Co říká Bible o pokrytectví?

Odpovědět



V podstatě se pokrytectví týká aktu tvrzení, že něčemu věříte, ale jednáte jiným způsobem. Slovo je odvozeno z řeckého výrazu pro herce – doslova toho, kdo nosí masku – jinými slovy někoho, kdo předstírá, že je tím, čím není.



Bible nazývá pokrytectví hříchem. Pokrytectví může nabývat dvou forem: formy vyznání víry v něco a následného jednání v rozporu s touto vírou a formy pohlížení na druhé, když jsme my sami chybní.





Prorok Izajáš odsoudil pokrytectví své doby: Hospodin říká: ‚Tito lidé se ke mně přibližují svými ústy a ctí mě svými rty, ale jejich srdce jsou ode mě daleko. Jejich uctívání mě je tvořeno pouze pravidly, která učí lidé“ (Izajáš 29:13). O staletí později Ježíš citoval tento verš a zamířil stejným odsouzením na náboženské vůdce své doby (Matouš 15:8-9). Jan Křtitel odmítl dát pokrytcům povolení a řekl jim, aby přinášeli ovoce hodné pokání (Lukáš 3:8). Ježíš se postavil stejně pevně proti svatosti – nazval pokrytce vlky v rouše beránčím (Matouš 7:15), obílené hroby (Matouš 23:27), hady a zmije (Matouš 23:33).



Nemůžeme říci, že milujeme Boha, pokud nemilujeme své bratry (1 Jan 2:9). Láska musí být bez pokrytectví (Římanům 12:9, NKJV). Pokrytec může navenek vypadat spravedlivě, ale je to fasáda. Pravá spravedlnost pochází z vnitřní proměny Ducha svatého, nikoli z vnějšího přizpůsobení se souboru pravidel (Matouš 23:5; 2. Korintským 3:8).



Druhou formu pokrytectví oslovil Ježíš v Kázání na hoře: Proč se díváš na třísku pilin v oku svého bratra a nevěnuješ pozornost prknu ve svém vlastním oku? Jak můžeš říkat svému bratrovi: ‚Nech mě, ať ti vyndám třísku z oka,‘ když máš ve vlastním oku pořád trám? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak uvidíš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra (Matouš 7:3-5). Ježíš neučí proti rozlišování ani nepomáhá druhým překonat hřích; místo toho nám říká, abychom nebyli tak pyšní a přesvědčení o své vlastní dobrotě, abychom ostatní kritizovali z pozice svéprávnosti. Nejprve bychom měli udělat trochu introspekce a napravit své vlastní nedostatky, než půjdeme po skvrnách v jiných (srov. Římanům 2:1).



Během své pozemské služby měl Ježíš mnoho střetů s tehdejšími náboženskými vůdci, farizeji. Tito muži byli dobře zběhlí v Písmu a horlivě se řídili každým písmenem Zákona (Skutky 26:5). Při dodržování litery Zákona však aktivně hledali mezery, které jim umožňovaly porušovat ducha Zákona. Také projevovali nedostatek soucitu se svými bližními a často příliš demonstrovali svou takzvanou spiritualitu, aby sklidili chválu (Matouš 23:5–7; Lukáš 18:11). Ježíš jejich chování jednoznačně odsoudil a poukázal na to, že spravedlnost, milosrdenství a věrnost jsou důležitější než usilování o dokonalost na základě chybných měřítek (Matouš 23:23). Ježíš jasně řekl, že problém není v Zákoně, ale ve způsobu, jakým jej farizeové uplatňovali (Matouš 23:2-3). Dnes slovo farizej se stal synonymem pro pokrytec .

Je třeba poznamenat, že pokrytectví není totéž jako postavit se proti hříchu. Například není pokrytectví učit, že opilství je hřích, ledaže ten, kdo učí proti opilosti, se opije každý víkend – že by bylo pokrytectví.

Jako děti Boží jsme povoláni usilovat o svatost (1 Petr 1:16). Máme nenávidět to, co je zlé, a lpět na tom, co je dobré (Římanům 12:9). Nikdy bychom neměli naznačovat přijetí hříchu, zvláště v našem vlastním životě. Vše, co děláme, by mělo být v souladu s tím, čemu věříme a kdo jsme v Kristu. Hraní je určeno pro jeviště, ne pro skutečný život.