Co říká Bible o motivech?

Odpovědět



Bible má hodně co říci o našich motivech. Motiv je základním důvodem jakéhokoli jednání. Přísloví 16:2 říká: Všechny cesty člověka se jim zdají čisté, ale pohnutky jsou zvažovány Hospodinem. Protože lidské srdce je velmi klamné (Jeremiáš 17:9), můžeme se snadno oklamat svými vlastními motivy. Můžeme předstírat, že volíme určité činy pro Boha nebo ve prospěch druhých, i když ve skutečnosti máme sobecké důvody. Bůh se nenechal zmást naším sobectvím a je schopen rozlišovat myšlenky a záměry srdce (Židům 4:12).



Lidské bytosti mohou fungovat z různých motivací, často negativních. Pýcha, hněv, pomsta, pocit nároku nebo touha po schválení, to vše může být katalyzátorem našich činů. Jakákoli motivace, která má původ v našem hříšném těle, se Bohu nelíbí (Římanům 8:8). Bůh dokonce hodnotí stav našeho srdce, když mu dáváme obětiny (2. Korintským 9:7). Sobecké motivy mohou bránit našim modlitbám. Jakub 4:3 říká: Když žádáte, nedostanete, protože žádáte se špatnými pohnutkami, abyste to, co dostanete, utratili za své potěšení. Protože jsou naše srdce tak klamná, měli bychom neustále hodnotit své vlastní motivy a být ochotni být k sobě upřímní ohledně toho, proč volíme určitý čin.





Můžeme dokonce kázat a sloužit z nečistých pohnutek (Filipským 1:17), ale na Boha to nepůsobí (Přísloví 21:27). Ježíš se k této otázce vyjádřil v Matoušovi 6:1, když řekl: Dávejte si pozor, abyste neuplatňovali svou spravedlnost před ostatními, aby vás viděli. Pokud to uděláte, nebudete mít žádnou odměnu od svého Otce v nebesích. Ti, kdo se podílejí na službě, si musí dávat pozor na tento sklon k sobectví, protože služba zahájená z čistých důvodů se může rychle změnit v sobecké ambice, pokud nebudeme střežit své srdce (Přísloví 4:23).



Jaká je tedy ta správná motivace? První Tesalonickým 2:4 říká: Naším záměrem je líbit se Bohu, ne lidem. On jediný zkoumá motivy našich srdcí (NLT). Boha zajímají naše motivy ještě více než naše činy. První Korintským 4:5 říká, že až Ježíš znovu přijde, vynese na světlo to, co je skryté ve tmě, a odhalí pohnutky srdce. V té době každý obdrží svou chválu od Boha. Bůh chce, abychom věděli, že vidí to, co nikdo jiný nevidí. Ví, proč děláme to, co děláme, a touží odměnit ty, jejichž srdce je přímo k Němu. Své motivy si můžeme udržet čisté tím, že budeme neustále odevzdávat každou část svého srdce pod kontrolu Ducha svatého.



Zde je několik konkrétních otázek, které nám pomohou vyhodnotit naše vlastní motivy:



1. Kdyby nikdo nikdy nevěděl, co dělám (dávám, sloužím, obětuji), dělal bych to přesto?
2. Udělal bych to i přesto, že by se za to nevyplatilo?
3. Zaujal bych s radostí nižší pozici, kdyby mě o to Bůh požádal?
4. Dělám to pro chválu ostatních nebo jak to ve mně vyvolává pocity?
5. Kdybych musel trpět za to, abych pokračoval v tom, k čemu mě Bůh povolal, pokračoval bych?
6. Pokud ostatní mé činy nepochopí nebo kritizují, přestanu?
7. Pokud ti, kterým sloužím, nikdy neprojeví vděčnost ani se mi žádným způsobem neoplatí, budu to přesto dělat?
8. Posuzuji svůj úspěch nebo neúspěch na základě své věrnosti tomu, o co mě Bůh požádal, nebo podle toho, jak se srovnávám s ostatními?

Osobní uspokojení, jako je vzít si dovolenou nebo vyhrát soutěž, není samo o sobě špatné. Motivace se stává problémem, když k sobě nejsme upřímní ohledně toho, proč věci děláme. Když navenek působíme jako poslušnost Boha, ale naše srdce jsou tvrdá, Bůh ví. Klameme sami sebe i ostatní. Jediný způsob, jak můžeme jednat z čistých pohnutek, je chodit v Duchu (Galatským 5:16, 25). Když Mu dovolíme, aby ovládal každou naši část, pak je naší touhou potěšit Jemu a ne sebe. Naše tělo neustále volá, aby se vyvyšovalo, a pouze když budeme chodit v Duchu, nebudeme uspokojovat touhy našeho těla.