Co říká Bible o tom, že rodiče zanechávají dědictví pro své děti?

Odpovědět



Dědičnost byl dar cti a podpory, který patriarcha poskytoval svým synům (a někdy i dcerám). Byl určen pro zajištění a postavení rodiny. Většina případů dědictví v první polovině Starého zákona odkazuje na to, že Bůh dal Izraelitům zaslíbenou zemi – Nebeský Otec se postaral o své syny a dcery. Protože půdu dal Bůh jednotlivým rodinám, nesměli lidé s půdou trvale nakládat. Pokud ji potřebovali prodat, měla být vrácena v jubilejním roce (Leviticus 25:23-38). Bible stanovila konkrétní pokyny pro zdědění rodinného majetku: nejstarší syn měl zdědit dvojitý podíl (Deuteronomium 21:15-17); pokud nebyli synové, mohly dcery zdědit zemi svého otce (Numeri 27:8); v nepřítomnosti přímých dědiců mohl zemi zdědit oblíbený sluha nebo vzdálenější příbuzný (Genesis 15:2; Numeri 27:9-11). Země nemohla v žádném okamžiku přejít na jiný kmen. Smyslem předání země bylo zajistit, aby široká rodina měla prostředky na podporu a přežití. Bylo předpokládáno dědictví a pouze Přísloví 13:22 o něm hovoří jako o zvláštní ctnosti.



Nový zákon nehovoří o fyzickém dědictví, ale spíše o duchovním dědictví. Ve skutečnosti v Lukáši 12:13–21 Ježíš bagatelizuje důležitost pozemského dědictví a vysvětluje, že může vést k chamtivosti a posedlosti bohatstvím. Mnohem lepší je shromažďovat poklady v nebi. Naše dědictví, stejně jako Izraelité, je od Boha (Skutky 20:32; Efezským 1:11, 14, 18). A stejně jako Abraham (Židům 11:8, 13) nezískáme své dědictví v tomto životě (1. Petrova 1:4). Co je to dědictví? Žalm 37:11 a Matouš 5:5 říkají, že je to celá země. Jakub 2:5 říká, že je to království Boží, a Židům 11:16 to nazývá nebeskou zemí. První Korintským 2:9 říká, že je to tak podivuhodné, že 'oko nevidělo a ucho neslyšelo, a co do lidského srdce nevstoupilo, všechno, co Bůh připravil těm, kdo ho milují.' A Zjevení 21 popisuje nové nebe a novou zemi, kde bude Bůh přebývat mezi svým lidem a odnese slzy, truchlení, bolest a smrt.





Jako věřící nejsme vázáni starozákonním zákonem. Místo toho se máme řídit dvěma největšími přikázáními – milovat Boha a milovat druhé (Matouš 22:34-36). Starý zákon nabízí praktické příklady, jak plnit ta největší přikázání. Pokud jde o dědictví, je to příklad rodičů, kteří zajišťují péči o jejich rodinu po jejich smrti. V moderní době to nutně neznamená půdu nebo dokonce materiální statky. Může zahrnovat předávání dobrého charakteru, zajištění vzdělání dětí nebo jejich výcvik v povolání. Když ale většina lidí myslí na to, že rodiče zanechávají dědictví pro své děti, jde o hmotné statky. Bible rozhodně podporuje myšlenku rodičů přenechávat své hmotné statky/bohatství/majetek svým dětem. Rodiče by se zároveň neměli cítit povinni šetřit vše pro dědictví svých dětí a přitom zanedbávání sebe sama. Nikdy by to nemělo být otázkou viny nebo povinnosti. Spíše by to měl být akt lásky, konečný způsob, jak dětem vyjádřit svou lásku a uznání. Nejdůležitější je však odpovědnost rodičů zajistit, aby si děti byly vědomy dědictví, které obdrží, pokud budou následovat Krista. Rodiče mají učit své děti o Božích očekáváních (Deuteronomium 6:6-7; Efezským 6:4) a přivádět své děti ke Kristu (Marek 10:14). Rodiče tak mohou co nejlépe zajistit své děti.