Co to znamená, že pro tento den stačí jeho vlastní trápení (Matouš 6:34)?

Fráze „dostatek na den je vlastní trápení“ se nachází v Matoušovi 6:34 v Bibli. Tato fráze je připomínkou lidí, aby se nestarali o budoucnost a zaměřili se na přítomnost. Podle této pasáže se stačí starat o to, co se děje v přítomném okamžiku, a nestarat se o to, co se stane v budoucnosti. Tato fráze naznačuje, že Bůh se postará o to, co je potřeba v přítomnosti i v budoucnosti, takže není třeba se znepokojovat.

Tato fráze také naznačuje, že lidé by neměli být přehnaně znepokojeni tím, co se může stát v budoucnu, protože Bůh se o to postará. Místo toho by měli svou energii zaměřit na přítomnost a úkoly, které jsou před nimi. To neznamená, že by lidé neměli plánovat budoucnost, ale že by se tím neměli zabývat. Tím, že se zaměří na přítomnost, mohou ze své situace vytěžit maximum a být lépe připraveni na budoucnost.

Fráze „dostatek pro tento den je vlastní problém“ je připomínkou toho, abyste každý den brali tak, jak přichází, a nestarali se příliš o budoucnost. Bůh poskytne potřebné zdroje a vedení, proto je důležité důvěřovat mu a soustředit se na přítomnost. Lidé tak mohou ze své současné situace vytěžit maximum a být připraveni na cokoli, co přijde.

V tomto světě je tolik okolností a situací, které nás k tomu nutí trápit se . Neznámost toho, co nás čeká v budoucnosti, nás často nechává v noci spát nebo pohlcuje naše myšlenky úzkostí nebo obavami. Ježíš nám však řekl, abychom se nestarali o zítřek. Řekl: „Dostačující pro tento den jsou jeho vlastní potíže“ (Matouš 6:34, ESV) nebo „Dnešní potíže jsou pro dnešek dost“ (NLT).



V Kázání na hoře , Ježíš učí své učedníky, aby si nedělali starosti. Vyzývá nás všechny, abychom si nedělali starosti o svůj život (Matouš 6:25), abychom si nedělali starosti s tím, co budeme jíst a co budeme nosit (verš 31), a abychom se nestarali o zítřek (verš 34). Místo toho, abychom si dělali starosti, můžeme důvěřovat Bohu. Nemusíme se starat o své každodenní zásoby, protože Bůh je důvěryhodný jako náš Poskytovatel (verše 26, 30, 32). Místo toho, abychom si dělali starosti, můžeme přijít k Bohu pro své každodenní potřeby v modlitbě (verš 11) a důvěřovat, že se o nás postará. Ježíš nám říká, že bychom se také neměli starat o svou budoucnost, protože pro tento den stačí jeho vlastní problém.





Obavy o budoucnost jsou zbytečné. Nemůžeme nic napravit starostmi. Ani nemůžeme změnit žádnou okolnost nebo budoucí událost tím, že bychom si dělali starosti, stejně jako si starostmi nemůžeme přidat žádnou výšku ke své postavě (Matouš 6:27). Také nemáme zaručeno, že se věci stanou tak, jak se obáváme. Problém, který očekáváme zítra, se nemusí nikdy stát (Přísloví 27:1).



Dalším problémem znepokojování je to, že dnes odvádí naši pozornost. Ježíš nám připomíná, že pro tento den stačí jeho vlastní trápení. To znamená, že každý den má své vlastní potíže a výzvy, kterým je třeba čelit zbožným způsobem, aniž bychom přidávali hypotetické problémy, které mohl vzniknout zítra. Při řešení dnešních výzev můžeme lépe čelit zítřejším (Matouš 13:12). Parafráze Eugena Petersona na Matouše 6:34 zní: „Věnujte veškerou svou pozornost tomu, co Bůh právě teď dělá, a nenechte se rozčilovat tím, co se zítra může nebo nemusí stát. Bůh vám pomůže vypořádat se se všemi těžkými věcmi, které se objeví, až přijde čas“ (MSG).

Ježíš nám říká, na co se dnes zaměřit: Jeho království a Jeho spravedlnost (Matouš 6:33). Dostatečný pro den je jeho vlastní problém neznamená, že neplánujeme budoucnost. Znamená to, že se rozhodneme nedělat si starosti nebo se nestarat o zítřek a místo toho se soustředit na to, k čemu nás dnes volá. Zítřejší potíže přijdou zítra, a když nastanou, Bůh tu bude stále s námi (Žalm 73:23–26; Matouš 28:20). On je ten, kdo drží zítřek ve svých rukou (Jeremiáš 29:11; Žalm 23; Jakub 4:13–15). Měli bychom důvěřovat Bohu, že nám den za dnem poskytne to, co je potřeba. Jak říká hymna „Den za dnem as každým ubíhajícím okamžikem“ od Caroliny Sandellové,

Den za dnem a každým dalším okamžikem,
Nalézám sílu, abych zde čelil svým zkouškám;
S důvěrou v moudré dary mého Otce,
Nemám důvod k obavám ani ke strachu.
Ten, jehož srdce je nade vše laskavé
Dává každému dni to, co považuje za nejlepší –
Láskyplně, je to součást bolesti a potěšení,
Snoubení dřiny s klidem a odpočinkem.

Když jsme v pokušení starat se o zítřek, musíme se znovu soustředit a pamatovat si, že dostatek pro tento den je jeho vlastním problémem. Bůh je důvěryhodný, že drží náš zítřek, a s láskou nám dá to, co potřebujeme, abychom to tehdy zvládli: „Vzhledem k Pán Jeho velkou láskou nejsme pohlceni, neboť jeho soucit nikdy nezklame. Jsou nové každé ráno; velká je tvá věrnost“ (Pláč 3:22–23).