Co to znamená, že Bůh je Bohem Ješurunu?

Odpovědět



V Izajášovi 44:1–2 Bůh utěšuje svůj lid těmito slovy:


Ale teď poslouchej, Jákobe, můj služebníku,
Izrael, kterého jsem si vyvolil.


Toto říká Pán –


ten, který tě stvořil, který tě utvořil v lůně,
a kdo ti pomůže:


Neboj se, Jákobe, můj služebníku,


Jeshurun , kterého jsem si vybral.



Název Jeshurun znamená vzpřímený nebo požehnaný. V paralelismu Izajášovy poezie Jeshurun je synonymem pro Jacobe v předchozím řádku. Tak to vidíme Jeshurun je poetický odkaz na izraelský národ. Je to výraz náklonnosti; překládá se řecká Septuaginta Jeshurun jako milovaný, pomocí tvaru slova agapé . Název Jeshurun je použito čtyřikrát v knihách Deuteronomium a Izaiáš. V každém případě se jméno vyskytuje v poetickém prostředí a odkazuje na Izrael, Boží milovaný lid.

V Deuteronomiu 32 Mojžíš nacvičuje historii Izraele až do tohoto bodu, včetně doby, kdy byli Izraelité nevěrní Bohu na poušti:
Jeshurun ztloustl a kopal;
naplněné jídlem se staly těžkými a uhlazenými.
Opustili Boha, který je stvořil
a odmítli Skálu, svého Spasitele (Deuteronomium 32:15).

Když Mojžíš začíná svá poslední požehnání izraelským kmenům, říká:
[Pán] byl králem nad Jeshurun
když se vůdci lidu shromáždili,
spolu s izraelskými kmeny (Deuteronomium 33:5).

Potom, když Mojžíš ukončí stejnou sérii požehnání, říká:
Neexistuje nikdo jako Bůh Jeshurun ,
který jezdí po nebesích, aby ti pomohl
a na oblacích v jeho velebnosti.
Věčný Bůh je tvé útočiště,
a pod nimi jsou věčné paže (Deuteronomium 33:26–27).

Izrael mohl být nazýván Ješurun kvůli Božímu milosrdenství a odpuštění. Izajáš začíná svou knihu odsouzením hříchu Izraele a nazývá lid hříšným národem. . . jehož vina je velká a je rodem zločinců . . . dáno zkaženosti (Izajáš 1:4). Přesto je Bůh stále něžně nazývá Ješurun, ten vzpřímený. Synové Izraele opustili Hospodina, zavrhli Svatého Izraele a obrátili se k němu zády (verš 4). Přesto je Bůh stále láskyplně nazývá Jeshurun, milovaný. Jeshurun je projevená Boží milost.

Ne vždy bude obviňovat,
ani nebude navždy přechovávat svůj hněv;
nezachází s námi tak, jak si naše hříchy zaslouží
nebo nám odplať podle našich nepravostí.
Neboť jak vysoko jsou nebesa nad zemí,
tak velká je jeho láska k těm, kdo se ho bojí;
jak je východ od západu,
zatím z nás odstranil naše přestoupení (Žalm 103:9–12).