Co říká Bible o cti?

Odpovědět
jako podstatné jméno,
čest v Bibli znamená úcta, hodnota nebo velký respekt. Uctít někoho znamená si ho vysoce vážit nebo ho hodnotit. Bible nás nabádá, abychom vyjadřovali úctu a úctu určitým lidem: našim rodičům, starým lidem a těm, kdo mají autoritu (Efezským 6:2; Leviticus 19:32; Římanům 13:1). Musíme však pochopit, že veškerá autorita a čest náleží pouze Bohu (1. Paralipomenon 29:11; 1. Timoteovi 1:17; Zjevení 5:13). I když může delegovat svou autoritu na druhé, stále náleží Jemu (Efezským 4:11-12).
Petr nám říká, abychom ctili všechny lidi, milovali bratrstvo, báli se Boha a ctili krále (1 Petr 2:17). Myšlenka ctít druhé, zvláště ty, kteří mají autoritu (krále), pochází ze skutečnosti, že představují nejvyšší Boží autoritu. Klasickým příkladem je příkaz podřídit se vládnoucím autoritám, protože byly ustanoveny Bohem (Římanům 13:1-6). Kdo se tedy bouří proti autoritě, bouří se proti tomu, co Bůh ustanovil, a ti, kdo tak činí, sami sebe vynesou soud (Římanům 13:2). To znamená, že je povinností křesťanů ctít ty, které nad nás Bůh postavil prostřednictvím naší poslušnosti a projevování úcty. Dělat něco jiného znamená zneuctít Boha.
Bible hovoří o další pozoruhodné skupině lidí, kteří si zaslouží dvojí poctu, o vedení církve, nazývané starší: Starší, kteří dobře vládnou, ať jsou považováni za hodné dvojí pocty, zvláště ti, kteří pracují v kázání a vyučování (1 Timoteovi 5 :17). V církvi v prvním století někteří starší pracovali slovem a naukou tím, že věnovali svůj čas kázání a vyučování, zatímco jiní tak činili soukromě. Všichni starší však dbali na zájmy sboru a blaho jeho členů. Tito muži měli nárok na dvojí čest, a to jak respekt a úctu ke svému postavení, tak i materiální či peněžní podporu. To bylo zvláště významné, protože Nový zákon ještě nebyl k dispozici.
Bible nám také dává příkaz, abychom se navzájem ctili ve vztazích mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (1 Timoteovi 3:17; 6:1; Efezským 6:5-9), stejně jako v manželském vztahu s manželem a manželkou, kteří jsou v podřizovat se a ctít jeden druhého (Židům 13:4; Efezským 5:23-33). Je zajímavé, že ze všech příkazů ctít jeden druhého se nejvíce často opakovaný týká příkazu ctít svého otce a matku (Exodus 20:12; Matouš 15:4). Tento příkaz byl pro Boha tak důležitý, že pokud někdo proklel nebo udeřil jeho rodiče, měl být usmrcen (Exodus 21:7).
Slovo
milovat je také někdy synonymem pro čest. Pavel nám přikazuje, abychom byli jeden druhému oddáni v bratrské lásce. Ctěte jeden druhého nad sebou samým (Římanům 12:10). Ctít druhé je však proti našemu přirozenému instinktu, kterým je ctít a vážit si sebe sama. Pouze tím, že jsme prodchnuti pokorou mocí Ducha svatého, si můžeme vážit a ctít své bližní více než sami sebe (Římanům 12:3; Filipským 2:3).
Kniha Přísloví ilustruje spojení chování člověka s výslednou ctí. Například ten, kdo usiluje o spravedlnost a lásku, nalézá život, prosperitu a čest (Přísloví 21:21; viz také Přísloví 22:4; 29:23). Často se čest uděluje těm, kdo mají moudrost a inteligenci, čímž si zasluhují chválu a obdiv (1. Královská 10:6-7). Jiný druh cti se týká těch, kteří mají velké bohatství nebo slávu (Jozua 6:27). Odpovídajícím způsobem také víme, že taková světská čest, sláva a bohatství jsou nakonec nesmyslné a krátkodobé (Kazatel 1:14; Jakub 4:14).
