Co říká Bible o vytrvalosti?

Odpovědět



Z velké části Bible představuje vytrvalost jako pozitivní charakterovou vlastnost. Vytrvalost je úzce spojena s vytrvalostí a vytrvalostí. Ježíš chválil vytrvalost v modlitbě pomocí podobenství, které to vysvětlilo. Jeho podobenství v Lukáši 18:1–8 vypráví o vdově, které se kvůli jejímu případu nedostalo spravedlnosti, a tak nadále obtěžovala soudce a nebrala ne jako odpověď. Protože vdova trvala na svých prosbách o spravedlnost, bezbožný soudce nakonec ustoupil a dal jí, oč žádala. Ježíš poté vyzval své následovníky, aby vytrvali ve svých modlitbách stejným způsobem.



Vytrvalost je pozitivní, když je cíl spravedlivý. Vytrvalost v modlitbě (Lukáš 18:1), ve víře (Hebrejcům 11:13) a v konání dobra (Galatským 6:9), to vše je chváleno, protože motivace je správná. Vytrvalost je však špatná, když jsou motivy samoúčelné. Pokud setrváváme v hříchu, Bible přikazuje ostatním křesťanům, aby nás kárali (1. Timoteovi 5:20; Matouš 18:15–17). Ve skutečnosti ti, kteří přetrvávají v hříšném životním stylu, nejsou praví křesťané; nebyli znovuzrozeni (1. Jana 3:4–10). Trvalý, úmyslný hřích je důkazem toho, že Duch svatý ještě neproměnil naši přirozenost tak, abychom toužili po zbožnosti (2. Korintským 5:17).





Chvályhodné nejsou ani přetrvávající stížnosti. Přísloví 21:9 říká, že je lepší žít na poušti než s hádavou a dotěrnou manželkou. Vytrvalé stěžování nebo stěžování si manžela je známkou sobectví, nikoli zbožnosti. Setrvávat v chlípné touze je také špatné. Král Achab je příkladem takové vytrvalosti a v jeho případě to vedlo k vraždě (1. Královská 21:1–16) a vynesení soudu (1. Královská 21:17–26).



Nám, kteří se chceme líbit Pánu, nám vytrvalost brání sejít. Vytrvale klademe jednu nohu před druhou, když jdeme cestou, kterou pro nás Bůh určil (Přísloví 4:25–26). Ani pokušení, pochyby ani sklíčenost nemohou zničit ty, kdo vytrvale následují Krista. Izajáš 40:31 říká: 'Ti, kdo čekají na Hospodina, nabydou nové síly; Budou stoupat s křídly jako orli, budou běžet a neunaví se, budou chodit a neunaví se (NASB). Čekat na Pána znamená setrvávat ve spravedlnosti, dokud neobdržíme Jeho odpověď nebo Jeho vysvobození.



Bible tedy ukazuje dva protichůdné aspekty vytrvalosti. Ježíš řekl svým následovníkům, že navzdory tomu, jak těžké se pro ně věci staly, ti, kteří vytrvají ve víře až do konce, budou spaseni (Marek 13:13). Neschopnost vytrvat v křesťanské chůzi naznačuje, že jsme nikdy nebyli Kristovi (1 Jan 2:19). Opakem toho je setrvání v hříchu. Naše hříšná přirozenost miluje svou vlastní cestu. Nemáme se tomu poddat, protože víme, že mysl, která je upřena na tělo, je Bohu nepřátelská, protože se nepodřizuje Božímu zákonu; skutečně nemůže. Ti, kdo jsou v těle, se nemohou líbit Bohu (Římanům 8:7–8, ESV). Vytrvalost je součástí zbožného charakteru, když jsou jeho cíle zbožné; je součástí světského charakteru, když jsou jeho cíle světské.