Co to znamená, že se Slovo stalo tělem (Jan 1:14)?

Odpovědět



Termín slovo se v Bibli používá různými způsoby. V Novém zákoně jsou dvě řecká slova přeložená jako „slovo“: rhema a loga . Mají trochu jiný význam. Rhema obvykle znamená mluvené slovo. Například v Lukáši 1:38, když anděl řekl Marii, že bude matkou Božího Syna, Maria odpověděla: ‚Hle, jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova [ rhema ].



Loga , má však širší, filozofičtější význam. Toto je termín použitý v Janovi 1. Obvykle zahrnuje úplné poselství a používá se většinou ve vztahu k Božímu poselství lidstvu. Například Lukáš 4:32 říká, že když Ježíš učil lidi, „byli ohromeni jeho učením, protože jeho slova [ loga ] měl autoritu.“ Lidé byli ohromeni nejen konkrétními slovy, která Ježíš zvolil, ale také jeho úplným poselstvím.





'Slovo' ( Loga ) v Janovi 1 odkazuje na Ježíše. Ježíš je úplné Poselství – vše, co Bůh chce sdělit člověku. První kapitola Jana nám dává nahlédnout do nitra vztahu Otec/Syn předtím, než Ježíš přišel na zem v lidské podobě. Předtím existoval s Otcem (verš 1), podílel se na stvoření všeho (verš 3) a je „světlem celého lidstva“ (verš 4). Slovo (Ježíš) je úplným ztělesněním všeho, co je Bůh (Koloským 1:19; 2:9; Jan 14:9). Ale Bůh Otec je Duch. Pro lidské oko je neviditelný. Poselství o lásce a vykoupení, které Bůh mluvil prostřednictvím proroků, zůstalo po staletí bez povšimnutí (Ezechiel 22:26; Matouš 23:37). Pro lidi bylo snadné ignorovat poselství neviditelného Boha a pokračovali ve svém hříchu a vzpouře. Poselství se tedy stalo tělem, přijalo lidskou podobu a přišlo přebývat mezi nás (Matouš 1:23; Římanům 8:3; Filipským 2:5–11).



Řekové to slovo používali loga odkazovat na něčí mysl, rozum nebo moudrost. Jan použil tento řecký koncept ke sdělení skutečnosti, že Ježíš, druhá osoba Trojice, je sebevyjádřením Boha světu. Ve Starém zákoně slovo Boží uvedlo do existence vesmír (Žalm 33:6) a zachránilo potřebné (Žalm 107:20). V 1. kapitole svého evangelia Jan apeluje na Židy i pohany, aby přijali věčného Krista.



Ježíš řekl podobenství v Lukáši 20:9–16, aby vysvětlil, proč se Slovo muselo stát tělem. Muž vysadil vinici, pronajal ji několika sedlákům a odešel na dlouhou dobu pryč. V době sklizně poslal služebníka k nájemníkům, aby mu dali část úrody vinice. Nájemníci ho ale zbili a poslali pryč s prázdnou. Poslal dalšího sluhu, ale i toho zbili a hanebně naložili a poslali pryč s prázdnýma rukama. Poslal ještě třetího a oni ho zranili a vyhodili.



Tehdy majitel vinice řekl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého syna, kterého miluji; snad ho budou respektovat.‘ Ale když ho nájemníci viděli, promluvili si o tom. „To je dědic,“ řekli. ‚Zabijme ho a dědictví bude naše.‘ Vyhodili ho tedy z vinice a zabili. Co jim tedy majitel vinice udělá? Přijde a zabije ty nájemníky a dá vinici jiným.

V tomto podobenství Ježíš židovským vůdcům připomínal, že odmítli proroky a nyní odmítají Syna. Logos, Slovo Boží, bylo nyní nabízeno všem, nejen Židům (Jan 10:16; Galaťanům 2:28; Koloským 3:11). Protože se Slovo stalo tělem, máme velekněze, který se dokáže vcítit do našich slabostí, člověka, který byl všemi způsoby pokoušen, stejně jako my – a přesto nezhřešil (Židům 4:15).