedopadne. Když jsme nyní ospravedlněni Jeho krví, o co více budeme skrze Něho zachráněni od Božího hněvu! (Římanům 5:9).