Co to znamená, že život je víc než jídlo (Lukáš 12:23)?

Fráze „Život je víc než jídlo“ se nachází v Lukáši 12:23 v Bibli. Tato fráze je součástí širšího Ježíšova učení, ve kterém povzbuzuje své následovníky, aby se soustředili na Boží království spíše než na hromadění hmotného bohatství. Ježíš svým následovníkům říkal, že život není jen o dostatku jídla, ale spíše o vztahu s Bohem a o životě ve víře, naději a lásce.

Fráze „Život je víc než jídlo“ vypovídá o důležitosti života víry a důvěry v Boha. Ježíš svým následovníkům připomínal, že ačkoli je jídlo pro život nezbytné, není to jediné, na čem záleží. Povzbuzoval své následovníky, aby se zaměřili na duchovní aspekty života, jako je modlitba a společenství, spíše než pouze na materiální aspekty.

Tato fráze také vypovídá o tom, jak je důležité být spokojený s tím, co má. Ježíš svým následovníkům připomínal, že není nutné posednout materiálním bohatstvím a majetkem. Místo toho jim připomínal, aby se spokojili s tím, co mají, a zaměřili se na duchovní aspekty života.

Na závěr, fráze „Život je víc než jídlo“ vybízí k tomu, aby se zaměřil na duchovní aspekty života spíše než na materiální aspekty. Ježíš svým následovníkům připomínal, že život není jen o dostatku jídla, ale spíše o vztahu s Bohem a o životě ve víře, naději a lásce.

Nejvyšší prioritou života věřícího je milovat Boha a hledat Jeho království první (Matouš 6:31–33). Naneštěstí v našem křehkém lidském stavu máme tendenci se příliš starat o každodenní starosti tohoto života. Strach narušuje naši perspektivu a přesměrovává naši pozornost. Soustředíme se na uspokojování časných potřeb místo toho, abychom se věnovali pronásledování království. V Lukášovi 12:22–34 Ježíš učí své následovníky, aby se nestarali o světské záležitosti, jako je jídlo a oblečení: „Proto vám říkám, nestarejte se o svůj život, co budete jíst; nebo o svém těle, co budete nosit. Neboť život je víc než jídlo a tělo víc než oděv“ (Lukáš 12:22–23).



Mít jídlo k jídlu je důležité – nutnost pro přežití (Genesis 28:20–22; 1. Královská 17:12). Bez jídla nemůžeme žít. Šalomoun nám říká, že jídlo a pití jsou Boží dary pro naše potěšení (Kazatel 2:24–25; 3:13). Ale život je víc než jídlo – není to hlavní událost ani předmět ústředního jeviště. Nicméně, trápit se nás zaslepuje před pravdou, že Bůh se postará o své stvoření (Matouš 10:29–31; Lukáš 12:6–7). Bůh chce, abychom Mu důvěřovali, že nám poskytne vše, co potřebujeme, když se odevzdáme službě království (Filipským 4:19).



Bůh slibuje, že vždy požehná svým věrným dostatečným přísunem jídla (3Mo 26:3–5; Deuteronomium 11:15; 12:7; Žalm 128:1–2; Přísloví 13:25; Izajáš 1:19; 65: 13). V pustině Bůh Izraelity sytil muž z nebe (Deuteronomium 8:16; Žalm 78:23–29). Přivedl je, aby žili v bohaté a úrodné zemi oplývající mlékem a medem (Jozua 24:11–13; Izajáš 7:22). Učený žalmista poznamenává: „Kdysi jsem byl mladý a nyní jsem starý. Nikdy jsem však neviděl zbožné opuštěné nebo jejich děti žebrat o chléb“ (Žalm 37:25).



Bůh se stará o ptáky na obloze a krmí je. Díky němu rostou květiny a jsou krásné. Jistě se postará o své děti, které pro něj mají mnohem větší cenu než ptáci a květiny (Matouš 6:25–34). Písmo nenaznačuje, že nečinně sedíme a necháme Boha, aby naplnil naše potřeby. Místo toho musíme Bohu důvěřovat a nedělat si starosti, když s Ním spolupracujeme a usilujeme o jeho království (2. Tesalonickým 3:6–15).

Můžeme-li jako Ježíš říci: „Život je víc než jídlo“, znamená to, že chápeme, že dřina za nezbytnostmi není naším hlavním cílem. Namísto toho, abychom vkládali svou důvěru v sebeobstarání, důvěřujeme Bohu jako našemu poskytovateli. Poté, co se Ježíš postil na poušti čtyřicet dní a nocí, Bible říká, že vyhladověl (Matouš 4:2). Přišel čert a pokoušel Ježíše spoléhat na své vlastní zdroje a říkat: „Jsi-li Syn Boží, řekni těmto kamenům, aby se staly chleby“ (Matouš 4:3, NLT). Pánova odpověď ukázala Jeho plnou závislost na Bohu: „Ne! Písmo říká: ‚Nejen chlebem je člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst‘“ (Mt 4,4). Ježíš by svou moc nezneužil ani nesměřoval špatně, aby se o sebe postaral a ukojil svůj hlad.

Ježíš žil pouze proto, aby činil vůli svého Otce (Jan 6:38). Jednou, po dlouhé cestě bez jídla, učedníci naléhali na svého Pána, aby se najedl. Ale On jim řekl: „Mám k jídlu jídlo, o kterém vy nevíte“ (Jan 4:32, HCSB). Potom Ježíš vysvětlil: „Mým pokrmem je činit vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo“ (Jan 4:34, HCSB).

Jako lidské bytosti jsme často v pokušení vzít věci do svých rukou – fungovat nezávisle na Bohu a starat se o sebe. Můžeme se začít zabývat hromaděním potravin a zásob před bouří. Možná, že náš pocit bezpečí zcela závisí na čísle na našem důchodovém účtu. Obáváme se inflace, nezaměstnanosti, cen plynu a nedostatku potravin. Ale život je víc než jídlo. Bůh nás vyzývá, abychom srovnali své priority – abychom mu důvěřovali. Namísto úzkosti bychom měli pamatovat na povzbuzení apoštola Pavla: „O nic se nestarejte; místo toho se za všechno modli. Řekni Bohu, co potřebuješ, a poděkuj mu za všechno, co udělal. Pak zažijete Boží pokoj, který přesahuje vše, čemu rozumíme. Jeho pokoj bude střežit vaše srdce a mysl, když budete žít v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:6–7).