Jaký je příběh Annáše a Kaifáše?

Jaký je příběh Annáše a Kaifáše? Odpovědět



Annáš a Kaifáš jsou dva velekněží zmínění během Ježíšova veřejného působení (Lukáš 3:2). V tomto období dějin byli velekněží dosazeni a odstraněni římskými panovníky. I když to není v Bibli zaznamenáno, tradice je taková, že Římané sesadili Annáše a Kaifáše učinili veleknězem. Oficiálně byl tedy Kaifáš, Annášův zeť, během Ježíšovy služby veleknězem, ale Annáš, bývalý velekněz, měl stále významnou moc a byl stále nazýván veleknězem (Jan 18:13).



Když byl Ježíš zatčen v Getsemanech, byl předveden před Annáše k výslechu (Jan 18:13; 19–23). Annáš ho poslal ke Kaifášovi (Jan 18:24). Sanhedrin byl také zapojen do tohoto dotazování (Matouš 26:57). Ježíš byl odveden z Kaifášova domu, aby se postavil před Piláta (Jan 18:28), který pak poslal Ježíše k Herodovi (Lukáš 23:6–7), který ho vrátil Pilátovi (Lukáš 23:11). Pilát nakonec Ježíše odsoudil k smrti ukřižováním poté, co ho třikrát prohlásil za nevinného (Jan 18:38; 19:4, 6).





Ježíšův soud před Annášem a Kaifášem byl poznamenán falešnými svědectvími a protichůdnými zprávami o tom, co Ježíš udělal a řekl (Marek 14:56). Přes to všechno Ježíš mlčel a neodpověděl (verš 61). Kaifáš si začal zoufat, že našel dostatek důkazů, aby Ježíše usmrtil, ale pak se ho přímo zeptal: Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného? (verš 61). Ježíš odpověděl: Jsem. . . . A uvidíte Syna člověka sedět po pravici Mocného a přicházet na nebeských oblacích (verš 62). Na to Kaifáš roztrhl své šaty, prohlásil Ježíše za rouhače a vydal ho davu, který ho bil (verše 63–65).



Annáš a Kaifáš jsou také zmíněni ve Skutcích 4:6, když byli Petr a Jan vyslýcháni před židovskými vládci: byl tam velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a další z veleknězovy rodiny. Petr, naplněný Duchem svatým, směle odpověděl. Připsal zásluhy Ježíši Kristu Nazaretskému za uzdravení chromého muže (Skutky 3:1–10; 4:9–10), připomněl vládcům, že ukřižovali Ježíše, a prohlásil, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých (Skutky 4:10). Petr také prohlásil, že spásu nenachází nikdo jiný než Ježíš (Skutky 4:12). Židovské úřady byly ohromeny chováním učedníků, zejména vzhledem k tomu, že to byli obyčejní lidé, a uznali, že učedníci byli s Ježíšem. Vládci byli velmi znepokojeni, protože apoštolové učili lid, hlásali v Ježíši vzkříšení z mrtvých (Skutky 4:2) a chtěli zastavit šíření hnutí. A tak navzdory zjevnému Božímu dílu nařídili Petrovi a Janovi, aby přestali učit v Ježíšově jménu. Učedníci odmítli. Vládci jim dále vyhrožovali, ale nemohli je potrestat, protože všichni lidé chválili Boha za to, co se stalo. Neboť muži, který byl zázračně uzdraven, bylo přes čtyřicet let (Skutky 4:21–22).



Je příznačné, že Kaifáš nevědomky prorokoval o Ježíšově smrti. Když Sanhedrin plánoval zabít Ježíše, Kaifáš promluvil: ‚Vůbec nic nevíš! Neuvědomuješ si, že je pro tebe lepší, když jeden člověk zemře za lid, než aby zahynul celý národ.“ Neřekl to sám od sebe, ale jako velekněz toho roku prorokoval, že Ježíš zemře za židovský národ. a nejen pro tento národ, ale také pro rozptýlené děti Boží, aby je svedl dohromady a učinil je jedním (Jan 11:49–51; srov. Jan 18:14).



Ačkoli jak Annáš, tak Kaifáš spikli proti Ježíšovi a snažili se zabránit šíření evangelia, Bůh je použil k podpoře Jeho plánu. Kaifáš měl pravdu; bylo dobré, aby jeden muž zemřel za všechny lidi. Protože ten Člověk zemřel za nás, můžeme nám být udělen věčný život skrze víru v Něho (Efezským 2:8–10; Římanům 5:12–20; Židům 7:27).



Top