Co říká Bible o pospolitosti?

Odpovědět



Jednotnost lze definovat jako pocit uspokojení ze spojení s jinými lidmi za určitým účelem. Pouhá fyzická blízkost s davem lidí nevytváří ten pocit pospolitosti. Duch jednoty, který vzniká, když se mysli shodují, vytváří pospolitost.



Pospolitost má některé praktické výhody oproti samotě, a to platí v mnoha situacích:


Dva jsou lepší než jeden,


protože mají dobrou návratnost za svou práci:
Pokud některý z nich spadne,


jeden může druhému pomoci nahoru.


Ale litujte každého, kdo spadne
a nemá nikoho, kdo by jim pomohl vstát.


Také, když si dva lehnou spolu, udrží se v teple.
Ale jak se člověk může udržet v teple sám?
I když může být člověk přemožen,
dva se mohou bránit.
Šňůra ze tří pramenů se rychle nepřetrhne (Kazatel 4:9–12).

Soudržnost může být buď pozitivní, nebo negativní na základě jejího důvodu. Dobrým příkladem sounáležitosti v pozitivním kontextu je sounáležitost Adama a Evy. Pro muže nebylo dobré být sám (Genesis 2:18), proto Bůh stvořil Evu a přivedl ji k muži (verš 22). Byla tak stanovena zásada, že muž opustí rodiče a přilne ke své ženě, protože dva jsou v manželství jedním tělem (verš 24).

Raným příkladem pospolitosti v negativním kontextu je Babylonská věž v Genesis 11. Po potopě (Genesis 6–8) lidé začali znovu osídlovat zemi. Ale místo toho, aby se rozšířili a naplnili zemi, jak Bůh nařídil (Genesis 9:1), zůstali blízko sebe a stali se sami sobě zákonem. Genesis 11:4 zaznamenává, jak vůdci říkají: 'Pojďte, postavme si město s věží, která sahá až k nebesům, abychom si udělali jméno.' jinak budeme rozptýleni po tváři celé země. O přesných důvodech této stavby věže a jejího následného zničení Bohem se diskutovalo po staletí. Pospolitost potřebná ke stavbě takové věže s největší pravděpodobností souvisela s nějakým druhem uctívání modly, protože lidé aktivně neposlouchali Boha. Protože byli ve své vzpouře proti Bohu tak jednotní, Pán zničil jejich jednotu tím, že zmátl jejich jazyky (Genesis 11:7). To vedlo k uskutečnění Jeho plánu, když se lidé konečně rozšířili po zemi a podmanili si ji.

Když se lidé spojí pro Boží záměry, On to miluje. Vybral Abrahamovy potomky, aby se sami sobě stali národem (Genesis 12:2) a shromáždil je, aby se učili Jeho zákonům a Jeho cestám (Deuteronomium 5:31–33). Zachránil je před hladem během hladomoru (Genesis 41:53–42:5) a vyvedl je z otroctví v Egyptě (Exodus 14:21–22). Prostřednictvím této jedinečné skupiny lidí Bůh jednoho dne pošle svého Mesiáše (Izajáš 9:6–7). Bůh jim společně požehnal, když Ho poslechli, a společně je potrestal, když se vzbouřili. V celém Starém zákoně Bůh často jednal s národy jako celkem a žehnal jim, když ho lidé ve svornosti ctili (Žalm 33:12; 144:15).

Soudržnost je jedním z nejdůležitějších témat Nového zákona. V nejdelší zaznamenané Ježíšově modlitbě se modlil, aby Jeho následovníci byli jedno, jako ty a já, Otče, jsme jedno (Jan 17:21). Apoštol Pavel v mnoha svých epištolách prosil církve, aby zachovaly jednotu Ducha prostřednictvím svazku pokoje (Efezským 4:3). Koloským 3:12–14 říká: Jako Boží vyvolený lid, svatí a vroucně milovaní, oblečte se soucitem, laskavostí, pokorou, mírností a trpělivostí. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, pokud má někdo z vás vůči někomu stížnost. Odpouštějte, jako Pán odpustil vám. A na všechny tyto ctnosti oblečte lásku, která je všechny spojuje v dokonalé jednotě.

Opakem pospolitosti jsou rozbroje a sváry, které Bible důrazně odsuzuje (1. Korintským 3:3; Matouš 12:25; Římanům 13:13). Rozdělení v těle Kristově zastavuje Boží dílo skrze nás a obrací naši pozornost spíše dovnitř než ven na druhé. Kristova církev se skládá ze všech věřících; byli jsme pokřtěni do Jeho těla a obdarováni různými způsoby, abychom tomuto tělu prospěli (1. Korintským 12:7–11, 13). Když pracujeme společně, místo abychom každý hledali svůj vlastní program, dosahujeme více pro Boží království. Pospolitost v duchu s Kristem jako naší Hlavou je Božím ideálem pro Jeho rodinu.

Jak je to dobré a příjemné
když Boží lid žije spolu v jednotě! (Žalm 133:1).