Co to znamená „upevnit svá srdce“ (Jakub 5:8)?

Jakub 5:8 nás instruuje, abychom „upevnili svá srdce“, což je výzva k věřícím, aby pevně upevnili svou naději a důvěru v Boha. To znamená hledat k Němu sílu a vedení v dobách potíží a starostí. Znamená to také dovolit Mu, aby vedl naše životy a abychom Mu důvěřovali, i když okolnosti jsou mimo naši kontrolu. Když utvrdíme své srdce v Bohu, říkáme, že jsme ochotni být poslušní a následovat Jeho příkazy. Rozhodli jsme se hledat Jeho vůli nad svou vlastní.

Upevnění našich srdcí v Bohu vyžaduje, abychom Mu byli oddáni a důvěřovali Jeho vůli pro naše životy. Znamená to, že jsme ochotni vzdát se svých vlastních tužeb a odevzdat se do Jeho vůle. Musíme se také naučit důvěřovat Jeho slibům a Jeho načasování. Musíme být trpěliví a dovolit Bohu, aby pracoval svým vlastním způsobem a ve svém vlastním čase.

Ustavit naše srdce v Bohu je každodenní volbou. Musíme se snažit zůstat soustředění na Něho a důvěřovat Jeho plánu pro naše životy. Musíme si pamatovat, že On má vše pod kontrolou a nikdy nás neopustí ani neopustí. Můžeme mít klid a jistotu, že je vždy s námi, i v těch nejtěžších dobách.

Když utvrdíme své srdce v Bohu, činíme vědomé rozhodnutí Ho následovat. Důvěřujeme Mu, že je naší skálou a naším útočištěm. Můžeme mu důvěřovat, že se o nás postará, ochrání nás a povede nás. Můžeme spočinout v ujištění, že nás nikdy nezklame a že nás bezpodmínečně miluje.

Úspěch v křesťanském životě vyžaduje zachovat myšlení nikoli sprintera na krátké vzdálenosti, ale maratónského běžce, zvláště v náročných časech. K tomu, abychom jako následovníci Ježíše Krista ušli dál, je zapotřebí síla, vytrvalost a trpělivá vytrvalost. Jakub se zaměřuje na toto téma, když vybízí spoluvěřící, aby „upevnili svá srdce, neboť příchod Páně je blízko“ (Jakub 5:8, ESV).



Slovo „ustanovit“ v původním jazyce znamená „posílit, potvrdit, učinit výraznějším pevným odhodláním nebo rozhodnutím“. Ustavené srdce je připraveno na cokoli tváří v tvář utrpení. 'Stát pevně. Ať s vámi nic nepohne,“ prohlašuje apoštol Pavel Korinťanům, „vždy se plně odevzdávejte dílu Páně, protože víte, že vaše práce v Pánu není marná“ (1. Korintským 15:58). Cílem křesťana je vytrvat až do konce, protože na nás čeká vzácná cena spasení a věčnosti s Pánem (Matouš 10:22; Skutky 20:24; Židům 10:36; 2. Timoteovi 2:12). Mezitím musíme snášet těžkosti a bolest srdce s trpělivou vytrvalostí a stát pevně, dokud se Ježíš Kristus nevrátí (Skutky 14:22; Římanům 15:4; 1. Timoteovi 4:16).



„Upevněte svá srdce“ je Jamesův způsob, jak říci: „Rozhodněte se celým svým srdcem, že budete žít životním stylem trvalé oddanosti, když budete sloužit Pánu. Jednou z motivací, které James nabízí, aby ukázal takovou pevnost záměru, je blízkost Kristův návrat . Pavel dává podobný podnět věřícím v Tesalonice: „Kéž vás Pán rozmnoží a rozhojní láskou k sobě navzájem a ke všem, jako to děláme my k vám, aby vaše srdce utvrdil ve svatosti před naším Bohem a Otcem. , při příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými“ (1 Tesalonickým 3:12–13, ESV). Máme žít s dychtivým očekáváním Kristova druhého příchodu s vědomím, že se může každou chvíli vrátit (1. Korintským 1:7; Filipským 3:20).



James ilustruje, co to znamená upevnit svá srdce, na příkladu farmářů, „kteří trpělivě čekají na deště na podzim a na jaře. Dychtivě hledají, aby cenná úroda dozrála“ (Jakub 5:7, NLT). Farmář musí zůstat trpělivý, aby se dostavila zdravá úroda. Jak čeká, nemá žádnou kontrolu nad počasím. Místo toho musí svěřit svou cennou úrodu do Pánových rukou. Stejně tak upevňujeme své srdce tím, že se rozhodneme „neunavovat se v konání dobra, neboť v pravý čas sklidíme žeň, pokud se nevzdáme“ (Galatským 6:9).

Stejně jako dobrá půda v podobenství o rozsévači , upevňujeme svá srdce, když „slyšíme Boží slovo, lpíme na něm a trpělivě produkujeme obrovskou úrodu“ (Lukáš 8:15). Farmář tvrdě pracuje po celý rok a čeká na sklizeň (Lukáš 12:43). Nestane se to přes noc, ale zabere to měsíce péče. Naše duchovní žeň je ovocem pomalého a stálého působení Ducha svatého v našich životech (Galatským 5:22–23). Již dříve Jakub naléhal na své bratry a sestry v Kristu: „Když vás dostanou do cesty jakékoli potíže, považujte to za příležitost k velké radosti. Neboť víte, že když je vaše víra zkoušena, vaše vytrvalost má šanci růst. Nechte ji tedy růst, protože až bude vaše vytrvalost plně vyvinuta, budete dokonalí a úplní, nebudete nic potřebovat“ (Jakub 1:2–4, NLT).

Svá srdce upevňujeme tím, že se díváme na cenu bez ohledu na to, čemu v životě čelíme (Lukáš 9:62; Filipským 3:13–14; 1. Korintským 9:24; 1. Timoteovi 6:11). Zůstaneme na místě a stojíme rychle, i když chceme běžet. Stejně jako žalmista říkáme: „Vždy se dívám na Pán . S ním po mé pravici nebudu otřesen“ (Žalm 16:8).

Jakubova výzva „upevni svá srdce“ rezonuje v Pavlově dopise Římanům: „I my se můžeme radovat, když se dostaneme do problémů a zkoušek, protože víme, že nám pomáhají rozvíjet vytrvalost. A vytrvalost rozvíjí sílu charakteru a charakter posiluje naši sebevědomou naději na spasení. A tato naděje nepovede ke zklamání. Víme totiž, jak nás Bůh vroucně miluje, protože nám dal Ducha svatého, aby naplnil naše srdce svou láskou“ (Římanům 5:3–5). Upevněné srdce je naplněno silou charakteru a sebevědomou nadějí v Boží neochvějnou, vždy přítomnou lásku. Je „zakořeněná a založená na lásce“ (Efezským 3:17). Je to srdce přesvědčené, že nic v celém stvoření nás nikdy nebude moci odloučit od lásky Boží, která se zjevuje v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (viz Římanům 8:38–39, NLT). Bez ohledu na to, co musíme vydržet, Boží láska upevní naše srdce a odnese nás domů do nebe.