Co je axiologie?

Co je axiologie? Odpovědět



Axiologie je studium hodnot a toho, jak tyto hodnoty ve společnosti vznikají. Axiologie se snaží porozumět podstatě hodnot a hodnotových soudů. Úzce souvisí se dvěma dalšími sférami filozofie: etikou a estetikou. Všechny tři větve se zabývají hodnotou. Etika se týká dobra, snaží se pochopit, co je dobro a co to znamená být dobrý. Estetika se zabývá krásou a harmonií, snaží se porozumět kráse a tomu, co znamená nebo jak je definována. Axiologie je nezbytnou složkou jak etiky, tak estetiky, protože k definování dobra nebo krásy je třeba používat pojmy hodnoty, a proto je třeba chápat, co je cenné a proč. Pochopení hodnot nám pomáhá určit motiv.



Když se děti ptají, proč to děláme? nebo jak to? kladou si axiologické otázky. Chtějí vědět, co nás motivuje jednat nebo se jich zdržet. Rodič říká, že neberte sušenku ze sklenice. Dítě se diví, proč je odebrání sušenky z dózy špatné, a hádá se s rodičem. Rodič se často unavuje snahou vysvětlit a jednoduše odpoví: Protože jsem to řekl. Dítě se přestane hádat, pokud si váží stanovené autority (nebo se bojí trestu za neuposlechnutí). Na druhou stranu se dítě může přestat hádat jen proto, že respektuje svého rodiče. V tomto příkladu je hodnotou buď autorita, nebo respekt, v závislosti na hodnotách dítěte. Axiologie se ptá: Kde se tyto hodnoty vzaly? Lze některou z těchto hodnot nazvat dobrou? Je jeden lepší než druhý? Proč?





Lidstvu je vrozená touha po sebezáchově a sebepokračování. Stejně jako zvířata hledají lidé potravu a úkryt a touží po reprodukci. Ale je tu další soubor věcí, které hledáme: pravda, krása, láska. To jsou jiné potřeby, jiné hodnoty, kterými se říše zvířat nezabývá. Bible nám říká odpověď na to, proč existuje potřeba pravdy, lásky a krásy. Jsme duchovní i fyzické bytosti. Jsme stvořeni k obrazu Božímu (Genesis 1:27). Bůh je vyšší než přirozený svět – je nadpřirozený – a tak jsme stvořeni k obrazu toho, co je nadpřirozené. Proto si vážíme toho, co je nadpřirozené a nehmotné. Neboť v Něm žijeme, pohybujeme se a jsme (Skutky 17:28). Věci jako krása a láska obvykle nepovažujeme za nadpřirozené, ale z definice jsou v tom, že povyšují lidstvo nad ostatní přírodu. Naše hodnoty jsou určeny naší přirozeností a naše přirozenost má duchovní rozměr.



v Osada , titulní hrdina slavně říká: Jaký kus práce je člověk! Jak ušlechtilý v rozumu! jak nekonečné na fakultě! ve formě, v pohybu, jak výrazné a obdivuhodné! v akci jak anděl! v obavách jak bůh! krása světa! vzor zvířat! A přesto, co je pro mě tato kvintesence prachu? ( Osada , II:ii). To dokonale popisuje hlavolam, který před námi stojí. Jsme stvořeni k obrazu Božímu – jsme úžasná stvoření. A ceníme si toho, co je vyšší než naše každodenní potřeby pro přežití; chceme se dotknout Božského. A zároveň jsme prach, podléháme rozkladu, jak fyzicky, tak duchovně. Co nás pozvedne, mimo naše přirozené já, abychom dosáhli toho, čeho si vrozeně ceníme? Když apoštol Pavel řekl: „Jsem ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? (Římanům 7:24–25), dělal rozdíl mezi mnou (nadpřirozeným) a tímto tělem (přirozeným). Nakonec je pro nás všechny odpovědí vrátit se ke Zdroji veškeré hodnoty, Bohu. Přijímáme Jeho bezplatný dar spasení skrze víru. Když jsme tedy byli ospravedlněni skrze víru, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž nyní stojíme. A chlubíme se nadějí na slávu Boží (Římanům 5:1–2).





Top