Co říká Bible o poslušnosti?

Odpovědět



Bible má mnoho co říci o poslušnosti. Ve skutečnosti je poslušnost základní součástí křesťanské víry. Ježíš sám byl poslušný až k smrti, dokonce k smrti na kříži (Filipským 2:8). Pro křesťany znamená akt vzít svůj kříž a následovat Krista (Matouš 16:24) poslušnost. Bible říká, že svou lásku k Ježíši projevujeme tím, že ho ve všem posloucháme: Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání (Jan 14:15). Křesťan, který neposlouchá Kristovy příkazy, se může právem ptát: Proč mi říkáš ‚Pane, Pane‘ a neděláš, co říkám? (Lukáš 6:46).



Poslušnost je definováno jako poslušné nebo poslušné dodržování příkazů jedné z autorit. Pomocí této definice vidíme prvky biblické poslušnosti. Povinný znamená, že je naší povinností poslouchat Boha, stejně jako Ježíš splnil svou povinnost vůči Otci tím, že zemřel na kříži za náš hřích. Submisivní znamená, že svou vůli odevzdáváme Boží. Příkazy hovoří o Písmu, ve kterém Bůh jasně vymezil své pokyny. Ten, kdo má autoritu, je sám Bůh, jehož autorita je úplná a jednoznačná. Pro křesťana poslušnost znamená vyhovět všemu, co Bůh přikázal. Je naší povinností tak učinit.





Přesto je důležité mít na paměti, že naše poslušnost Bohu není výhradně věc povinnosti. Posloucháme Ho, protože Ho milujeme (Jan 14:23). Také chápeme, že duch poslušnosti je stejně důležitý jako akt poslušnosti. Sloužíme Pánu v pokoře, prostém srdci a lásce.



Musíme si také dávat pozor, abychom nepoužili pozlátko poslušnosti k maskování hříšného srdce. Žít křesťanským životem není jen o pravidlech. Farizeové v Ježíšově době neúnavně pronásledovali poslušnost Zákonu, ale stali se samospravedlivými a věřili, že si za to, co udělali, zaslouží nebe. Považovali se za hodné před Bohem, který jim dlužil odměnu; Bible nám však říká, že bez Krista jsou i naše nejlepší a nejspravedlivější skutky jako špinavé hadry (Izajáš 64:6). Vnější poslušnosti farizeů stále něco chybělo a Ježíš odhalil postoj jejich srdce. Jejich pokrytectví v poslušnosti literě zákona a porušování jeho ducha charakterizovalo jejich životy a Ježíš je ostře pokáral: Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Jste totiž jako obílené hroby, které sice zvenčí vypadají nádherně, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a veškeré nečistoty. I tak se lidem navenek zdáš spravedlivými, ale uvnitř jsi plný pokrytectví a nepravosti (Matouš 23:27–28). Farizeové byli v některých ohledech poslušní, ale zanedbávali závažnější záležitosti zákona (Matouš 23:23).



Dnes nejsme povoláni poslouchat Mojžíšův zákon. To se naplnilo v Kristu (Matouš 5:17). Máme poslouchat zákon Kristův, který je zákonem lásky (Galatským 6:2; Jan 13:34). Ježíš vyslovil největší přikázání ze všech: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Toto je první a největší přikázání. A druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a proroci (Matouš 22:36–40).



Pokud Boha milujeme, budeme ho poslouchat. Nebudeme dokonalí ve své poslušnosti, ale naším přáním je podřídit se Pánu a projevovat dobré skutky. Když milujeme Boha a posloucháme Ho, přirozeně máme lásku jeden k druhému. Poslušnost Božích přikázání nás učiní světlem a solí v temném a nevkusném světě (Matouš 5:13–16).