Co to znamená, že Štěpán měl tvář anděla (Skutky 6:15)?

Odpovědět



V knize Skutků Lukáš vypráví příběh raného církevního hrdiny Štěpána, prvního křesťanského mučedníka. Štěpán byl jedním ze sedmi vedoucích vybraných, aby sloužili jako jáhni ve Skutcích 6:1–7. Nedlouho poté byl Štěpán zatčen a obviněn z rouhání proti Mojžíšovi a Bohu. Když se chystá přednést svou svědeckou řeč před židovským nejvyšším soudem, Stephen stojí, netřesoucí se strachem nebo pobouřením, ale klidnou důvěrou, zářící božskou inspirací. Lukáš popisuje pozoruhodnou scénu: Všichni, kdo seděli ve Sanhedrinu, upřeně pohlédli na Štěpána a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla (Skutky 6:15).



Když byl Štěpán jmenován jáhnem, Lukáš ho popsal jako muže dobré pověsti, plného Ducha moudrosti (Skutky 6:3) a plného víry a Ducha svatého (Skutky 6:5). Když Lukáš vyprávěl o událostech vedoucích ke Štěpánově mučednické smrti, začal: Nyní Štěpán, muž plný Boží milosti a moci, konal mezi lidem velké zázraky a znamení (Skutky 6:8). Důsledným portrétem Štěpánova charakteru je, že byl mimořádným učedníkem – prvním novozákonním věřícím kromě apoštolů, který dělal zázraky. Razil cestu k Boží slávě a okamžitě narazil na odpor helénistických Židů. Ale jeho protivníci nemohli obstát proti moudrosti a Duchu, se kterým Štěpán mluvil (Skutky 6:10). Stephenovi kritici ve frustraci připravili plán, jak ho zatknout na základě falešného obvinění z rouhání.





Když Lukáš zobrazil Štěpána, jak má tvář anděla, připravoval půdu pro Štěpánovo mučednictví. Terminologie vzbuzuje úžas. Všichni, kdo se dívali na Stephena, byli ohromeni úžasem a úžasem nad jeho vzhledem. Na Štěpánově tváři bylo něco, co podněcovalo srovnání s andělem, který stojí v Boží přítomnosti a odráží Jeho slávu. Chvíli předtím, než byl Štěpán ukamenován k smrti, když židovští vůdci skřípali zuby a vztekle třásli pěstmi, si všiml Lukáš, ale Štěpán, plný Ducha svatého, pohlédl k nebi a uviděl Boží slávu a Ježíše, jak stojí u pravice Boží (Skutky 7:55).



Mít andělskou tvář byl výraz často nalezený v judaismu. Používalo se k ilustraci rozjasněného, ​​osvíceného, ​​kouzlo vázajícího nebo vzbuzujícího úctu. Poté, co Mojžíš strávil čas s Pánem v Exodus 34:29–35, jeho tvář zazářila tak zářivou září, že se lidé báli k němu přiblížit. Kdykoli se Mojžíš vrátil k lidem z Boží přítomnosti, zakryl si tvář závojem.



Anděl Páně, který se zjevil Samsonově matce, měl v sobě tak impozantní přítomnost, že později řekla svému manželovi: Jeho vzhled byl jako zjevení anděla Božího, velmi děsivý (Soudci 13:6, ESV).



Podle Kazatele 8:1 moudrost rozzáří tvář člověka (NLT). Lukáš při popisu proměnění Ježíše píše: A když se [Ježíš] modlil, vzhled jeho tváře se proměnil a jeho oděv se stal oslnivě bílým (Lukáš 9:29, NLT).

Když Štěpán stál před svými žalobci, zářící tváří anděla, vyzařoval Boží moudrost a nebeskou slávu. Štěpánův obličej, aniž by promluvil, svědčil o tom, že je věrným služebníkem Páně. Tito členové Sanhedrinu si měli pamatovat Mojžíšovu zářící tvář. Bylo to, jako by Bůh řekl: Tento muž není žádný rouhač! Je jako Mojžíš, můj věrný služebník! Z toho, že měl Štěpán tvář anděla, vyplývá, že byl stejně jako Mojžíš a Ježíš svědkem a odrazem slávy Boží přítomnosti.