Co to znamená, že hřích Amorejců ještě nedosáhl své plné míry (Genesis 15:16)?

Odpovědět



V Genesis 15 Bůh potvrzuje svou bezpodmínečnou smlouvu s Abramem. Bůh Abramovi slibuje množství potomků, kteří zdědí zemi, ve které Abram pobývá. Bůh pak Abramovi poskytuje stručnou časovou osu budoucích událostí: Vězte s jistotou, že vaši potomci budou po čtyři sta let cizinci v zemi, která jim není vlastní, a že tam budou zotročeni a bude s nimi špatně zacházeno (Genesis 15:13). A pak: Ve čtvrté generaci se sem vrátí vaši potomci, protože hřích Emorejců ještě nedosáhl své plné míry (verš 16).



Proroctví z Genesis 15 se zabývají těmito základními událostmi: Abram bude mít mnoho potomků. Tito potomci budou jednoho dne zajati a bude s nimi zacházeno krutě. Po čtyřech stech letech se Abramovi potomci vrátí do Kanaánu. Jejich návrat se shodoval s Božím soudem nad Emorejci v Kanaánu. Tato proroctví se naplnila, když po Josefově smrti farao zotročil Izraelity (kteří v té době žili v Egyptě), a poté, čtyři sta let po Josefovi, Mojžíš vyvedl děti Izraele z Egypta na hranice Kanaánu; Jozue pak vedl lid do Kanaánu a dobyl zemi. Jozuovo dobytí se odehrálo až poté, co hřích Kananejců dosáhl plné míry (Genesis 15:16).





Jedna věc, kterou ukazuje Genesis 15:16, je jistota Božího soudu nad bezbožnými. Amorejci a další Kananejci byli nesmírně zlí (seznam některých jejich hříchů viz Leviticus 18). V době Mojžíše Bůh uvedl důvod pádu Kananejců: Země byla poskvrněna; tak jsem ji potrestal za její hřích a země vyvrhla své obyvatele (Leviticus 18:25). Bůh to předpověděl už v Abrahamově době. Amorejci byli zlí a přicházel soudný den.



Genesis 15:16 zároveň ukazuje Boží lásku, milosrdenství a především jeho trpělivost a trpělivost s hříšným člověkem. Spíše než okamžitě vyhladit Amorejce se Bůh rozhodl čekat přes čtyři sta let vynést nad nimi soud. Nepřátelé Boha budou vysídleni, až Bůh usadí svůj vyvolený lid v zemi, kterou jim slíbil. Přesto Boží nepřátelé nemuseli zůstat nepřáteli. Dostali dostatek času, aby se odvrátili od své špatnosti, obrátili se k Bohu a bylo jim odpuštěno. Amorejci měli šanci činit pokání a být spaseni, stejně jako Asyřané v Ninive za časů Jonáše.



Hřích Amorejců neunikl Boží pozornosti. Sledoval míru jejich hříchů a za Abrahamových časů ještě nebyla plná. Amorejci byli tedy varováni, že se blíží soud. Je smutné, že svého času milosti nevyužili. Promarnili svých čtyři sta let a pokračovali v naplňování míry svého hříchu. Stejně jako většina ostatních pohanských národů, s nimiž se Izrael později setkal, i Amorejci tvrdošíjně pokračovali ve svém hříchu, dokud na ně v Božím vlastním čase nakonec nedopadl soud.



Protože Emorejci konečně naplnili míru svého hříchu, Bůh proti nim přivedl Jozuu a děti Izraele. Boží příkaz byl, aby je Izraelité úplně zničili – Chetejce, Emorejce, Kananejce, Perizejce, Chivejce a Jebúsejce – jak vám přikázal Hospodin, váš Bůh (Deuteronomium 20:17). Amorejci se bránili, ale Bůh je před Izraelem zničil a dal jim zemi Amorejců (Jozue 24:8). Dobytí Kanaánu posloužilo dvojímu účelu: potrestat Amorejce za jejich hřích a dát Izraelitům vlastní zemi.

Podobný osud, jaký potkal nekajícné Amorejce, čeká dnes ty, kdo se bouří proti Bohu a odmítají Jeho Syna, Ježíše Krista. Všichni jsme hříšníci (Římanům 3:23) a byli jsme varováni, že přichází soud. Soudný den je zaslíben, ale do té doby máme šanci činit pokání a být spaseni. Bůh ve své lásce, milosrdenství a trpělivosti čeká, zadržuje soud, aby nám všem dal příležitost uvěřit a smířit se s Ním. Je s vámi trpělivý, nechce, aby někdo zahynul, ale aby všichni přišli k pokání (2 Petr 3:9).

Neodvažujeme se udělat stejnou chybu jako Amorejci a pohrdat Boží milostí. Ježíš řekl: Snažte se vejít úzkými dveřmi, protože, říkám vám, mnozí se budou snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile majitel domu vstane a zavře dveře, vy budete stát venku a budete klepat a prosit: ‚Pane, otevřete nám dveře.‘ Ale on odpoví: ‚Neznám vás ani odkud pocházíte.' Pak řekneš: ‚Jedli jsme a pili jsme s tebou a učil jsi na našich ulicích.‘ Ale on odpoví: ‚Neznám tě ani odkud jsi. Pryč ode mne, všichni zločinci!‘ (Lukáš 13:24–27).

Stejně jako v Abrahamově době víme, že přichází Boží soud. Na rozdíl od Abrahama nemáme časovou osu, která by nám dala představu, kdy ten den bude. Víme jen, že Boží soud ještě nepadl, což znamená, že Bůh je trpělivý a hříchy moderních národů ještě nedosáhly plné míry.

Dobře využijte tento čas přízně a požehnání. Čiňte pokání, důvěřujte Kristu a buďte spaseni. Neboť říká: ‚V čas své přízně jsem tě vyslyšel a v den spásy jsem ti pomohl.‘ Říkám vám, nyní je čas Boží přízně, nyní je den spásy (2. Korintským 6:2 ).