Co to znamená, že si nás Bůh vyvolil před založením světa (Efezským 1:4)?

Odpovědět



V Pavlově dopise Efezanům píše, aby jim pomohl porozumět tomu, kdo jsou v Kristu (Efezským 1–3) a jak by v důsledku toho měli chodit (Efezským 4–6). V kapitole 1 Pavel identifikuje, jak Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý spolupracují na spáse věřícího a mění naši identitu z dětí hněvu (Efezským 2:1–3) na syny adoptované v Kristu ( Efezským 1:5). Vysvětluje, že věřící jsou požehnáni každým duchovním požehnáním v nebesích v Kristu (Efezským 1:3) a pak ukazuje, jak Bůh toto požehnání provádí pro ty, kdo uvěřili v Krista (Efezským 2:8–9). Nejprve Pavel uvádí pozoruhodné prohlášení, že Bůh si nás vyvolil před založením světa (Efezským 1:4).



Bůh Otec nás vyvolil v [Kristu] před stvořením světa, abychom byli svatí a bez úhony v jeho očích (Efezským 1:4). Otec také v lásce. . . nás předurčil k adopci k synovství skrze Ježíše Krista podle jeho zalíbení a vůle (Efezským 1:4–5). Zatímco myšlenky vyvolení (volby) a předurčení mohou být matoucí, Pavel je neomylně učí. Vybírají se věřící resp způsobil být vybrán (podle středního hlasu slovesa aoristu) před založením světa. Jinými slovy, k tomuto Božímu rozhodnutí došlo ještě předtím, než byl svět vůbec stvořen. Všimněte si, jak dalece bude Pavel tvrdit, že toto nové, požehnané postavení věřícího není vlastní zásluhou. Začalo to Boží volbou a ukazuje, že základem požehnání věřícího je Bůh, nikoli jeho vlastní zásluhy.





Historicky existovaly dva hlavní výklady konceptu, že si nás Bůh vybral. Za dveřmi č. 1 kalvinismus učí, že Boží volba znamená, že věřící nemá nic společného se svou vlastní spásou: dokonce i víra věřícího je sama o sobě darem. Za dveřmi č. 2 arminovské učení zdůrazňuje volbu věřícího a naznačuje, že Boží volba byla založena na Boží znalosti toho, co by si věřící vybral. Kdybychom prostě vzali Pavlova slova jako nominální hodnotu, zdálo by se, že ani jeden z těchto teologických závěrů není adekvátní. Pavel tvrdí, že si nás Bůh vyvolil ještě před založením světa (Efezským 1:4), a Pavel ani nemluví o Božím předzvědění v Efezským 1. Pavel odkazuje na Boží předzvědění v Římanům 8:29 jako na předchozí předurčení, ale nezmiňuje diskutovat o výběru (nebo vyvolení) v kontextu Římanům 8. Zdálo by se, že Boží volba je podle laskavého záměru Jeho vůle (Efezským 1:5b, NASB 1995) a že Jeho záměr je podle Jeho volby (Římanům 9:11) a není založen na tom, co bychom mohli nebo nemuseli dělat. . Zároveň jsme byli spaseni milostí skrze víru (Efezským 2:8) a víra je nezbytná.



Ježíšovo vysvětlení spasení podmiňuje spasení pouze vírou v Něho (např. Jan 3:15–16; 6:47) a odpovědnost klade na toho, kdo má věřit. Takže jsou tu třetí dveře. Dveře č. 1 naznačují, že Bůh je suverénní a člověk není zapojen; Dveře č. 2 naznačují, že Bůh nevyjadřuje svou suverenitu a volba je zcela na člověku. Dveře č. 3 naznačují, že Bůh vyjádřil svou svrchovanost – vyvolil si nás před založením světa (Efezským 1:4) – a klade odpovědnost za víru na jednotlivce (Efezským 2:8). Jak Boží svrchovanost, tak zodpovědnost lidstva jsou zřejmé z Pavlova dopisu Efezanům a z jeho vysvětlení, jak jsme se stali tak velmi požehnáni.