Co říká Bible o nerozhodnosti?

Odpovědět



Být nerozhodný obvykle znamená mít problém se rozhodnout. Nerozhodnost lze také použít pro týmovou spolupráci, ve které není dosaženo žádného řešení. Nerozhodný problém je ten, který není jasně označen. Jsme nerozhodní, když jsme nerozhodní nebo postrádáme pevné přesvědčení o nějaké záležitosti. Nerozhodnost je běžná, když musíme učinit rozhodnutí, které bude mít nepříjemné následky. Jsou chvíle, kdy je moudré zůstat nerozhodný. Mohou nám například chybět všechny informace nebo je téma málo důležité a názor by byl pouze rozdělující. Z velké části však nerozhodnost ukazuje na nedostatek ochoty zavázat se k absolutním zásadám a prosadit se za tyto zásady. V tomto smyslu je nerozhodnost slabost (Jan 12:43).



Několik míst v Písmu ukazuje pošetilost nerozhodnosti. Lotova žena zahynula kvůli své neschopnosti rozhodnout se mezi Sodomou a poslušností Bohu (Genesis 19:26). Jozue připomněl izraelskému lidu, že je nutné zvolit si strany, pokud jde o jejich uctívání, a jasně řekl své rozhodnutí: Vyberte si dnes, komu budete sloužit, zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za Eufratem, nebo bohům Amorejců, v čí zemi žiješ. Ale já a můj dům budeme sloužit Hospodinu (Jozue 24:15). Na hoře Karmel, když se prorok Eliáš střetl s Achabem a proroky Baalovými, oslovil nerozhodné Izraelity stojící v plotě: Eliáš šel před lid a řekl: „Jak dlouho budete kolísat mezi dvěma názory? Je-li Hospodin Bůh, následujte ho; ale jestliže je Baal Bůh, následujte ho.‘ Ale lid nic neřekl (1. Královská 18:21). Felix pod přesvědčením Ducha svatého odmítl učinit rozhodnutí a poslal Pavla pryč, dokud to nebude vhodnější (Skutky 24:25). Ježíš nás varoval, že nikdo nemůže sloužit dvěma pánům (Matouš 6:24).





Římanům 14:15 se zabývá nerozhodností ohledně osobního přesvědčení: Jeden člověk považuje jeden den za posvátnější než jiný; jiný považuje každý den za stejný. Každý z nich by měl být plně přesvědčen ve své vlastní mysli. Bůh nám dal své Slovo, aby nás poučil v životně důležitých věcech (Žalm 32:8; 119:105), ale nechává prostor pro osobní názor a přesvědčení v méně důležitých věcech, když se mu snažíme ve všem líbit. To, co Bible neschvaluje, je chtivost. Když se modlíme o moudrost, máme věřit, že Bůh slyší a odpoví (1 Jan 5:15; Jakub 1:5). Když prosíme v souladu s Boží vůlí, musíme prosit s vírou bez jakýchkoli pochybností, protože ten, kdo pochybuje, je jako mořský příboj, poháněný a zmítaný větrem (Jakub 1:6). Jinými slovy, modlitba bez víry je duchovní nerozhodnost.



Musíme hledat moudrost, abychom věděli, o kterých otázkách stojí za to rozhodovat (Přísloví 2:2–6). Sociální média hýří žhavými názory na každé téma, ale mnohým z těch, kteří podněcují požáry, by prospělo, kdyby byli nerozhodnější. Naše kultura nahradila pravdu názorem a vášeň přesvědčením. Nemusíme mít pevný a rychlý názor na každé téma, ani se nemusíme cítit pod tlakem, abychom se postavili na stranu, když nám chybí všechny informace nebo vzdělání o nějakém problému. Udělat si čas na vyslechnutí všech stran věci je známkou moudrosti (Přísloví 18:13, 17).



Ale pokud jde o základní principy evangelia nebo neomylnost Božího slova, nesmíme být nerozhodní (2. Timoteovi 3:16; Jan 17:17). Máme k dispozici více informací než kdykoli předtím v historii, takže pro křesťana neexistuje žádná omluva, že by neznal Boží měřítka ohledně morálních, občanských a vztahových témat naší doby. Mnoho duchovní nerozhodnosti je motivováno strachem z člověka, nikoli nedostatkem poznání (Galatským 1:10).



Když přijmeme postoj, že náš názor může zpochybnit časem prověřená Boží prohlášení, vytváříme atmosféru nerozhodnosti tam, kde nemusí existovat. To, že nás biblická norma činí nepohodlnou nebo je v rozporu s politickou korektností, neznamená, že bychom o ní měli být nerozhodní.

Mysl zdravých křesťanů je usazena na věcech, na kterých záleží, a pokorně poučitelná o věcech, na kterých nezáleží. Pokračují ve studiu, aby se ukázali být schváleni před Bohem (2. Timoteovi 2:15), aby si vytvořili zbožná přesvědčení i o šedých oblastech života. Dávají si pozor, aby nesoudili jiné, kteří slouží Bohu jinak (Římanům 14:1–4), ale rozhodují o Božím plánu pro své vlastní životy. Když žijeme způsobem, který je věrný těmto přesvědčením, neotřesíme se každou novou myšlenkou nebo kulturním rozmarem (Matouš 7:24–27). Nerozhodnost ohledně toho, co Bůh prohlásil za pravdu, nemá v životě křesťana místo.