Co říká Bible o nenávisti?

Odpovědět



Biblicky řečeno, nenávist má pozitivní i negativní aspekty. Je přijatelné nenávidět věci, které Bůh nenávidí; skutečně je to do značné míry důkazem správného postavení u Boha. Ať ti, kdo milují Pána, nenávidí zlo (Žalm 97:10a). Skutečně, čím blíže budeme chodit s Pánem a čím více s Ním máme společenství, tím více si budeme uvědomovat hřích, jak uvnitř, tak vně. Netruchlíme a nehoříme hněvem, když je pomlouváno Boží jméno, když vidíme duchovní pokrytectví, když vidíme do očí bijící nevíru a bezbožné chování? Čím více porozumíme Božím vlastnostem a budeme milovat Jeho charakter, tím více se Mu budeme podobat a tím více budeme nenávidět věci, které jsou v rozporu s Jeho Slovem a přirozeností.



Nenávist, která je negativní, však musí být ta, která je namířena proti ostatním. Pán se zmiňuje o nenávisti v Kázání na hoře: Ale pravím vám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude podroben soudu (Matouš 5:22). Pán přikazuje, abychom se nejen usmířili se svým bratrem, než půjdeme před Pána, ale také abychom to udělali rychle (Matouš 5:23-26). Samotný akt vraždy byl jistě odsouzen, ale nenávist je srdečním hříchem a jakákoli nenávistná myšlenka nebo čin je v Božích očích činem vraždy, pro kterou bude vyžadována spravedlnost, možná ne v tomto životě, ale na soudu. Postavení nenávisti před Bohem je tak ohavné, že o člověku, který nenávidí, se říká, že chodí ve tmě, na rozdíl od světla (1 Jan 2:9, 11). Nejhorší je situace člověka, který se nadále hlásí k náboženství, ale se svým bratrem zůstává v nepřátelství. Písmo prohlašuje, že takový člověk je lhář (1 Jan 4:20) a může oklamat lidi, ale ne Boha. Kolik věřících žije léta předstíráním, že je vše v pořádku, nasazujíce se na frontu, aby nakonec našli nedostatek, protože v sobě chovali nepřátelství (nenávist) vůči spoluvěřícím?





Nenávist je jed, který nás ničí zevnitř a vytváří hořkost, která požírá naše srdce a mysl. To je důvod, proč nám Písmo říká, abychom nenechali v našich srdcích vyrašit kořen hořkosti (Židům 12:15). Nenávist také ničí osobní svědectví křesťana, protože ho vyjímá ze společenství s Pánem a ostatními věřícími. Buďme opatrní, abychom dělali, co nám Pán radil, a držme krátké účty se všemi o všem, bez ohledu na to, jak je to malé, a Pán bude věrný odpouštět, jak slíbil (1. Jana 1:9; 2:1).