Co to znamená, že Boží království nejí a nepije (Římanům 14:17)?

Fráze „Boží království nejí a nepije“ (Římanům 14:17) je přímým odkazem na Ježíšovo učení. V Bibli Ježíš často hovořil o důležitosti duchovního života před fyzickým životem. Jinými slovy, učil, že Boží království není o fyzickém potěšení nebo hmotných statcích. Spíše jde o to, dát Boha na první místo a mít s Ním vztah. Proto Ježíš řekl, že člověka neposkvrňuje to, co vchází do úst, ale to, co z jeho úst vychází (Matouš 15:11).

V Římanům 14:17 Pavel připomíná církvi v Římě, že Boží Království není o fyzických potěšeních nebo o světském majetku. Místo toho jde o život v poslušnosti Bohu a Jeho vůli. Proto je důležité mít na paměti, že bychom se měli soustředit na duchovní záležitosti a ne na to, co jíme a pijeme. Měli bychom žít tak, abychom ctili Boha a projevovali lásku a úctu svým bližním.

Kromě toho Pavel také varoval římskou církev před tím, aby se navzájem odsuzovala na základě stravovacích zvyklostí. Říkal jim, že na nás není soudit, ale přijímat jeden druhého v lásce a soustředit se na svůj vlastní duchovní život. Toto je lekce, která platí i dnes, protože bychom neměli soudit druhé podle toho, co jedí nebo pijí, ale místo toho se zaměřit na svůj vlastní duchovní život a snažit se žít v poslušnosti Bohu.

Celkově vzato, fráze „Boží království nejí a nepije“ (Římanům 14:17) je připomínkou toho, že bychom se měli soustředit na duchovní záležitosti a poslušnost Bohu, spíše než na fyzické požitky nebo světské statky. Když to budeme mít na paměti, můžeme lépe sloužit Bohu a bližnímu a soustředit se na to, na čem skutečně záleží.

V Římanům 14 apoštol Pavel pojednává o otázce křesťanské svobody, zejména pokud jde o „ sporné záležitosti “, například zda mají věřící jíst maso, které bylo obětováno modlám. Ve Starém zákoně se Boží lid řídil četnými zákony o tom, co je dovoleno jíst a pít. Ale pod Novou smlouvou vládne v Božím království vyšší zákon lásky (1. Korintským 13:13). Tento zákon lásky se projevuje v naší ochotě žít v pokoji a jednotě s našimi bratry a sestrami v Kristu: „Neboť království Boží není věcí jídla a pití, ale spravedlnosti, pokoje a radosti v Duchu svatém“ (Římanům 14:17).



Církev v Římě byla směsicí židovských a pohanských věřících. Přestože byli sjednoceni skrze víru v Ježíše Krista, vynášeli jeden na druhého soudy ve dvou konkrétních oblastech: jejich rozhodnutí, zda jíst maso (Římanům 14:2) a které dny by měly být oslavovány jako svaté (Římanům 14:5 ). Starozákonní předpisy pro svatý život se střetávaly s novozákonními církevními zvyklostmi. Pavel uvažoval o těchto „sporných věcech“ — o šedých oblastech, ve kterých Bible neposkytuje jednoznačná pravidla. Byly to citlivé záležitosti, ale nebyly to nejvyšší priority v širším schématu života v království.



Mnoho věřících v římské církvi, pravděpodobně Židé, přestalo jíst maso úplně ze zbožných důvodů. Buď se báli, že maso prodávané na místních trzích je zakázáno kvůli židovským dietním omezením, nebo že bylo používáno při pohanských obětech. Stručně řečeno, Pavlovým řešením bylo přestat odsuzovat ty, kteří mají jiný názor než ten náš; záležitost je mezi nimi a Bohem (Římanům 14:1–4).



Pavel tráví rovnováhu kapitoly vysvětlením, proč by se věřící měli přestat navzájem soudit a odsuzovat. Boží království není jídlo a pití je Pavlův hlavní argument. Jeden komentátor shrnuje: „Pavlovým hlavním bodem v celé této části je, že existuje Boží království, nikoli Boží kuchyně, to je priorita. A v Božím království je na jídelníčku jen jedna věc: jednota – projevující se ‚spravedlností, pokojem a radostí‘“ (Boa, K., & Kruidenier, W., Římanům , sv. 6, Broadman & Holman Publishers, 2000, s. 422). Tento cit rezonuje v Pavlově pokynu Korinťanům: „Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoli děláte, vše dělejte k Boží slávě“ (1. Korintským 10:31).

Jednota v církvi přináší slávu Bohu a odhaluje naše důkazy láska jeden k druhému . Věřící, který praktikuje vyšší zákon lásky, stanoví svou vlastní potřebu mít pravdu kvůli lásce a zachovat si spravedlnost, pokoj a radost ve společenství věřících. Pavel říká: „Pokud je jiný věřící rozrušený tím, co jíte, nejednáte v lásce, když to jíte. Nedovolte, aby vaše jídlo zničilo někoho, za koho Kristus zemřel“ (Římanům 14:15). V Božím království je jednání v lásce důležitější než být správný (viz 1. Korintským 10:23–11:1).

Když pochopíme, že Boží království se nezabývá jídlem a pitím, ale zachováním spravedlnosti, pokoje a radosti v Duchu svatém, začneme chápat, co to znamená dát svá těla Bohu jako „živou a svatou oběť – druh, který shledá přijatelným“ (Římanům 12:1, NLT). I když možná máme křesťanská svoboda například abychom si vychutnali sklenku vína, Bůh chce, abychom se vždy chovali tak, abychom Ho ctili. Pokud vypití té sklenky vína způsobí, že bratr nebo sestra upadnou do hříchu, měli bychom se vzdát své svobody ve prospěch slabšího věřícího. Pavel tvrdí: „Sloužíte-li Kristu s tímto postojem, budete se líbit Bohu a ostatní vás také budou schvalovat. Zaměřme se tedy na harmonii v církvi a snažme se navzájem budovat. Neroztrhávejte dílo Boží nad tím, co jíte. Pamatujte, že všechna jídla jsou přijatelná, ale je špatné něco sníst, když to jiného člověka klopýtne“ (Římanům 14:18–20).

Jídlo a pití jsou v království Božím druhořadé: „Nemůžeme získat Boží schválení tím, co jíme. Nic neztratíme, když to nejíme, a nic nezískáme, když to budeme jíst“ (1 Kor 8,8). Jídlo a pití jsou vnější starosti a Bůh se více stará o to, co je v našich srdcích (Matouš 15:11, 16–20). Nejdůležitější je milovat lidi dobře, udržovat jednotu a líbit se Bohu.