Čest, jak ji učí Písmo, se značně liší od typu cti, o který usiluje svět. Čest a ocenění se hromadí na těch, kdo mají bohatství, politický vliv, světskou moc a status celebrity. Ti, kterým se daří z pomíjivé cti a postavení tohoto světa, si neuvědomují, že Bůh se pyšným staví proti, ale dává milost pokorným (1. Petrův 5:5; viz také Přísloví 16:5; Izajáš 13:11). Takoví byli farizeové z Ježíšovy doby, kteří od lidí hledali čest a uznání. Ale ve skutečnosti je Ježíš odmítl. Řekl: Všechno, co dělají, dělají, aby to lidé viděli (Matouš 23:5). Nejenže je označil za pokrytce, ale také za hady a zmije, čímž je v podstatě odsoudil do pekla (Matouš 23:29-33).
Zde je třeba zdůraznit, že svět, ve kterém sídlíme, je zkažený (Deuteronomium 32:5; Filipským 2:15), protože nevzdává Bohu čest, kterou si zaslouží. Ten, kdo ctí svět a jeho věci, se stává nepřítelem Boha (Jakub 4:4). Apoštol Pavel napsal: Neboť i když Boha znali, nectili Ho jako Boha ani nevzdávali díky, ale stali se marnými ve svých spekulacích a jejich pošetilé srdce se zatemnilo (Římanům 1:21). Bible učí, že čest se nachází v Bohu a jeho Synu a v tom, že jsme jako On (Jan 15:8). Máme se mu klanět ovocem naší práce (Přísloví 3:9; 1. Korintským 10:31), jakož i péčí o své tělo a jeho vyživováním (1. Korintským 6:19). Vážit si Boha jako prvního ve svém životě (Matouš 22:37-38) je tedy vyjádřeno jak v naprostém nasazení našich životů, tak v oddanosti našeho majetku Jeho službě a slávě (Koloským 3:17). I když jsme v tomto světě, nejsme z tohoto světa (Jan 15:18-21). To znamená, že když budeme ctít Boha prostřednictvím našeho zbožného charakteru, sklidíme potupu od lidí tohoto světa. Bible nás ve skutečnosti učí, že každý, kdo chce žít zbožný život v Kristu Ježíši, bude pronásledován (2. Timoteovi 3:12).
Poté, co bylo vše řečeno a uděláno, víme toto: jako nebesa a všechno v nich pozvedají svůj hlas ke cti a chvále k Bohu, my máme dělat totéž: Ty jsi hoden, náš Pane a Bože, přijmout slávu, čest a moc. , neboť ty jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle byly stvořeny a jsou (Zjevení 4:11). Nikdy nebyl a nikdy nebude nikdo v postavení moci nebo světského vlivu, kdo by si mohl nárokovat takovou čest (1. Timoteovi 6:16). Jediný Bůh je Stvořitel a udržovatel všech nebes a země (Zjevení 14:7).
Všichni praví věřící mají ctít Boha a Jeho Syna, Ježíše Krista, naším uznáním a vyznáním, že On je jediný a jediný Bůh (Exodus 20:3; Jan 14:6; Římanům 10:9). Máme ctít Boha tím, že uznáváme, že dar věčného života a samotná spása našich duší přichází skrze Ježíše Krista a Jeho samotného (Jan 11:25; Skutky 4:12; 1. Timoteovi 2:5). Když to víme, vzdáváme úctu a poklonu svému Spasiteli prostřednictvím naší pokorné adorace a poslušnosti Jeho vůli (Jan 14:23–24; 1. Jana 2:6). Jako takové nás poctí, až nás posadí na svůj trůn v nebi (Zjevení 3:21).