Co to znamená oplývat nadějí (Římanům 15:13)?

Když Pavel napsal, že křesťané by měli oplývat nadějí, nenaznačoval tím, že mají pouze pozitivní pohled na život. Spíše je nabádal, aby žili s důvěrou v očekávání Božích slibů. To neznamená, že křesťané budou vždy šťastní nebo bez zkoušek. Znamená to však, že mohou čelit obtížím s odvahou a důvěrou, protože vědí, že Bůh je věrný a nakonec vše zařídí pro jejich dobro (Římanům 8:28). Naděje není zbožné přání; je to důvěra v Boží charakter a jeho zaslíbení. Když překypujeme nadějí, žijeme s jistotou, že Bůh má vše pod kontrolou a Jeho plán s námi je dobrý.

Odpovědět





Od počátku bylo jedním z Pánových záměrů pro založení novozákonní církve shromáždit Židy a pohany v jedno sjednocené tělo Kristovo. V Římanům 15:7–12 apoštol Pavel povzbuzoval židovské věřící v Římě, aby přijali tento plán a přijali pohany do Boží rodiny. Zakončil tímto pokojným požehnáním: Kéž vás Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste mocí Ducha svatého oplývali nadějí (Římanům 15:13).



Výraz oplývat nadějí odkazuje na přetékající míru naděje, která je daleko za všemi lidskými schopnostmi vytvořit nebo popsat. Původní řecké sloveso přeložené znamená přeběhnout, být bohatý, mít víc než dost, překračovat všechny hranice.



Pavel chápal, že myšlenka, kterou navrhoval – mírové soužití mezi Židy a pohany – by rané věřící zpochybnila. Zbořit dávno zavedené zdi rasových a etnických předsudků by vyžadovalo božský zásah. Poprvé v historii se lidé židovského a pohanského původu stýkali ve svých domovech a společně se stravovali. Pokud by měli mít naději, že se budou navzájem milovat a žít v radostné jednotě, potřebovali by nadpřirozenou sílu dodávanou Duchem svatým, aby zaplavila celou jejich bytost.





Naděje je definováno jako očekávání, že se splní nějaká touha. V Písmu se naděje vždy zaměřuje kupředu s jistým očekáváním nebo pevnou vírou ve splnění Božích zaslíbení. Nesmí se zaměňovat se zbožnými přáními. Naděje věřícího je živou nadějí skrze vzkříšení Ježíše Krista v dědictví, které nikdy nemůže zahynout, zkazit se ani vyblednout. Toto dědictví je pro vás uchováváno v nebi (1. Petrova 1:3–4). Překypujeme nadějí, když se těšíme na ten nádherný den, kdy bude zjevena sláva našeho velkého Boha a Spasitele, Ježíše Krista (Titovi 2:13).



Pavlova zvláštní naděje, za kterou se modlil v Římanům 15:13, byla nadějí na záchranu lidí ze všech národů, kmenů a jazyků. Chtěl, aby se křesťané těšili na čas, kdy bude Izrael spasen a plné začlenění nebo plný počet pohanů vejde do spasení (Římanům 11:12, 25). Modlil se, aby římští věřící udrželi svá srdce soustředěná na dovršení dějin a dále ke slávě nových nebes a nové země, které pohané i Židé společně zdědí.

Udržet si oči vycvičené dopředu a důvěřovat Pánu ve slavnou budoucnost vyžaduje trpělivou naději, kterou Bůh dodává Duchem svatým od okamžiku našeho spasení. Pavel řekl: Neboť v této naději jsme byli spaseni. Ale naděje, která je vidět, není žádná naděje. Kdo doufá v to, co už má? Pokud však doufáme v to, co ještě nemáme, trpělivě na to čekáme (Římanům 8:24–25).

Biblická naděje je pevná a založena na Bohu, který je silnou a důvěryhodnou kotvou pro naši duši (Židům 6:19). V našem životě není naděje bez Boha (Efezským 2:12). Ale naděje pevně zakotvená v Bohu poskytuje inspiraci a motivaci žít křesťanský život i přes těžkosti a utrpení (Žalm 42:5; 2. Korintským 1:10; Job 13:15).

Můžeme oplývat nadějí tím, že budeme žít se vzrušeným očekáváním všeho, co nám Bůh slíbil ve svém Slově (Izajáš 46:8–11; Jeremiáš 29:11). Autor listu Židům vybízí: Držme se pevně, bez váhání, naději, kterou potvrzujeme, neboť Bohu lze důvěřovat, že dodrží svůj slib (Židům 10:23). Samotné Písmo nám dává naději a povzbuzení, když trpělivě čekáme na splnění Božích zaslíbení (Římanům 15:4).