Co to znamená, že nemáme způsobit, aby ostatní klopýtli?

Odpovědět
Koncept nezpůsobovat druhým klopýtnutí se nachází v Římanům 14 a 1. Korintským 8. V těchto kapitolách Pavel mluví o osobním přesvědčení a naší odpovědnosti vůči našim spoluvěřícím v Krista. Zdůrazňuje několik témat, ohledně kterých mají věřící neshody – jídlo, pití a posvátné dny. V Pavlově době se neshody týkaly především židovského zákona versus nové svobody nalezené v Kristu. Dnes zažíváme téměř stejný typ neshod, dokonce i na stejná témata, ke kterým bychom mohli přidat věci jako piercing, tetování, styl oblečení, filmy, videohry, knihy a alkohol/tabák. To vše jsou oblasti, pro které Bible neposkytuje konkrétní pokyny, a přesto jsou to oblasti, ve kterých jsou mnozí přesvědčeni. Některé z těchto věcí mohou vést ke světskosti, hříchu, nečistotě nebo se dokonce jen stát posedlostí/modlou. Ale na druhou stranu, legalismus a vyhýbání se všemu, co svět nabízí, se může stát idolem.
Pavel říká Římanům: Tak tedy každý z nás bude skládat účty Bohu sám za sebe. Přestaňme tedy soudit jeden druhého. Místo toho se rozhodněte, že svému bratrovi nestavíte do cesty žádný kámen úrazu nebo překážku. . . Takže cokoli, čemu o těchto věcech věříte, mějte mezi sebou a Bohem. Blahoslavený muž, který se neodsuzuje tím, co schvaluje. Ale člověk, který má pochybnosti, je odsouzen, když jí, protože jeho jídlo není z víry; a vše, co nepochází z víry, je hřích (Římanům 14:12-13, 22-23). Pavel nám říká, abychom se těšili ze své svobody v Kristu, ale spolu s touto svobodou přichází i odpovědnost chránit ty kolem nás, kteří o této svobodě pochybují.
Příklad alkoholu je zde relevantní. Alkohol není ze své podstaty zlý a biblické zákazy nejsou proti pití, ale proti opilství. Ale ten, kdo inklinuje k alkoholismu, velmi často ví, že nesmí pít vůbec, a věří, že by pít neměli ani ostatní, byť s mírou. Pokud má křesťan přítele, který je přesvědčen, že pití není správné, může pití v jeho blízkosti způsobit, že zakopne nebo zakopne. Řecké slovo pro klopýtnutí dává smysl naražení si palce u nohy. Jako křesťané máme zakázáno dělat cokoliv, co by mohlo způsobit, že si naši bratři a sestry v Kristu podrazí prst u nohy, duchovně řečeno. Naražení palce u nohy může způsobit pád člověka v duchovním smyslu nebo poškodit či oslabit jeho víru. Důležitou lekcí ve všech věcech je vynaložit veškeré úsilí na to, co vede k míru a vzájemnému budování (Římanům 14:19). Tímto způsobem je Bůh oslavován, věřící jsou vzděláváni a svět v nás vidí spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém (Římanům 14:17).