Co to znamená být k sobě navzájem laskaví (Efezským 4:32)?

Odpovědět



V dnešní době plných práv, sebepropagace a neosobních virtuálních vztahů mnoho lidí zapomnělo, co to znamená být k sobě laskaví. Křesťanům, kteří jsou povoláni, aby se stali podobnými Ježíši Kristu, Bible učí: Ať je od vás odstraněna veškerá hořkost a hněv, hněv, křik a pomluvy spolu se vší zlobou. Buďte k sobě navzájem laskaví, laskaví, odpouštějte si navzájem, jako Bůh v Kristu odpustil vám (Efezským 4:31–32).



Apoštol Pavel řekl Efezským, aby odstranili šest hříšných postojů a chování: hořkost, hněv, hněv, křik, pomluvu a zlobu. Hořkost je vnitřní stav mysli, který odmítá odpustit. Hněv a hněv jsou zde kombinovány, aby odkazovaly na násilné výbuchy nekontrolovaného lidského hněvu. Clamor mluví o křiku a hlasité hádce. Pomluva znamená zlé mluvení a řecké slovo přeložené jako zloba implikuje špatnost, která je kořenem všech ostatních zde uvedených hříchů. Všechny tyto praktiky, které je třeba odmítnout, se soustředí na naše vztahy s ostatními.





Místo těchto věcí si mají věřící obléci laskavost, laskavost a odpuštění. Tyto tři ctnosti se zabývají i mezilidskými vztahy. V původní řečtině výraz být k sobě laskavý doslova znamená být k sobě laskaví. Boží milost, kterou najdeme také v Ježíši Kristu, nám ukazuje, co to znamená být k sobě navzájem laskaví. Protože k nám Bůh jedná laskavě, máme se stejně chovat i k druhým. Protože Kristus nabídl milost jako základ našeho odpuštění, měli bychom to dělat i my.



Být k sobě navzájem laskaví není pro Boží lid volitelné (Micheáš 6:8; Zacharjáš 7:9; 1. Petr 3:8). Hned v následujících verších Pavel nařídil Efezským, aby napodobovali Boha ve všem, co děláte, protože jste jeho drahé děti. Žijte život naplněný láskou podle příkladu Krista. Miloval nás a obětoval se za nás jako oběť Bohu příjemná (Efezským 5:1–2). Chodit v lásce znamená následovat příklad Ježíše Krista.



Pavel zopakoval učení o laskavosti Kolosanům: Proto se jako Boží vyvolený lid, svatý a vroucně milovaný, oblečte soucitem, laskavostí, pokorou, mírností a trpělivostí. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, pokud má někdo z vás vůči někomu stížnost. Odpouštějte, jako Pán odpustil vám. A na všechny tyto ctnosti oblečte lásku, která je všechny spojuje v dokonalou jednotu (Koloským 3:12–14). Pavel zmínil několik ctností, kterými se měli věřící oblékat nebo si je oblékat: soucit, laskavost, pokora, mírnost, trpělivost, odpuštění a láska. To vše opět souvisí s osobními vztahy.



Soucit a laskavost spolu úzce souvisí. Soucit lze definovat jako upřímnou sympatii nebo empatii vůči těm, kteří trpí nebo jsou v nouzi. Laskavost je nápomocný duch, který vidí někoho jiného v nouzi a je motivován reagovat dobrými skutky. Laskavost je hmatatelný čin, který je výsledkem soucitu. Laskavost přesahuje pouhá slova; překládá se do vzájemné pomoci a služby (Skutky 28:2).

Laskavost je jednou z Božích vlastností (Titovi 3:4), jedním z plodů Ducha (Galatským 5:22) a jedním z důkazů věrného služebníka evangelia (2. Korintským 6:6). Tím, že jsme k sobě navzájem laskaví, projevujeme lásku: Láska je trpělivá, láska je laskavá (1. Korintským 13:4).

Být k sobě navzájem laskaví znamená starat se o druhé, nést jejich břemena a vážit si je nad sebe (Římanům 12:10; Galatským 6:2; Filipským 2:3). Laskavost nás podněcuje k tomu, abychom mluvili o životě a povzbuzení k druhým namísto smrti a sklíčenosti (Přísloví 16:24; Efezským 4:29; 1. Tesalonickým 5:11). Vyjadřování podpory a potvrzení místo odsouzení je charakteristické pro laskavost (Přísloví 15:4).

Být k sobě laskaví znamená najít způsob, jak odpustit, spíše než obviňovat (Matouš 5:7; Lukáš 6:36; 10:37; Jakub 2:13). Snad nejúžasnějším příkladem toho je Boží nejvyšší skutek laskavosti, který nám zajistil odpuštění a spasení, když poslal svého Syna, aby za nás zemřel na kříži: Copak nevidíš, jak úžasně laskavý, tolerantní a trpělivý je Bůh? s tebou? Nic vám to neříká? Copak nevidíš, že jeho laskavost má za cíl odvrátit tě od tvého hříchu? (Římanům 2:4, NLT; viz také Římanům 11:22; Titovi 3:4–7).