Co říká Bible o pokoře?

Odpovědět



Bible popisuje pokoru jako mírnost, poníženost a nepřítomnost sebe sama. Řecké slovo přeložené pokorou v Koloským 3:12 a jinde doslova znamená poníženost mysli, takže vidíme, že pokora je postoj srdce, nikoli pouze vnější chování. Člověk může dát navenek najevo pokoru, ale přesto má srdce plné pýchy a arogance. Ježíš řekl, že ti, kdo jsou chudí v duchu, budou mít království nebeské (Matouš 5:3). Být chudý duchem znamená, že věčný život zdědí pouze ten, kdo připustí absolutní úpadek duchovní hodnoty. Proto je pokora pro křesťana nezbytným předpokladem.



Když přicházíme ke Kristu jako hříšníci, musíme přicházet v pokoře. Uznáváme, že jsme chudáci a žebráci, kteří Mu nepřicházejí nic nabídnout kromě svého hříchu a své potřeby spasení. Uvědomujeme si svůj nedostatek zásluh a naprostou neschopnost se zachránit. Když pak nabízí milost a milosrdenství Boží, přijímáme je s pokornou vděčností a odevzdáváme své životy Jemu a druhým. Umíráme sami sobě, abychom mohli žít jako nová stvoření v Kristu (2. Korintským 5:17). Nikdy nezapomeneme, že vyměnil naši bezcennost za svou nekonečnou hodnotu a náš hřích za svou spravedlnost. Život, který nyní žijeme, žijeme ve víře v Syna Božího, který si nás zamiloval a vydal se za nás (Galatským 2:20). To je pravá pokora.





Biblická pokora není nutná jen ke vstupu do království, je také nutné být v království velký (Matouš 20:26-27). Zde je Ježíš naším vzorem. Stejně jako On nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil, tak se i my musíme zavázat ke službě druhým a brát v úvahu jejich zájmy nad naše vlastní (Filipským 2:3). Tento postoj vylučuje sobecké ambice, domýšlivost a spory, které přicházejí se sebeospravedlňováním a sebeobranou. Ježíš se nestyděl pokořit se jako služebník (Jan 13:1-16), dokonce až k smrti na kříži (Filipským 2:8). Ve své pokoře byl vždy poslušný Otci, a tak by měl být pokorný křesťan ochoten odložit veškeré sobectví a podřídit se v poslušnosti Bohu a Jeho Slovu. Pravá pokora vytváří zbožnost, spokojenost a bezpečí.



Bůh slíbil, že dá milost pokorným, zatímco pyšným se staví proti (Přísloví 3:34; 1. Petrova 5:5). Proto se musíme přiznat a odložit pýchu. Pokud se povyšujeme, stavíme se do opozice vůči Bohu, který nás ve své milosti a pro naše vlastní dobro pokoří. Pokud se však pokoříme, Bůh nám dává více milosti a povyšuje nás (Lukáš 14:11). Spolu s Ježíšem nám má být příkladem pokory i Pavel. Navzdory velkým darům a porozumění, kterých se mu dostalo, se Pavel viděl jako nejmenší z apoštolů a největší z hříšníků (1. Timoteovi 1:15; 1. Korintským 15:9). Stejně jako Pavel, i skutečně pokorní se budou chlubit Boží milostí a křížem, nikoli sebespravedlností (Filipským 3:3-9).